Levandulová
Za mostem v úzké ulici,
je krámek zdálky vonícím
meduňkou, rdesnem a skořicí,
ale hlavně - ach jó...“
Lásko prokletá
Lásko prokletá, jenom klidně lež, ptej se, na co chceš,
je to odveta za minulý čas, jen se rozpomeň,
dobře na oheň, který náhle zhas.
Je tu řídký vzduch, naše planeta právě oblétá,
svůj kritický kruh, lásko prokletá,
lásko prokletá, lásko prokletá, lásko prokletá...“
Lásko má
„Ó, lásko má, má sladká, něžná lásko, přísahám,
že ať se štěstí točí zády k nám,
já stále mám tě ráda.“
Ten zlodej čas
“Ten zlodej čas, ten zlodej čas,
mi mnoho vzal,
vzal každú drahú tvár.
Bolo ich iba pár.
Čo tu viac povedať,
keď srdce nebije,
a hlásia mráz,
len adieu a stíšiť hlas.“
Žila som správne
“A odijděm nebadanie,
poďakujem za uznanie,
neprezradím, či sa mi cnie,
chcem zabudnúť na všetko zlé.
Myslím znova na tri slova:
Žila som správne.“
Potměšilý host
„Mí milí asi nevědí,
že slouží službu medvědí,
když v roli svědků povědí,
že mám ráda třeba růže.“
