Festivalu Soundtrack se podařilo už v prvním ročníku (ten loňský pořadatelé oficiálně považují za nultý, zaváděcí) proměnit celé centrum lázeňského města ve skutečně tepající festivalovou lokalitu. A na začátek festivalu sáhl jeho ředitel sice takříkajíc do „domácích zásob“, zároveň ale k tomu nejlákavějšímu, co česká scéna nabízí, a pozval vlastní kapelu. Koncert, kolem něhož se povedlo uspořádat patřičný mediální kolotoč, přilákal podle pořadatelů 7 000 lidí. Na stadionu bylo prostě plno.
Festival Soundtrack je primárně věnován filmové hudbě a tak byla na místě otázka, jak Dvořák vysvětlí propojení Lucie, jež samozřejmě v první řadě měla splnit roli lákadla na novou akci, s filmovým prostředím, když kapela výrazněji hudebně zasáhla do jediného filmu, a to Michálkovy Ameriky, pro který nahrála jeden ze svých největších hitů.
  |
Povedlo se to tak, že bylo jaksi mimoběžně vysvětleno či připomenuto, že i hudební videoklip je filmem svého druhu (což je jistě pravda a Dvořákovi a jeho dramaturgům tahle filozofie otevírá do dalších let velké pole působnosti) a tak byl program koncertu sestaven vesměs z písní, ke kterým tyto videoklipy existují. Tato vlastně jednoduchá myšlenka se stala samonosným režijním nápadem koncertu - a dopadlo to velmi dobře.
Dobře připravená a nazvučená kapela, která většinu koncertu odehrála v nejužší a jaksi nejprůraznější možné sestavě, tedy základní kvarteto plus bubeník Adam Koller, sázela do diváků vlastně kompletní svoje „greatest hits“, jež je zbytečné na tomto místě vyjmenovávat. Tento nebývale hitový setlist vyplynul právě z onoho propojení s klipy.
Za kapelu na zadní prospekt pódia byla v širokoúhlém formátu promítána k jednotlivým písním patřičná videa, jež byla prostříhávána s aktuálním děním na pódiu. Když se tempo písničky a frázování zpěváků přesně strefilo do promítaného obrazu (jako třeba při přídavkovém Medvídkovi, ale samozřejmě i mnohdy jindy), bylo to skutečně působivé.
K tomu všemu už jen relativně pár světel a tím byla celá show naplněna. Potvrdilo se , že jednoduchý nápad stačí a předčí všemožné nákladné lasery a dělobuchy. Musí ale být chytrý, nosný a silný. A tenhle byl. Stejně jako to, že cenu festivalu získal in memoriam Radim Hladík (převzala ji jeho rodina z rukou Michala Pavlíčka, který si pak s Lucií zahrál dvě písničky). A to i přesto, že Hladíka jednu provždy budeme mít spojeného se vším možným, jen ne s filmovou muzikou.
