Lidovky.cz: Nedávno jste na facebooku zmínila, že když nemůžete dělat festival, pořídíte si psa, abyste se měla o koho starat. Už ho máte?
Psa ještě nemám, ale pracujeme na tom, myslím že na konci května bude u nás pobíhat malý japonec. Mám dvanáctiletého akitu a už potřebuje vzpružit, navíc budu mít asi na něj dost času, protože všechny mé cestovatelské závazky padly. Měla jsem být na Srí Lance, pak v Koreji, Itálii a Peru. Místo toho se budu věnovat štěněti a myslím, že i to mne zcela naplní a užiju si to.
Lidovky.cz: Předpokládám, že to, že se „něco děje“, jste začala vnímat dřív, než byl vyhlášen nouzový stav. Vzpomenete si, kdy a na základě jaké zprávy?
Poprvé jsem samozřejmě slyšela zprávy z Číny, ale to jsem jako všichni věřila, že to k nám nedojde. Pak už to byly italské příběhy, které nás začaly děsit a přivolaly i naše ohrožení. Přátelé z hudebního světa, které v Itálii mám, začali posílat pochmurné zpravodajství. Ale že bude zle jsem si uvědomila až na začátku března.
Lidovky.cz: V posledních dnech jste několikrát zmínila, že už jste se s myšlenkou, že by Colours of Ostrava letos proběhly, rozloučila, ale s oficiálním zrušením čekáte na „zákaz“ ze strany vlády. Proč?
My si z podstaty rozhodně zákaz nepřejeme, celý festival je připravený a měli jsme pocit, že to rozhodně bude nejlepší ročník. Ani jsme nestihli vše oznámit, měli jsme ještě v záloze velké vychytávky. Nicméně jsme uzavřeli spoustu smluv s vystupujícími, které nám nedovolují se pouze rozhodnout, že festival není bezpečný. Musí přijít vnější důvod, nebo vyšší moc. Nicméně tak, jak okolní země zakazují festivalovou sezónu, je stále zřejmější, že kapely na svá turné nevyjedou, protože příležitosti hrát už jsou velmi řídké. Nicméně včasný zákaz od vlády by umožnil ukončit tuto agónii a plně se soustředit na přesun festivalu na příští rok s pokud možno stejným programem, abychom umožnili našim návštěvníkům si ponechat vstupenky. Což je také jediná varianta pro naše přežití.
Lidovky.cz: Jste asi ve spojení s řadou pořadatelů festivalů u nás i v zahraničí. Jaká je mezi nimi atmosféra?
Atmosféra je všude stejná, velmi smutná. Všichni jsme zvyklí hodně za hudbou cestovat, najednou všichni sedíme doma a můžeme se maximálně scházet na zoom platformě. Je to skličující, ale i tady platí, že držíme pohromadě a podporujeme se, jak jen to je možné. Také agenti a produkce se chovají mimořádně vřele.
Lidovky.cz: A jak jsou na tom muzikanti? S těmi jste jistě také v nepřetržitém kontaktu.
Tady platí to, co všude: kdo má našetřeno, může si dát tvůrčí volno, kdo nikoliv, je na tom bídně. Já jen věřím, že to umělci využijí k tvorbě a k využití nových inspiračních zdrojů v jejich potenciálu. Živé hraní jim bude brzy velmi chybět, umělci potřebují své publikum a zpětnou vazbu. Zatím izolaci prožíváme jen chvíli. Kdyby trvala měsíce pro mnohé extroverty to může být velmi deptající.
Lidovky.cz: V nedávné webové debatě promotérů velkých festivalů jste zmínila, že máte zprávy od muzikantů z Afriky nebo Indie, že trpí v důsledku pandemie hladem. Týká se to i těch opravdu globálně známých umělců?
Ano, týká. Vím že napři Cheikh Lô (jeden z nejslavnějších senegalských hudebníků, hvězda Colours of Ostrava 2018 – pozn. aut.) a jeho muzikanti na tom jsou dost zoufale. V Senegalu nikdy nebylo jídlo na rozhazování a nynější restrikce jsou pro tuto a další chudé africké země zničující. Hlad je také v Indii, kde vláda zavřela oblasti bez varování a s plným zákazem vycházení, v Kalkatě je jídlo na příděl a je ho málo. To jsou skutečné tragédie. My se tady pořád máme velmi dobře.
Lidovky.cz: Pokud letošní ročník Colours of Ostrava nebude možné uspořádat v klasickém termínu, nepříchází v úvahu jenom posunutí? Třeba na září, kdy – jak leckdo předpokládá – už bude „shromažďování“ povolené?
No právě, „předpokládá se“, ale nikde nemáme tu jistotu, že opravdu akce budou moci být. Připravovat na slepo akci na září znamená velké další výdaje s nejistým výsledkem, proto se moc festivalů do tak brzkého přesunu nehrne, to je taktéž velmi riskantní. Proto držím palce pražskému festivalu Metronome (přesunul termín konání z června na září – pozn. aut.), ať jim to vyjde.
Lidovky.cz: Jestliže CoO budou až napřesrok, je reálné udržet letošní program?
Jsme v jednání s umělci i agenty a je to velmi reálné. Většina evropských festivalů se o to bude pokoušet, je to nejpřijatelnější cesta pro všechny, dodržet pro fanoušky maximálně program, na který se těšili. Hudební a eventový svět tak trochu letošní léto vymaže a možná bude více pejsků v domácnostech, ostatně Billie Eilish si ho taky v těchto dnech pořídila (smích). Prostě máme víc času – na zvířata, na rodinu, na sebe. Tak toho využijme. Svět v zastavení má také své kouzlo, možná si i mnozí přáli být na chvíli vypnutí. Tak teď jsme a to v nás probouzí nové tvůrčí síly.
Lidovky.cz: Nemůže vám posun na příští rok trochu pomoci třeba v tom, že znovu dostanete šanci získat některého umělce, se kterým vám to letos nevyšlo?
Vzhledem k tomu, že my byli s programem spokojeni a utratili opět nejvíce ve své historii za program, tak tam prostor není. Musela by to být výměna. Pokud by někdo vypadl, určitě můžeme přijímat i nové podněty.
Lidovky.cz: Zajímal by mě váš obecný názor, jestli vláda a krizový štáb celou pandemickou krizi zvládají. Co byste jim případně vytkla?
Z našeho pohledu vnímám smutně malou razanci v rozhodnutí o našem osudu, iritují nás vyhlášení tipu „já to nevidím, není to pravděpodobné“ Už tato vyhlášení vám ničí byznys, vytvářejí strach, to už je lepší to rovnou zastavit a nenechat nás v této agonii nejistoty.
Lidovky.cz: Zkusme skončit pozitivně: myslíte, že krize roku 2020 přinese kulturní a konkrétně festivalové scéně také něco dobrého?
Určitě ano, už teď se mnohé změnilo, práce se zefektivňuje, všichni frčíme na videokonferencích, lidé jsou k sobě milejší a zcela jistě příjde hodně objevů a nových postupů. Razantní je to ve školství, které nabralo zcela nový dech, učitelé se neskutečně učí pracovat v nových podmínkách. Dojímá mě, jak vám restaurace přes okno prodají oběd, jak každý, kdo mohl, přešel do prodeje přes internet. Nikdy nebylo tolik online lekcí různých cvičení, platform na vzdělávání, různé kursy i online koncerty a představení. Festivalovou scénu to hodně semklo, uvědomili jsme si, že jsme v tom všichni spolu a stejně, často spolu komunikujeme a předáváme si informace. Také agentury k nám jsou vstřícnější a teprve uvidíme co to udělá s koncertním a festivalovým trhem. Ty změny nás nakonec posílí, pokud nebudou trvat příliš dlouho. Já myslím, že všichni víme, čeho si nyní máme vážit nejvíc a po tom toužíme – prostě být zase spolu a prožívat život naplno.
