3. března 2019 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Místní hrdina a hledání identity. Filmy významných britských umělců mají podobné téma

Filmové demonstrace. Peterloo, poslední snímek Mikea Leigha. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Filmové demonstrace. Peterloo, poslední snímek Mikea Leigha. | foto: ČSFD

LONDÝN Hledání „místního hrdiny“, tak by se dala s trochou nadsázky tematicky sepnout díla tří významných britských umělců, která se objevila během posledního roku, filmového režiséra Mikea Leigha, skotského dramatika Davida Greiga a hudebníka Stinga.

Je zajímavé, že se všichni jmenovaní vracejí do historie a na místa, kde mají vlastní kořeny a která pro ně něco znamenala. Británie ztrácí půdu pod nohama a hledat, co generace před námi chtěly, co pro ně bylo důležité, kam se jejich ideály ztratily nebo v co se proměnily, dává smysl. Všechno jsou to otázky spojené s identitou. A Británie si ji bude znovu definovat, ať už brexit skončí jakkoli.

Lokalitou je sever Spojeného království a Skotsko. Industriální a kdysi velice chudý sever je spojen s rozsáhlými průmyslovými oblastmi uhelných dolů, manchesterských textilních továren a doků, kde se stavěly zámořské lodě, kdysi chlouba britského impéria. Filmový režisér Mike Leigh v listopadu loňského roku uvedl do kin svůj zatím poslední film Peterloo. Tvrdě potlačená mírumilovná demonstrace dostala přezdívku podle Napoleonovy porážky u Waterloo. Po snímcích povětšinou intimních a vztahových rozvinul tentokrát Leigh historické plátno.

Na Peter’s Fieldu nedaleko Manchesteru se 16. srpna 1819 sešlo asi na padesát tisíc dělníků (prameny se rozcházejí), aby „vymydlení a ve svátečních šatech“ protestovali proti zkorumpované vládě a proti tarifům na kukuřici, které zamezily dovozu levného zrní z kontinentu, přičemž lidé hladověli. Vojenská jízda i jízda anglických a skotských dobrovolníků, většinou majitelů půdy, krutě rozprášila shromáždění neozbrojených lidí, včetně žen a dětí. Na „poli“ zůstalo osmnáct mrtvých a stovky zraněných. Tahle porážka dnešním slovníkem prodemokratických snah dělníků ale ve výsledku vedla k reformám a posléze i k založení předchůdce dnešního listu Guardian, Manchesterského Guardianu, a k rozvoji národního žurnalismu vůbec. Leigh, rodák z Manchesteru, se nikdy jako dítě o téhle události nedozvěděl, doma ani ve škole, a dodnes nechápe proč. Oto větší cítil potřebu se k ní filmem vrátit a připomenout ji.

Environmentalismus, ropa a komunita


Skotský dramatik a režisér David Greig, v současnosti i umělecký ředitel divadla Royal Lyceum v Edinburghu, si jako předlohu k připravovanému muzikálu (premiéra bude letos v dubnu) vybral jeden z nejoblíbenějších filmů ve Skotsku Local Hero (Místní hrdina) z roku 1983. Texaský ropný magnát, kterého ve filmu hrál Burt Lancaster, přijíždí na skotské pobřeží a chce tam vybudovat rafinerii a začít těžit. Znamená to ale zničit krásnou vesnici a velký kus malebného pobřeží. Vesnice je ochotná „se prodat“, ale magnát obrátí, do pobřeží se zamiluje. Film osciluje mezi naturalismem a mystikou a nastoluje otázku, jakou skutečnou hodnotu má kus země, ke které máme vztah, která je de facto krajinou naší duše. Na divadelní adaptaci s Greigem pracoval i scenárista filmu Bill Forsyth, rodák z Glasgow, a autor filmového soundtracku Mark Knopfler, bývalý frontman skupiny Dire Straits. Greig doufá, že třicet pět let starý příběh bude se současným divákem rezonovat. Environmentalismus, ropa, místní komunita i kapitalismus vůbec jsou i tématy dneška.

David Greig se jako většina umělecké komunity angažoval proti brexitu a v referendu v roce 2014 hlasoval za nezávislost Skotska. Je patriotem, což mu nebrání v tom, být také Evropanem.

Chce zachovat Lyceum na mapě Evropy. Sám má řadu zkušeností s hostováním v evropských divadlech. V Británii jsou teď velkým tématem úsporná opatření a místní autority nedávají mladým divadelníkům ve Skotsku příliš šancí. O to důležitější je podle Greiga udržet místní komunitu tvůrců a umělců, aby neodcházeli žít a pracovat jinam. Ale to znamená nabídnout jim „nevysychající pramen kultury – hudební, divadelní, vizuální i filmové“, což má podle něj mnohem větší význam než jakýkoli vládní nebo dotační program.

Třetím dílem hledajícím místního hrdinu by mohl být muzikál Poslední loď (The Last Ship), který byl už uveden u nás – v Městském divadle Brno (LN o něm psaly). Britský hudebník Sting se v něm nostalgicky vrací do dětství v Tyneside na severovýchodě Anglie, kde centrem veškerého života byly loděnice. Jak řekl, „jsou částí jeho identity, na kterou je hrdý“. Když se měly loděnice Wallsend za vlády Margaret Thatcherové zavřít, dělníci se rozhodli, že je jejich stavovskou ctí poslední, ještě nedostavěnou loď jménem Utopia dokončit.

Příliš rychlé závěry

Sting nesáhl po ničem muzikálově artificiálním ani „sexy“. Přestože v příběhu nechybí milostná linka, zdaleka nemá, ani hudebně, takovou sílu jako sborové výstupy dělníků. Jenže ty na scéně nevidíme rádi, užili jsme si jich až běda. Vedou nás k rychlému závěru, že je dílo levičácké.

Ale „working class“ má v Británii a v anglosaské literatuře svůj specifický étos a nese i jiné hodnoty než jenom třídní boj za sociální rovnost. Ten, kdo obhajoval v dělnických profesích své právo na důstojnější život, což si mimochodem vybral z historie i zmiňovaný film Peterloo, nebyl jenom komunista. Touhle optikou nahlíženo by se polovina historie musela vymazat a s ní i všichni místní hrdinové, kteří by nebyli zrovna podle našeho gusta nebo politického vyznání. To ostatně dělali právě komunisti.

Kristina Žantovská, filmová dramaturgyně a publicistka