„Marta je národní symbol a je potřeba velmi důkladně zvažovat, s čím se spojovat. Každý týden se jedná o desítky nabídek, a to i s ohledem na 30. výročí od sametové revoluce. Téměř vše však s díky a pokorou odmítáme, protože Marta si chce také odpočinout a k sametové revoluci vystoupí skutečně výjimečně jen 16. listopadu v Lucerně v rámci koncertu Sametová 30tka,“ uvedl promotér Petr Větrovský.
Na koncertě tradičně zazní píseň Modlitba pro Martu. Kvůli písni se Kubišová s Petrem Maláskem a dalšími hudebníky vrátila do studia, aby slavnou skladbu natočila znovu. Po letech se pro ni rozhodla natočit videoklip.
Nová verze písně po 49 letech
Marta Kubišová po 49 letech znovu natočila píseň Modlitba pro Martu |
„S tím nápadem přišel pan Větrovský. Tak se dohodl s panem Maláskem, že se i aktuálně znovu nahraje, a to v jiném aranžmá se smyčci. Skladba se stala symbolem a klip na toto téma ji skutečně chybí. Byl to dobrý nápad, tak jsem i vzhledem k 30. výročí od sametové revoluce souhlasila,“ uvedla zpěvačka.
Kubišová před dvěma roky znovu nazpívala svoji zásadní píseň po 49 letech. Skladbu Jindřicha Brabce a Petra Rady, která se stala jedním ze symbolů událostí roku 1968 a později i listopadu 1989, s ní ve Studiu Sono nahrály Bára Basiková, Blanka Šrůmová, Naďa Válová, Tereza Černochová a Natálie Kocábová. Na nahrávce zazněl i hlas Hany Hegerové, která vzhledem ke zdravotnímu stavu svůj part natočila doma.
‚Zakázali mě v lednu 1970‘
Záhy po svém uvedení se Modlitba v dubnu 1969 dočkala vzhledem k nastupující normalizaci zákazu. „V červnu mi poprvé v Bratislavě kvůli ní udělali scénu, že mě nebudou zabírat kamery při vystoupení, tak jsem řekla, ať si dělají, co chtějí, že ji zpívat budu a ony se nějak z ničeho nic ztratily noty. Zpívala jsem ji veřejně a od června 1969 jsme ještě nějaké koncerty udělali. Mě zakázali až v lednu 1970. Vzpomínám si, že jsem ji pak tajně zpívala u Havlů na Hrádečku,“ vzpomínala Kubišová.
Václavské náměstí zaplnily desetitisíce lidí. Kubišová na závěr zazpívala Modlitbu pro Martu |
Marta Kubišová byla jednou z hvězd československé hudební scény 60. let. Za normalizace byla postihována komunistickým režimem. Někdejší mluvčí Charty 77 se mohla vrátit k vystupování až téměř po dvaceti letech v listopadu 1989.