Jak spolu souvisí kultura a mezinárodní politika, řeší Jitka Pánek Jurková, ředitelka Českého centra v Bruselu, která natáčí podcast Jazzman versus špioni.
Lidovky: První díl podcastu se věnuje jazzmanům v době studené války. To je na první pohled trochu netradiční kombinace?
Může se to tak zdát, ale období studené války je zajímavé z mnoha důvodů. Kultura fungovala jako neutrální území, kde se během kulturních akcí setkávali lidé, kteří by spolu jinak ani nepromluvili. Americká vláda tehdy velmi usilovala o vylepšení svého obrazu.
Jde o období soupeření se Sovětským svazem, kterým byla Amerika prezentovaná jako rasistická. A to byl také důvod, proč se americké úřady rozhodly, že zorganizují mezinárodní turné afroamerických jazzmanů. V 60. letech vystupoval Louis Armstrong v Praze v Lucerně. Šlo nejen o kulturní zážitek, ale i o politicky motivované akce.
Lidovky: Zmiňujete také výstavu amerických umělců, která v Moskvě překvapila. O co tehdy šlo?
Byla to prezentace špičkových avantgardních umělců z celé Ameriky. Akci v roce 1959 iniciovala americká vláda. Výstava měla ukázat, že Spojené státy nejsou jen zemí továren a komiksů, ale daří se tam všem uměleckým žánrům. V Praze byla jiná výstava americké avantgardy už v roce 1947, vernisáž v Umělecké besedě zahajoval prezident Edvard Beneš. Laická i odborná veřejnost ji přijala dobře, protože si ještě pamatovali předválečnou avantgardu. Zato v Moskvě vzbudila výstava pozdvižení, v 50. letech totiž bylo umění zcela podřízené socialistickému realismu.
Lidovky: Podle čeho jste rozdělila jednotlivé díly podcastů?
Kulturní diplomacie je téma, kterému se věnuji přes deset let, a myslím, že u nás chybí důkladnější porozumění tomuto propojení. Rozhodla jsem se, že se na něj podívám z několika úhlů pohledu. Přizvala jsem ke spolupráci studenty katedry evropských studií Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy. Pro každý díl jsme vybrali jeden hlavní příběh a k němu hosty.
Ve třetím díle mluvíme o posunu německé kulturní diplomacie od nacistické propagandy až po současnost. Zajímavý je i čtvrtý díl, kde probíráme meziválečné období, pak mýtus triumfálního úspěchu Československa na Expu 58 a dostali jsme se až do současnosti. V podcastu mluví Sylva Daníčková, která vzpomíná nejen na to, jak v Bruselu uváděla Laternu Magiku, ale také na celkovou atmosféru Expa. V posledním pátém díle nabízíme diskusi o aktuálních trendech kulturní diplomacie.
Lidovky: Vloni jste kvůli restrikcím musela téměř všechny akce Českého centra převést do online prostředí. Co se vám nejvíc osvědčilo?
Velmi dobrý ohlas měla série komentovaných virtuálních prohlídek staveb Adolfa Loose. Začali jsme spolupracovat s belgickými bookstagrammery, kteří si přečetli překlady současné české literatury a pak je propagovali na svých instagramových účtech.
Online ale není jediná cesta – zorganizovali jsme akce ve veřejném prostoru. V Bruselu i dalších městech Česká centra rozmístila plakáty s citáty našich humanistů, od Patočky po Havla. Myslím, že aspoň touhle akcí jsme trochu povzbudili obyvatele města ochromeného pandemickými restrikcemi.
JITKA PÁNEK JURKOVÁVystudovala politologii na Univerzitě Karlově a na University of Amsterdam. Od roku 2017 je ředitelkou Českého centra v Bruselu.  Jitka Pánek Jurková. |
