Od adaptace knižní série Hunger Games Suzanne Collinsové se čekalo, že nahradí již skončivší řadu Stmívání. Z komerčního hlediska se to podařilo – první díl Hunger Games dokonce vydělal o pár set milionů dolarů víc. A i pro případný pánský doprovod nadšených divaček je ten film výrazně snesitelnější.
Takže pokrok – jistě mírný a v mezích "zákona". Ale stejně. Pravda ovšem je, že laťka k přeskočení byla analogií se Stmíváním nastavena hodně nízko. A druhý díl Hunger Games rozhodně není žádné veledílo.
Je to docela zvláštní – tenhle hollywoodský spektákl selhává právě v té fázi, kdy jiné filmy tohoto druhu chytají dech, v okamžiku, kdy se skončí s řečmi a krvavá hra začne naostro.
Takže. V prvním díle byla ztepilá Katniss Everdeenová (Jennifer Lawrence) vybrána jako účastník Hladových her, v nichž si režim Panem, který ovládá území někdejších USA, připomíná porážku povstání lidí z okrajových distriktů proti centralistickému systému. Zástupci jednotlivých krajů musejí přežít v jakési sofistikované aréně, hry končí v okamžiku, kdy naživu zbyl ten (ta) poslední, vše se vysílá v přímém přenosu.
Katniss se ale podařilo systém obelstít, spolu s krajanem Peetou (Josh Hutcherson) pro kamery sehráli přesvědčivou romanci, jež dojala publikum. A to si vynutilo porušení pravidel – přežili oba.
Z filmu Hunger Games: Vraždená pomsta
Ve druhé části souboj Katniss versus totalita pokračuje. Z hrdinky se stala celebrita, dál pro televizi hraje šťastně zamilovanou. Zatímco poctivý Peeta k ní chová opravdové city, Katniss jenom předstírá, její srdce patří mužnému Galeovi (Liam Hutcherson), který dál vede prostý život v její chudé domovině.
Prezident Snow (Donald Sutherland) ovšem Katniss vnímá jako hrozbu – její vítězství a odhodlání vzepřít se pravidlům her v obyvatelstvu utlačovaných distriktů posílilo touhu vzbouřit se, incidenty jsou čím dál častější. Spolu s novým tvůrcem her – kam na ta jména chodí – Plutarchem Heavenbeem (Philip Seymour Hofman) připraví dost drastický plán, jak lidovou hrdinku diskreditovat a zlomit.
Nakonec se ale musí uchýlit k záložní variantě a uspořádat nové hry, jichž se účastní vítězové těch minulých. To by mělo nebezpečnou lučištnici o její kouzlo – případně o život – definitivně připravit. Mladí hrdinové jsou ale připraveni vzdorovat a možná mají i další spojence...
Počasí: zataženo s možností revoluce
Hunger Games by se daly přiřadit k, řekněme, sociálně angažovaným sci-fiposlední doby, jako bylo třeba Elysium Neilla Blomkampa. Samozřejmě je to také (především) podívaná pro adolescenty, jež si vyžaduje své a svoje myšlenky sděluje náležitě po lopatě – chudé děti zbědované a líbezné, elita dekadentní, hrdinka atletická (Jennifer Lawrence je ovšem dobrá herečka).
Počasí je všeobecně pošmourné. Režim devadesát minut intrikuje proti Katniss, aniž by se člověk dozvěděl něco víc o tom režimu, jeho ideologii apod. – elita se jmenuje tak nějak římsky, esteticky působí jako Sovětský svaz, pokud by ovšem politbyro jaksi fúzovalo s revuálním pořadem Ein Kessel Buntes.
Hunger Games: Vražedná pomstaUSA, 2013 |
Opravdový problém ale nastane, když začnou hry. Nudnější vyvražďovačku aby jeden pohledal, vše je jaksi předvídatelné a neosobní. Hrdinové kromě systému nemají nějakého výrazného protihráče – bafá na ně ledacos ošklivého (jedovatý plyn, divá zvěř), tak před tím utíkají.
Zvlášťmě to zamrzelo, když se utkali se stádem paviánů. Tak neotřele vybraný protivník, o jehož druhu klasik zoologie Brehm napsal, že to je zvíře "nestoudné a zhovadile nejapné". A tady z něj udělali jenom takovou všední, počítačem animovanou, vytočenou opici. Veliká škoda.
