Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Předpověděl pandemii. Vědci mi radili, abych psal o mikroorganismu, který nevyvolává strach, říká spisovatel

Francouzský spisovatel Franck Thilliez. foto: Archiv Franck Thilliez

PRAHA - „Jeden vědec z Pasteurova institutu po přečtení Pandemie řekl, že sice není příliš pravděpodobné, že by k mému scénáři někdy došlo, vyloučené to však není,” říká francouzský spisovatel Franck Thilliez. Počátkem března nakladatelství XYZ vydalo jeho detektivní thriller Pandemie, který bolestivě připomíná každodenní realitu. Román přitom původně vyšel ve Francii již v roce 2015.
  5:00

Objekty v zrcadle jsou blíž, než se zdají být. Soubor povídek představuje svědectví o pocitech za koronaviru

Lidovky.cz: Zcela upřímně, moje první myšlenka, než jsem vůbec otevřela vaši knihu byla: „Nejsem si jistá, jestli chci číst Pandemii během pandemie.” Změnil se pohled čtenářů na tuhle knihu po vypuknutí pandemie?
Ano, pohled na tu knihu se změnil. Když v roce 2015 vyšla ve Francii, čtenáři si ji kupovali proto, že si chtěli přečíst dobrý kriminální příběh, a virus byl jen prostředek, který mi ho umožnil vyprávět. Kdybych býval psal o paměti nebo o obchodu s orgány, lidé by si tu knihu kupovali úplně stejně – vědí, co ode mě jako od autora čekat, a věří, že je mé knihy budou bavit. Současná pandemie toto zcela změnila. Mé romány si kupují i čtenáři, kteří mě předtím nikdy nečetli. Pandemie je zajímá prostě proto, že se v ní píše o viru, který se chová podobně jako současný koronavirus. Chtějí porozumět tomu, co se kolem nich děje, získat názory z různých zorných úhlů, a kniha přináší pohled, s nímž se v médiích nesetkávají.

Lidovky.cz: V doslovu píšete, že když jste v roce 2014 dokončoval knihu, všichni politici a vědci opakovali jedno slovo - ebola. K tomu jste napsal „realita se spojila s fikcí”. Nicméně jste si pravděpodobně nikdy nepředstavoval, že by se celý svět musel potýkat s něčím podobným, jako popisujete ve své knize. Pro tu jste si vybral virus chřipky H1N1, který způsobuje respirační problémy. Jaké byly vaše myšlenky, když jste si uvědomil, že z fikce se stala realita?
Když píšete román, v němž má propuknout pandemie, ze všeho nejdřív musíte zvolit správný mikroorganismus. Řekl jsem si: jakou bakterii nebo vir si vyberu? Zprvu jsem tíhnul k ebole, nebo k nějakým skutečně neobvyklým nemocem. Bavil jsem se o tom i s vědci a ti mi vysvětlili, že musím sáhnout po něčem mnohem nakažlivějším, co se šíří velice rychle, avšak lidi nutně nezabíjí. Prostě po mikroorganismu, který by v obyvatelstvu nevyvolával zvláštní strach. Proto mi poradili nějaký neznámý kmen chřipkového viru, který se nakonec skutečně podobá viru SARS-CoV-2. Chřipkové viry se běžně vyskytují všude kolem nás, takže se jich příliš nebojíme…

Obálka knihy Pandemie.

Byl bych samozřejmě raději, kdyby můj příběh zůstal v rovině fikce. Pandemie však k životu patří. Se závažnými chorobami, které decimovaly lidstvo a vyžádaly si tisíce obětí, se setkáváme v každém století. Vědci nebo laici, kteří se o tuto problematiku zajímají, vědí, že k něčemu podobnému nakonec vždycky dojde. V mých románech se nesetkáte s ničím, co by už někdo přede mnou nevymyslel, nebo k čemu by už někdy někde nedošlo. Nepíšu science-fiction, nýbrž fikci z rámce možného. Ostatně jeden vědec z Pasteurova institutu po přečtení Pandemie řekl, že sice není příliš pravděpodobné, že by k mému scénáři někdy došlo, vyloučené to však není.

Lidovky.cz: Už jsem četla několik knih o bioterorismu, jejichž hlavním motivem je záchrana světa hlavními hrdiny před šířícím se virem. Vaše kniha začíná  doslova tím, že virus napadá první lidi a ptáky. Věděl jste od začátku, že chcete popsat, jak dochází k propuknutí pandemie?
Ve svých románech se dotýkám vědeckých témat. A téma virů mě odjakživa zajímalo, ale chtěl jsem o něm napsat skutečně po francouzsku. Nechtělo se mi psát o nějakém kmenu ukradeném v americké laboratoři, který by nějaký zločinec rozšířil mezi lidi, jak často vídáme ve filmech. Zajímalo mě, co by se z vědeckého hlediska, opravdu hodinu po hodině, dělo ve Francii, kdyby k podobné situaci došlo. Chtěl jsem pochopit, jak se taková pandemie rodí – jak dojde k přenosu viru ze zvířete na člověka? Jak se jím poté nakazí dva, tři, deset dalších lidí? Jak takový virus odhalit? Jak mu zabránit v dalším šíření? Vydal jsem se tedy do Pasteurova institutu v Lille, nedaleko nějž bydlím. A stalo se, že děj, který jsem poté rozvíjel, přesně odpovídá tomu, co se děje dnes.

Lidovky.cz: Kolik času jste strávil tím, že jste se snažil naučit všechny informace o virech, co způsobují, jak se proti nim bránit?
Studium podkladů mi pokaždé zabere několik měsíců. Problematika virů je všeobecně známé a zároveň vysoce odborné téma, takže jsem musel být co nejpřesnější, co nejrealističtější. Hodně času jsem strávil s vědci z Pasteurova institutu. Byli mezi nimi vynikající odborníci na chřipku, mor i bioterorismus. Někteří z nich připravovali podklady pro sestavení plánu při pandemii chřipky, v němž jsou do detailu rozpracované postupy v případě šíření neznámého chřipkového viru: pacient nula, trasování a izolace jeho kontaktů, uzavření škol v případě potřeby… Přečetl jsem také mnoho knih na dané téma, jednak z oblasti beletrie (například romány Robina Cooka), ale i odbornější publikace. Díky těmto rešerším jsem si vybudoval určitou odbornou základnu, na níž jsem mohl začít stavět svůj román.

Z anotace:

V oblíbené ptačí rezervaci z neznámého důvodu uhyne několik labutí. O pár hodin později někdo nedaleko Paříže zavraždí muže a jeho psa a v blízkém rybníku se najdou zohavené ostatky čtyř těl. A mezitím se ve Francii začíná šířit neznámý kmen chřipky. Jak to spolu souvisí? Je snad vše součástí něčího psychopatického plánu? Na scénu přichází komisař Sharko a Lucie Hennebelleová. A tentokrát půjde o hodně – o záchranu celého lidstva.

Lidovky.cz: V Pandemii píšete také hodně o darknetu. Jak jste se o něm naučil?
Jako inženýr informatik vím už dlouho o existenci takzvaného hlubokého webu. Na darknetu se lze pohybovat v naprosté anonymitě, a tak se do tohoto prostoru stahují nejrůznější devianti, píše se tam a diskutuje o těch nejstrašnějších poruchách lidské osobnosti. Patřím k autorům, kteří se prostřednictvím kriminálních románů snaží popsat poruchy společnosti, a tak pro mě darknet, jakožto koncentrát neduhů naší společnosti, představuje zajímavý zdroj. Mohl jsem tedy čerpat informace, aniž bych se do toho prostředí musel fyzicky vydat, nejedná se totiž o nic bezpečného, opatřil jsem si i další podklady, diskutoval na to téma s policisty, kteří se těmito záležitostmi zabývají… Je však potřeba uvést, že darknet není pouze rejdištěm zvrhlosti, díky němu si mohou například političtí odpůrci režimů, reportéři nebo investigativní novináři předávat choulostivé informace, aniž by se jich zmocnila cenzura či státní dohled…

Lidovky.cz: Z mého pohledu jste většinu věcí v knize vysvětlil skrz rozhovory. Preferujete nechat postavy mluvit než věci prostě popsat?
Ano, je to ostatně i jeden z tajů mého psaní: nestylizuji se do role vševědoucího vypravěče, který by čtenáře zahlcoval odbornými výklady a který by chtěl všem předvést, jak dobře je teoreticky připravený. Držím se neustále mezi svými postavami, na jejich úrovni, popisuji jen to, co vidí a samy chápou. Mí policisté, kteří zničehonic stojí proti viru, o něm zpočátku nic nevědí, nejsou odborníky v této oblasti. Kladou si tytéž otázky jako čtenář, a tak společně objevují obzory, o nichž do té doby netušili.

Lidovky: Pandemie rozhodně není pouze o pandemii, stále je to detektivní thriller se zlým padouchem. Touto knihou jste zakončil svou trilogii „Muž v černém”. Jak jste spokojen se zápornou postavou a zápletkou, když se ohlédnete zpět?
K napsání dobrého krimirománu, potřebujete velkého mizeru, který bude vyšetřovatele vystavovat tvrdým zkouškám a donutí je překonat vlastní hranice. Takovým velkým mizerou je například Moriarty ze Sherlocka Holmese nebo Hannibal Lecter Thomase Harrise. Není snadné stvořit postavu ztělesňující Zlo, která zůstává knihu za knihou nepolapitelná, která dokáže znovu a znovu unikat z pastí, jež na ni policisté straží. Navíc je potřeba nalézt vhodný důvod k existenci takového mizery: proč jedná takovým způsobem? Jaký je jeho záměr? „Muž v černém“ je zpočátku jen stín, duch, jehož existenci jen tušíme, avšak s postupujícím dějem nabývá na obrysech a stává se černou můrou policistů.

Lidovky.cz: V doslovu jste zmínil, že jste chtěl psát o pandemii už delší dobu. Je zde jiné téma, kterém byste rád psal?
Myslím, že jsem se v doslovu zmínil o tom, že téma virů jsem pojednal skutečně do hloubky, a tedy není příliš pravděpodobné, že bych se k němu ještě někdy vracel. S každou novou knihou rád měním i téma. Nicméně covid-19 dnes patří k našemu životu, zanechává v lidstvu nesmazatelnou stopu. I kdyby tedy nebyl hlavním tématem románu, bude v něm přítomen, mění totiž náš svět a krimiromán koneckonců není nic jiného, než zrcadlo tohoto světa…

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!