Zatímco první dvě alba sázela spíše na trpného, mainstreamového čtenáře, který se spokojí s tuctovým výtvarným podáním, s mělkou psychologií postav a dějovou linkou předvídatelnou od první stránky a přirozeně završenou happy endem, v novince je pár věcí jinak. A někdy k lepšímu.
Telgemeierová se rozhodla, že po přirozeném světě, do nějž zasadila svá předchozí alba, navštíví svět nadpřirozený. I když souvislosti samozřejmě zůstávají: jestliže v Úsměvu si hlavní hrdinka vyrazí přední zuby a následně se zabývá možnostmi jejich rekonstrukce a v Ségrách se řeší prudké emocionální „napnelismy“ mezi starším a mladším sourozencem, Duchové uvádějí na scénu rovněž sesterskou dvojici, kde ta mladší má vrozený handicap. Trpí cystickou fibrózou, která jí čím dál intenzivněji „vyráží“ a krátí dech. Před sebou má jedinou jistotu: předčasnou smrt. A právě smrt – a s ní spojený svět zemřelých a jeho reprezentanti, titulní duchové – jí nenadále vstoupí do života. Aby poznala ještě zaživa, jaké to je, být mrtvá.
RECENZE: Věřit napsaným slovům. Vnímavá duše herečky Marie Tomášové |
Telgemeierová není ovšem žádná filozofka ani milovnice hororů. Úběžníkem jejího vyprávění je vždycky zmíněný happy end. A cesta k němu je jasně lineární, místy vyloženě melodramatická. Příběh pak stojí na dvojím motivu: první je výše řečená nemoc mladší sestry, druhým mexický kořen jejich matky. Stěhování za „lepším dechem“ do mexicky stylizovaného městečka Bahía de la Luna někde v Kalifornii je tedy rovněž cestou k vlastním dějinám. Cestou k mexické krvi a potažmo kultuře, která na mrtvé nenahlíží s úzkostí a strachem, ale bere je jako přirozenou součást živého světa. Dokud si živí drží své mrtvé v paměti, jejich mrtví žijí.
Raina Telgemeierová - Duchové.
Všecko dobře dopadne
Duchové tedy tematizují vztahy: jak ty aktuální vnitrorodinné, mezi starší a mladší sestrou, mezi rodiči a dětmi, případně vztahy sousedské, tak ty časově vzdálenější, tedy ke generacím, které byly před námi a které nás formovaly. To je samozřejmě téma zpracované mnohokrát a nejen v médiu komiksu, zejména ve filmovém hororu, který těží z atraktivity otevřeného střetu racionální a iracionální dimenze. Telgemeierová ale nebere stín příliš v potaz. Kráčí ve svém komiksu jasně za světlem, k jistotě, že všecko dobře dopadne – že i smrt se zahojí. Povaze vyprávění podřizuje také kolorovanou kresbu, provedenou harmonicky, konejšivě, pohádkově; jde o realismus, který zvýrazňuje jediné: okamžitou emoci.
Duchové sice servírují poněkud naivní, selektivní vidění reality, ale v prvním plánu to album funguje dobře: Telgemeierová nabízí zábavu, okamžitý únik. Zatímco první dvě alba z Paseky vyšuměla s poslední stránkou, novinka má delší životnost. Jednak cílí přesně opačným směrem než patologické „sociální“ sítě typu Facebooku, které modelují profil dnešního člověka, jednak vtahuje do hry vytěsňovaný pandán života, čili smrt. Pokud kniha na toto téma sbírá po světě jednu cenu za druhou a překladatelé spěchají, aby ji mohli tlumočit do svého jazyka, copak asi konzumentům Duchů globálně schází?
Raina Telgemeierová: Duchové Překlad Michala Marková |
