26. března 2017 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Glory. Hodinky tikají, ale ne dost nahlas

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Snímek Glory (2017). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Snímek Glory (2017). | foto: Film Europe

Do kin vstoupil očekávaný film Glory režisérky Kristiny Grozevové a režiséra Petara Valčanova – druhá část plánované trilogie, inspirované skutečnými událostmi.

Spolupráce mladého bulharského tvůrčího dua započala v roce 2009 dokumentárním filmem Alegorie života a od té doby společně vytvořilo několik snímků. V roce 2014 upoutalo pozornost svým prvním celovečerním filmem s názvem Lekce, úvodní částí zamýšlené trilogie. Vypráví o učitelce Naděždě, která žije v malém bulharském městě. Manželovou vinou se dostane do dluhů a v co nejkratším čase musí obstarat požadovaný obnos peněz. Pokud to nestihne, hrozí trest. Grozevová s Valčanovem roztáčejí kolotoč často absurdních situací, přičemž jedna z posledních bude mít na Naděždu fatální dopad. V této brilantní studii, říznuté jemným humorem, zachycuje režisérská dvojice člověka v mezní situaci a zajímá ji především to, jak na ni člověk dokáže zareagovat.

Tématem, volbou prostředků nebo i tím, čím je například eminentní zájem o jednotlivce a jeho reakci na konkrétní situaci, může Lekce upomínat na filmy belgických bratří Dardennů. Ti už dvacet let cizelují ojedinělý styl, jímž prezentují svou verzi sociálního realismu. Lekce se ostatně až tak neliší od jejich snímku Dva dny, jedna noc z roku 2014. V něm Dardennové pojednávají o Sandře, která bojuje o setrvání v zaměstnání tak, že musí během krátké doby přesvědčit kolegy, aby se vzdali svých prémií, a mohla tak nadále zůstat v práci.

První celovečerní film Grozevové a Valčanova mohl posloužit i jako lekce pro všechny, kdo dokola omílají floskule o tom, že bez vysokého rozpočtu nelze natočit vynikající film. Lekce je zářným příkladem toho, že to jde. Stála přibližně 11 000 eur (kolem 300 000 Kč), což v porovnání s ostatními částkami, které se vynakládají na realizaci běžných filmů, působí směšně. I proto byl jejich druhý film Glory očekáván s velkým zájmem.

Hon za rodinnou památkou

Ve filmu Glory sledujeme příběh drážního zaměstnance Canka (Stefan Denoljubov), který jednoho dne objeví na kolejích velkou částku peněz. Peníze si ale nenechá a odevzdá je policii. PR oddělení ministerstva dopravy v čele s Julií (Margita Goševová) se toho chytne a využije případ ve svůj prospěch. Aby odvedlo pozornost od korupčního skandálu, začne se o Canka zajímat a hodlá z něj udělat hrdinu. Vyzpovídá ho v reportáži a během veřejného ceremoniálu mu předá nové digitální hodinky jako poctu za bohulibý čin, o který se Canko zasloužil. Tím ovšem zájem PR oddělení o Canka končí. Jenže Julia a její tým mezitím staré hodinky značky Slava, které má Canko jako památku na svého otce, omylem ztratí. A protože k nim má Canko citový vztah, chce je dostat zpět, třebaže proti němu stojí silný protivník v podobě PR oddělení ministerstva dopravy a jeho vytrvalé ignorace.

Snímek Glory (2017).
Snímek Glory (2017).

Dochází tu tak ke střetu dvou světů – jednotlivce pracujícího v dopravním sektoru a státu, respektive jednoho z jeho ministerstev. Tyto světy by měly být propojené, ale očividně nejsou. Na jednom konci provazu stojí koktající železničář Canko, jenž svou práci vykonává již pětadvacet let. Žije sám a radost mu dělají králíci, kterým věnuje veškerou péči. Jeho poctivost se projevuje také v tom, že se snaží poukazovat na ilegální činnost, které je v práci svědkem; upozorňuje například na krádež nafty. Na druhém konci provazu je nesmlouvavá kariéristka Julia a její tým, vyzbrojený precizním zacházením se slovy, PR strategiemi, schopnostmi zamést nepohodlné informace pod koberec. Av případě potřeby je tento spolek také ochoten rozehrát špinavou hru. Ve finále z toho vychází sociální drama a zároveň tragikomická satira, které však k tomu, aby byla nekompromisní, sžíravá a bodala na to správné místo, buď občas něco chybí, nebo přebývá.

Humorné, avšak oslabené

Ja k v Lekci, tak v Glory vystupují dva čestní a tvrdě pracující lidé Naděžda a Canko, kteří se ocitají v mezní situaci, a režisérská dvojice pozoruje, jak v ní obstojí. Oba jsou nakonec okolnostmi donuceni provést takový čin, kterého by předtím nebyli ani schopni. Ale zatímco Lekce se soustředí výhradně na Naděždu a nabízí jakýsi hluboký ponor do jejího způsobu uvažování, což naprosto souzní s tím, jaké k tomu režisérské duo volí prostředky, film Glory jeví zájem o dvě postavy – Canka a Julii. Intenzita, která sálala ze snímku Lekce, jako by se začala rozpadat a usazovat jen na určitých místech. Namísto důsledného sledování, kdy jsme byli na Naděždě neustále nalepeni, nám Grozevová a Valčanov zprostředkovávají spíše letmé črty. A když začínají být zajímavé, utnou je.

Ne nutně pozitivně zaujme dávkování humoru. Oproti Lekci, v níž byl humor nepatrný a do níž byl vhodně zakomponován, se v Glory výrazně rozroste a někdy moc vyčnívá, až tím film v konečném důsledku oslabuje. Většinou jde o absurdní humor, který vyplývá z konkrétních situací a střetu dvou zmíněných světů.

Příliš přesvědčivě nevyznívá ani to, co se děje po scéně, v níž Julia přijde na tiskovou konferenci ministra dopravy a tam objeví v novinách článek, který dá do pohybu další klíčové události. S tím souvisí i samotný závěr, jenž je záměrně utlumen podobně jako v Lekci, ale tentokrát nepůsobí tak naléhavě.

Přesto je třeba říci, že byť film Glory už není tak drásavý jako snímek Lekce, stále se jedná o velice pozoruhodné dílo. Nejen tím, o čem vypovídá a jak k tomu přistupuje formálně, ale také z produkčního hlediska. Kristina Grozevová a Petar Valčanov nejsou pouze tvůrčí partneři, ale též partneři v soukromém životě. Není úplně obvyklé, aby pár vychovával dceru, a k tomu společně točil filmy, psal k nim scénáře a věnoval se i dalším oblastem, kterými jsou produkce či střih. Není rovněž běžné, aby takovýto pár investoval do svých filmů tolik energie, jak to činí právě Grozevová s Valčanovem. A všechno to tato dvojice zvládá více než dobře.

Glory

Bulharsko, Řecko 2016

Režie: Kristina Grozevová, Petar Valčanov

Hrají: Stefan Denoljubov, Margita Goševová a další

Premiéra 16. 3.

Martin Herbe, filmový publicista
  • 0Diskuse

Najdete na Lidovky.cz