2. listopadu 2017 18:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Milada. Silný příběh se utápí ve slabém filmovém zpracování

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 5Diskuse
Snímek Milada. Režisérem filmu je David Mrňka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Snímek Milada. Režisérem filmu je David Mrňka. | foto: Bohemia Motion Pictures

Do českých kin dnes vstupuje dlouho očekávaný životopisný film o Miladě Horákové. Snímek debutanta Davida Mrnky, zamýšlený především jako exportní zboží, nabízí bohužel jen filmařský podprůměr.

David Mrnka (* 1978) je světoběžník, o němž se můžeme dočíst, že v mládí odešel do Austrálie, kde studoval ekonomii, později filmovou školu a od roku 2002 navštěvoval SAE Institute Australia, obor režie/produkce. Pracoval jako producent pro pořad o showbyznysu Extra, v roce 2005 se přestěhoval do Los Angeles a spolupracuje na pořadech jako Larry King Live či World Report.

Poměrně působivá biografie nicméně nezahrnuje žádnou dosavadní scenáristickou či režijní práci na velkém dramatickém útvaru. Na tomto poli se Mrnka rozhodl začít právě snímkem Milada – historickým filmem s mezinárodním obsazením a s hlavní hrdinkou, jež je jednou z klíčových postav českých dějin 20. století. Už jen předběžný úsudek napovídá, že takovýto film by se neměl točit jako debut, protože jde o náročnou látku, jejíž zpracování si žádá zkušenost a tvůrčí styl, který nespadne z nebe. Nicméně dějí se i zázraky, a pokud by se Davidu Mrnkovi film Milada opravdu povedl, byl by to jedině důvod k radosti. Osud zásadové a statečné političky zavražděné komunisty na základě vykonstruovaného soudního procesu by si kvalitní filmové zpracování samozřejmě zasloužil. Za odvahu, s níž se Mrnka rozhodl vzít realizaci tohoto úkolu do svých rukou, mu patří jisté uznání. Tím ale také asi končí výčet toho, co je na filmu Milada možné pochválit.

Snímek Milada. Režisérem filmu je David Mrnka.
Snímek Milada. Režisérem filmu je David Mrnka.

Děj snímku je rámován emotivní scénou, v níž dcera Milady Horákové Jana po sametové revoluci slavnostně přebírá dopisy, které jí matka psala z vězení, ale nikdy nebyly doručeny. Mimo tohoto odskoku do méně dávné minulosti se příběh Milady Horákové ve filmu odvíjí lineárně jako encyklopedické heslo, ke všemu ještě dost nepřesně pojednané. Silný lidský příběh s velkým společenským a morálním přesahem je odvyprávěn naprosto banálně a povrchně, s těžko snesitelnou zátěží sentimentu a polopatismu. Dokonce i renomovanému skladateli Aleši Březinovi se podařilo vytvořit filmovou hudbu tak prvoplánově návodnou, že by mohla stejně dobře podbarvovat odpolední televizní melodrama.

Neumělý svatý obrázek

Ústřední postavě (o ostatních ani nemluvě) chybí skutečná hloubka, je to jen plakát či ještě spíše neuměle vyvedený svatý obrázek. Jednotlivé etapy v životě Milady Horákové jsou ilustrovány vesměs stereotypními výjevy a vysvětlujícími dialogy, které zarážejí svou naivitou, ať už po stránce dramatické nebo prostě jen faktické. Když se Milada Horáková po svém návratu z německého vězení už evidentně dávno zabydlela v osvobozené Praze a ptá se jiné postavy, jak se má Jan Masaryk, dostane se jí odpovědi: „Stále je ministrem zahraničí.“

Skutečná poválečná aktivita Milady Horákové je pro účely filmu shledána zřejmě příliš nesrozumitelnou nebo málo hrdinskou, proto filmová Milada po únoru 1948 organizuje útěky za hranice a napomáhá špionážní činnosti. Ovšem jaké: v roce 1949 (!) dostává americká vláda velmi závažnou a nadmíru tajnou zprávu, že se vlády v Československu chopili komunisté a že proto mnoho lidí touží republiku opustit... Kvůli takovým výsledkům by asi opravdu sotva stálo za to řešit dilema, zda pro politiku riskovat osud rodiny, což je vlastně jediný náznak vnitřního konfliktu, kterým filmová hrdinka prochází.

Všechny záporné figury, ať už jde o gestapáky, komunistické pochopy nebo poslankyni Anežku Hodinovou-Spurnou (jež pronáší věty jako „Když nebudeš podporovat komunismus, pak jsi hrozbou pro tuto zemi!“), jsou pouhé šablony, jež ani nedávají hlavní postavě možnost skutečně prokázat životnost a charakter. Ty silné momenty, které ve filmu najdeme, vycházejí jedině ze skutečných událostí, ale i tak jsou jejich pouhým matným odleskem. Nedlouhý záznam projevu Milady Horákové ze soudní síně, dostupný na internetu, vypoví o této statečné ženě mnohem více a přesvědčivěji než celý Mrnkův film. Ten je prodchnut zřejmě upřímnou snahou osud Milady Horákové „prodat“ tak, aby se nad ním svět pozastavil a opětovně odsoudil zločiny komunismu. Jenomže ať se nám to líbí či nikoliv, okolní svět má už poněkud jiné starosti, než se zabývat naším špatným svědomím. K tomu, abychom zájem cizinců (nebo třeba i mladých našinců) o naše pohnuté dějiny vzbudili, bychom potřebovali o hodně víc než jen snaživé životopisné pásmo, kde se mluví angličtinou s „českým“ přízvukem.

Milada

ČR 2017

Režie: David Mrnka

Premiéra 2. 11.

  • 5Diskuse


Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz