7. září 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Nesnesitelná tekutost bytí. Nudné plácání v mělké vodě

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Samá voda. Kateřina Dvořáková v akváriu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Samá voda. Kateřina Dvořáková v akváriu. | foto:  Dan Materna, MAFRA

PRAHA Divákům dnes stačí málo: čučí padesát minut do skleněného akvária s vodou, kde sebou jako kapr v polovypuštěném rybníku mrská mladá žena, a jsou viditelně nadšení. Bylo jim řečeno, že uvidí umělecký experiment, a tak to přece nemůže být jinak. Jenže vodní performance Víta Neznala Nesnesitelná tekutost bytí je přímo ukázkový případ „císařových nových šatů“.

Projekt, který je součástí Letní Letné, vznikal tři roky, kvůli němu se ustavil tým inženýrů, statiků a vodohospodářů, jediná aktérka tanečnice Kateřina Dvořáková se učila dýchat pod vodou za pomocí plavčíků a přivoláni byli i bazénoví odborníci. A to ani nemluvě o tom, jaký majlant asi celý tenhle cirkus stál. Tolik energie a tak nulový výsledek, to se málokdy vidí.

Diváci jsou rozesazeni na elevacích umístěných kolem skleněné krychle, do níž postupně nateče dvanáct tisíc litrů vody. Uprostřed poskakuje dívčina, pojídá křupky a zubí se na přicházející publikum, náhle se lekne, protože pocítí natékající vodu, oblékne si červené holínky a boj o místo na slunci může začít.

Radost z červených holinek

Avizované existenciální úvahy spočívají v tom, že aktérka se musí vyrovnat s vodou přitékající shora i zdola. V proudu se však neutopí, naopak na vodní živel si zvykne a najde v něm svou novou a svobodnější existenci, jenže ouha, voda opět odteče. Inu, život je pěkná potvora. Brát tohle jalové filozofování vážně jde jen sotva. Tím spíš, že tvůrci si neodpustili rozličné slovní mudrování nad stavem světa, které ale není v uzavřeném skleněném akváriu pořádně slyšet, k divákům dolehnou jen útržky o rajských jablíčkách, pesticidech a herbicidech, případně hereččina radost z červených holínek. Naštěstí pod vodou mluvit nelze, a tak po napuštění promluvy odpadnou.

Jenže potíže jsou i s formou, která měla zřejmě být tou zásadní exkluzivitou. Mladá herečka a tanečnice není příliš technicky disponovaná a choreografie také žádná sláva, takže většinou jsme svědky všelijakého čvachtání a mrskání (to když voda natéká) a potápění (když voda nateče). Pod vodou občas dívčina udělá nějakou tu otočku o stěnu akvária, nazouvá si červené holínky, pak se vynoří a polehává na vodě. Je to vskutku tak dynamické a metaforické, jak jen koupání ve vaně může být. Pak chodí dokola akvária a optický klam způsobuje, že když se blíží do rohů skleněného kvádru, vypadá to, jako by její nohy šly před ní, což je docela zábavné. Akvárium se nasvěcuje, čímž vznikají různé efekty, ale k promyšlenému světelnému designu to má rovněž daleko. Asi uprostřed produkce přijde vtip, kolem krychle pobíhají montéři s hasákem a předstírají, že akvárium teče. Divák je poněkud v rozpacích a celé to nakonec vyšumí do ztracena bez většího účinku.

Především je ale Neznalova performance neskonale nudná, sledovat vystoupení profesionálních akvabel, která také nejsou bůhvíjak sofistikovanou atrakcí, se proti tomu jeví jako zásadní drama. Tohle je skutečně jen plácání ve vodě, ale jistě za hodně peněz.

NESNESITELNÁ 
TEKUTOST BYTÍ

Režie: Vít Neznal

Choreografie: Dora Sulženko Hoštová

Jatka 78 – Skleněnka, premiéra 30. 8.

  • 9Diskuse


Jana Machalická

Autor

Jana Machalickájana.machalicka@lidovky.czČlánky