Čtvrtek 3. prosince 2020svátek má Svatoslav 0 °C sněžení Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

RECENZE: Nohavicovi svědčí intimita. O upřímnosti výpovědi jeho nového alba není pochyb

Sám s kytarou. Niterným vyznáním odpovídá střízlivá, strohá podoba písní. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sám s kytarou. Niterným vyznáním odpovídá střízlivá, strohá podoba písní. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

OSTRAVA Na albu Máma mi na krk dala klíč se Jaromír Nohavica nebojí ani zraňujících témat. Takhle přesvědčivý už dlouho nebyl. Nové album vychází právě dnes.

Zdá se na první poslech jasné, proč Jaromír Nohavica natočil desku sám s kytarou, maximálně ještě s foukací harmonikou. Ne, že by na aranžování dalších nástrojů na předchozích studiových albech bylo něco špatně. Ale střízlivá, strohá podoba písní lépe svědčí niterným vyznáním, se kterými se autor rozhodl jít na trh.

Jaromír Nohavica v Lucerna Music Baru (2017).
Jaromír Nohavica dostal ocenění od Putina.

Generalizace bývá spíše na škodu. Ovšem pro jednoduchost lze rozdělit písně na titulu Máma mi na krk dala klíč do dvou rovin, ač často prolnutých či nešetřících výjimkami. Jedné hluboce osobní, často nostalgické, vzpomínkové. A druhé obecnější, „protestní“, i když vlastně také osobní ve smyslu vztahování se člověka ke společnosti.

Úvodní a titulní balada se bezesporu zařadí k tomu nejlepšímu, co Nohavica napsal. Autor je si toho zřejmě vědom, proto ji vetkl do názvu alba a předznamenal tak atmosféru celé nahrávky. Dojímá až k slzám, jak civilně a procítěně vyjádřil citací něžných maminkovských rad definitivní loučení s milovanou bytostí: „Máma mi na krk dala klíč a přešla přes trať / budu teď, chlapče, pár let pryč, tak se tu neztrať.“

Stejně dojemně, přitom zároveň realisticky a neidealizovaně působí vzpomínka na první lásku Moniko. Nebo další intimní text Zestárli jsme, lásko. Podstatou velmi optimistický. Psaný s vědomím, že víc si člověk ani nemůže přát než hrdě sledovat dospívání dětí a zestárnout s blízkou osobou. Jistě, to vše působí pateticky, jenže tady je patos namístě.

Zvláštní místo na desce zaujímá balada Emil P., vzpomínka na předčasně zesnulého muzikanta a Nohavicova přítele Emila Pospíšila (1958–1994). Písničkář je tu až krutě sebekritický: „Já hlupák pil a marnil čas / a půlku jsem měl dát radši jemu (...) Měl jsem milion různých výmluv / a Emil opouštěl zemi.“ Jediné, co možná trochu dře, je úvodní klišé ve stylu kramářské vyprávěnky „zastavte se, lidé, poslyšte píseň mou“. Ale pokud měl brilantní textař jako Nohavica potřebu zvolit právě takovou formu vyprávění příběhu, věděl asi, co dělá. Na hloubce vyzpívaného smutku se tím nemění nic.

Do autobiografické roviny zapadá i poklona formativní osobnosti Vladimíra Vysockého Píseň pro V. V. Mimochodem, jde asi o nejstarší baladu na albu, pro které Nohavica vybíral jak skladby z poslední doby, tak již dříve slýchané. Prvně oficiálně vyšla ještě za totality na 2EP Písně pro V. V. (1988). V kontextu alba přitom působí přirozeně.

Řady a řády

Dobrým příkladem Nohavicových obecných, společenských komentářů je skladba Řady. Žaloba na ty, kteří jsou „u moci“ a řídí životy malých občánků-prosebníků, čekajících poníženě ve dlouhé frontě před jejich kanceláří. Silná je hlavně vize, kdy vypravěč prolomí dveře do dnes zaprášeného symbolického kanclu a na stěnách vidí staré obrazy někdejších mocipánů: „Byly to obličeje lidí, jaké potkáváš i dnes / takové můžeš vidět, když k nám na náves / v sobotu přijede kabaret s hesly a tribunami.“ V oné chvíli hrdina písně „v prázdnotě a chladu / pochopí tu nekonečnou zradu“, zahlédne „hlasatele dobra a rozsévače zloby“: „Já vás znám / stejné máte rysy, stojíte vždycky, kde stálo se i kdysi / pořád, pořád, pořád, zatímco my spořádaně stavíme se do řad.“

Nohavica písní pochopitelně nahrává na smeč svým odpůrcům. Mohou rýpnout, proč se stavěl do řady na jistá vyznamenání, když ho neměnná povaha lidí u moci děsí. Nebo připomenout kauzu vynucené spolupráce s StB. Jenže tady už jde o otázku, zda se má slučovat hodnota díla s činy umělce. Budeme-li vnímat pouze samotnou píseň, nelze než uznat její kumštýřskou dokonalost.

Téma opakujících se dějin leželo písničkáři na srdci. Dotkne se ho i v textu Černý květ: „Všechno už bylo a zpátky se vrací / jsem černý květ, co zaseli draci / beze mne byl bys o chlebu a o vodě / se mnou jsi prostě v pohodě / klaňte se, vyvolenci / mávejte svými věnci.“ Zde už navíc reflektuje realitu soudobé demokracie, kdy účelnější než nadávat na zvolenou vrchnost je upozornit na dokonalost propagand a podnítit kritické myšlení. Stejně v dobrém aktuální je i šleh Řekni sýr, u kterého vážně tuhne úsměv na rtech. Naopak o nadčasovost se Nohavica pokouší krylovským podobenstvím Vlci s archetypálními příměry o tom, zda se v blbých dobách ustrašeně schovat, bojovat, nebo se přidat ke smečce.

Kladem alba je i absence Nohavicových „humoresek“. Nic proti nim, na koncertech tenhle typ veršovánek funguje, ale při opakovaném poslechu z desek se mohou zajídat. Ne, že by tu chyběly vtipné kusy jako Staré dobré časy. Píseň však má krom několika plytkých veršů jako „řekla mi včera dívka Tereza / že patřím do starého železa“ či „hráli jsme nebezpečnou muziku / a holky byly svolné ke styku“ i zásadní podtext. O nebezpečí idealizování totalitní minulosti optikou nostalgie.

Co se týče hudby, nebylo by fér řešit otázku „kde já to už slyšel“. Zásobník libých akordických rozvojů je dávno vyčerpán. Naopak je nutno znovu smeknout před Nohavicovou prací s jazykem, kde každé slovo včetně prvků nářečných či archaických má přesné, účelné, významotvorné místo. O upřímnosti do detailu propracované výpovědi přitom nepochybuji.

JAROMÍR NOHAVICA: MÁMA MI NA KRK DALA KLÍČ

Vlastní náklad/distr. Petarda Production, 2020

TEST televizorů: Nevyznáte se v široké nabídce? Pomůže vám náš velký přehled

Moderní televizory jsou naplněné aplikacemi a funkcemi, mohou být i zajímavým... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Od 3 190 do 62 990 korun. Všechny zobrazovací technologie, všechny televizní operační systémy a jedenáct vybraných...

Jak vydržet v ledové vodě? Finta je jednoduchá, popisují otužilci

S otužováním začali letos Špačkovi. Oblíbili si Konventský rybník, kde si mohou... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Klepat se zimou tak, že si nedokážete zavázat ani tkaničky u bot, a přitom se tomu smát? I to dokáže koupání v ledové...

Manažer postavil srub uprostřed chráněné oblasti. Tvrdí, že to je posed

Stavba, jež načerno vyrostla v CHKO Lužické hory. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Nejprve tvrdil lidem, že je to seník. Když se o jeho stavbu začaly zajímat úřady, prezentoval ji jako posed. Ve...

Dvě mámy, tři děti: Testujeme kosmetiku sebamed pro citlivou pokožku
Dvě mámy, tři děti: Testujeme kosmetiku sebamed pro citlivou pokožku

Vyzkoušeli jsme kosmetickou značku sebamed na naše citlivé a suché pokožky. Naše Hanka otestovala řadu BABY s malou Emičkou, do testování se však...