RECENZE: Nová Vražda v Orient expressu je příběh opulentní, ale poněkud zbytečný

Detektivky Agathy Christie jsou jednačtyřicet let po její smrti opět v módě. Ještě předtím, než nová minisérie BBC podle knihy Deset malých černoušků na Vánoce 2015 s úspěchem připomněla, že v tzv. odpočinkové literatuře se dá najít i nelítostný portrét lidské krutosti, začaly se chystat další christieovské adaptace, převážně pro televizi. Kenneth Branagh nyní přivedl až do kin novou verzi slavné Vraždy v Orient expresu. Ta však vypadá, jako by její hlavní motivací nebyla touha objevit v případu amerického obchodníka ubodaného ve vlaku nový rozměr, ale spíš Branaghova touha zahrát si proslulého belgického génia.

RECENZE: Milada. Silný příběh se utápí ve slabém filmovém zpracování

Branagh začíná komedií. V Jeruzalémě roku 1934 se sluhové můžou přetrhnout, aby našli dvě perfektní vejce k snídani mírumilovného detektiva s výstředním knírem, v této verzi výraznějším než obvykle. Ještě než je Belgičan sní, je odvolán k případu, aby nám ukázal své brilantní myšlení, v této verzi zázračnější než obvykle. Režisér také brzy předznamená, že hodlá do případu vnést víc akce, ačkoliv všechny následující akční scény s viditelně digitálním pozadím ve filmu působí spíš nepatřičně. Nosnějším nápadem bylo pojmout Poirota jako muže, jenž usiluje o rovnováhu a který se svůj smutek a únavu z nevyrovnaného světa snaží přebít slušností a ochotou pomoci.

Z plánované dovolené po zatčení pachatele jeruzalémské krádeže musí Poirot ustoupit kvůli novému případu v Londýně. Tak se muž s pověstí nejlepšího detektiva na světě neplánovaně dostane do jednoho z pouhých čtyř vagonů v Orient expresu, kde i přes jeho přítomnost brzy dojde k vraždě slizkého obchodníka v podání Johnnyho Deppa v jeho nejlepším výkonu za poslední roky. V závějích a na mostě, kde vlak na čas potřebný k vyřešení zamotaného případu zastavila lavina, pak spolu s Poirotem odkrýváme minulost tuctu podezřelých. Část hrají hvězdy, část Branaghovi spolupracovníci z divadla, jednoho poněkud neobratně baletní star Sergej Polunin. Jen několik z nich (Michelle Pfeifferová, Daisy Ridleyová, Leslie Odom jr., proslavený broadwayským muzikálem Hamilton) neplní pouhou funkci statistů.

Co dělat, když vraha všichni znají?

Na Branaghovu luxusní verzi se dívá příjemně jako na nabídku zákusků v jídelním voze Orient expresu. Film ovšem chce sníst všechny dezerty najednou. Z komedie přechází do nečekaně efektivní tragédie o ztrátě a zničených životech přes mnoho ochutnávek frivolnějších žánrů, z nichž detektivka není tou nejlépe upečenou.

Vražda v Orient expresu je slavná nejen díky místu činu či hvězdné adaptaci Sidneyho Lumeta z roku 1974. Na její originální pointu může napoprvé přijít snad jen Poirot, napodruhé je však těžké ji zapomenout. Ti, kdo jsou znalí předlohy (nyní dostupné v češtině v novém vydání s filmovou obálkou i jako audiokniha s hlasem Lukáše Hlavici), by se tak měli bavit odkrýváním falešných stop. Šedé buňky mozkové tohoto Poirota nicméně zvláštně pracují rychle v jedněch ohledech a pomaleji v jiných. Navíc tu Hercule vzdychá po ztracené dávné lásce, aniž by o ní něco víc řekl.

Scénář Michaela Greena, který zatím pracoval hlavně v týmech připravujících sci-fi (Blade Runner 2049) nebo superhrdinské akce (Logan), neopomněl detektivovy duchaplnosti ani rasovou politiku 30. let (doktor, u Lumeta ztvárněný Seanem Connerym, má nově černou pleť, obchodník s auty je hispánského původu).

Kamera občas snímá podezřelé přes sklo, aby vynikla jejich licoměrnost, scéna objevení mrtvoly je zase podána zajímavě z ptačí perspektivy. Branagh výsledek nejvíc tlačí ke klasickému melodramatu, k čemuž mu důrazně pomáhá návodná hudba Patricka Doyla. Jeho vyznění je smířlivé, dojem nostalgický a staromódní.

Pokud Branagh nechtěl ukázat Agathu Christie v novém světle jako scenáristka Sarah Phelpsová v Deseti malých černoušcích (u nás vysílaných i pod názvem Až tam nezbyl žádný), jeho opulentní film se zdá dnes trochu přebytečný. Ne že by své předloze dělal ostudu, nenašel v ní ale nic výjimečného. Přitom právě to se povedlo relativně nedávné televizní verzi s Davidem Suchetem v hlavní roli, jež vynikala jako chladnější a temnější drama o sklonech k násilí a Poirota zanechala frustrovaného zločinem i nemožností ho potrestat. Tady Hercule otře slzu a rozjede se směrem k Nilu.