RECENZE: Víc o lásce než o společnosti. Síla Smrti obchodního cestujícího je v psychologii

Drama o muži, který obelhává sebe sama (v rámci patřičně nelaskavého kapitalistického soutěžení) nastudoval ve Zlíně, v jednom z největších divadelních domů v republice, zkušený slovenský režisér Ľubomír Vajdička. Inscenace vznikla krátce předtím, než se text objevil také na prknech Divadla ABC ve zpracování uměleckého šéfa Městských divadel pražských Michala Dočekala.

Rozčarování z amerického snu

Vajdičkovo zživotnění díla téměř kanonického vychází z poměrně starého překladu Jaroslava Chuchvalce, předloha byla režisérem a dramaturgem Vladimírem Fekarem poněkud prokrácena a občas oživena prvky současné hovorové češtiny včetně „soft“ vulgarismů. Inscenace se na stylové, od všeho balastu oproštěné scéně Jozefa Cillera (tři dveřní rámy a k nim přináležející posuvná dějiště s nejnutnějším mobiliářem) přesto rozjíždí poněkud pomalu. Do přestávky registrujeme sugestivní hereckou kreaci především u představitele titulní role – obchodního cestujícího Willyho Lomana ztvárňuje Radoslav Šopík. Problémy rodiny, jejímuž „ vůdci“ se nedaří, doplňují Helena Čermáková v partu Lomanovy manželky Lindy a představitelé synů Zdeněk Lambor (Biff) a Marek Příkazký (Happy).

Patřičnou dynamiku získává jevištní tvar vlastně až po přestávce, ve Willyho hlavě (a tím pádem také na scéně) se prožitky současné prolínají se vzpomínkami už mnohem dramatičtěji, celkovou atmosféru okoření i Willyho výstupy s bratrem Charleym (Rostislav Marek) či zástupcem firmy (Josef Koller), pro niž Loman „cestuje“. Značně nedokonalá rodinná konstelace (především otcův dramatický vztah se synem Biffem) souvisí mimo jiné s rozčarováním z amerického snu (hra vznikla v roce 1949). Sociální okolnosti dramatické zápletky kusu vystupují dnes z jevištní interpretace ovšem poněkud neaktuálně, přestože ani vznikající český kapitalismus nemůžeme hodnotit jako ideální stav společenského konsenzu. Výkony dalších tří členů Lomanovy rodiny nabývají v průběhu inscenace na umělecké přesvědčivosti.

Pražský vs. zlínský „cestující“

RECENZE: Obecně o lidském krachu. Dočekalova Smrt obchodního cestujícího se zbytečně nepředvádí

Nabízí se také – jak jinak – srovnání se současnou produkcí pražskou, v té je text Arthura Millera seškrtán ještě razantněji a na jevišti ABC se Smrt hraje bez přestávky. Kdybychom pro další konfrontaci zauvažovali alespoň o hereckých výkonech v rolích rodičů (a ty lze jak v jedné, tak v druhé inscenaci označit za kvalitní), obě dámy, Helena Čermáková a v Praze hostující Zuzana Kronerová, ztvárňují Lindu jako bytost svému životnímu partnerovi zcela oddanou. U té zlínské lze hovořit o šarmantně zvládnutém trpitelství, pražská verze zdůrazňuje také manželčinu praktičnost (podaří se jí umořit rodinné dluhy, Willyho však o tom stihne „informovat“ až nad jeho hrobem).

Pražský „cestující“ v úctyhodné kreaci Miroslava Donutila akcentuje především ublíženeckou roztrpčenost nad tím, že jeho aktivity lze klasifikovat jako totálně neúspěšné, z Šopíkova výkonu ve Zlíně vystupuje spíš naivita a až dětská důvěřivost v pravidla, která by měla v lidském společenství panovat.

Síla Vajdičkovy inscenace spočívá především v jemném akcentu na psychologické vykreslení postav a s tím spjatých silokřivek lásky jak partnerské, tak té mezi rodiči a dětmi, i když její projevy mohou být plné bolesti a nedorozumění.