RECENZE: Zloději. Působivý snímek, který dojal Cannes

Snímek japonského režiséra Hirokazu Kore’edy minulý týden v Praze zahájil přehlídku Be2Can a nyní přichází do širší distribuce, kde už si porozumění s českými diváky vyzkoušely dva předchozí režisérovy snímky – Naše malá sestra (2015) aPo bouři (2016). V obou jsou ústředním tématem rodinné vazby – jejich narušení i navazování a léčení. Cestu ke snímku Zloději ovšem Hirokazu Kore’eda započal ještě dříve, především ve filmech Nobody Knows (2004) a Jaký otec, takový syn (2013).

Všechny tyto Kore’edovy civilně laděné a zároveň trochu zvláštní příběhy, které by se daly ve zkratce vyjádřit novinovou notickou (a někdy tam také mají původ), se tážou po tom, kdo a co tvoří rodinu a proč je rodina tak důležitá. Filmem Zloději (nebo také Une affaire de famille – Rodinná záležitost, jak si jej pojmenovali Francouzi) tato linie režisérovy tvorby prozatím vrcholí. Pojem rodiny se tentokrát už zcela odpoutal od pokrevního příbuzenství: společenství tu tvoří lidé, kteří sice zastávají tradiční role (babička, střední generace, malé děti), ale biologicky i právně vzato nemají nic společného. Většina jejich příjmů pochází z drobné kriminality – „tatínek“ Osamu do zlodějského řemesla, ospravedlňovaného tím, že co je v obchodě, beztak nikomu nepatří, zasvěcuje i malého chlapce. Podobně si Osamu dokáže obhájit, že není zločin ujmout se dítěte, které jeho vlastní rodiče nemají rádi, a tak rodina „adoptuje“ zanedbávanou holčičku. S takovou logikou lze ovšem dojít jen do určitého bodu, než se dostaví nutné následky. V krizi se ale o to víc ukazuje nefalšovaná soudržnost skupinky vyděděnců.

V Kore’edově filmu radostně ožívá pradávný duch Chaplinova Kida, a to i díky lince jemného humoru, která snímek protkává. Civilní uchopení příběhu a výborné herecké výkony poněkud vyrovnávají nepominutelnou dávku naivity, která je tu ovšem také přítomna. A vedle svého nadčasového sdělení pak Zloději poskytují i neotřelý obrázek současného Japonska, dobře přizpůsobený evropskému vnímání. Vždyť Hirokazu Kore’eda je na evropských festivalech včetně toho v Cannes tak častým hostem, že by si letošní Zlatou palmu zasloužil už jen za výdrž. Důvodů však bylo naštěstí víc.