Film Citizenfour je příkladem otevřeně angažovaného dokumentu: Snowdenovou prostřednicí při jeho odhalení praktik americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) byla právě filmařka Laura Poitrasová spolu se sloupkařem britského listu The Guardian Glennem Greenwaldem. Snowden si je sám vybral podle jejich tvorby a zastávaných názorů. Svou identitu a rozsah tajných dokumentů o masivním porušování práva na soukromí, které hodlal předat médiím, odhalil Snowden Poitrasové a Greenwaldovi během konspiračního osmidenního setkání v červnu 2013 v hongkongském hotelu.
Z filmu Cizitenfour
Záběry z těchto schůzek, konaných doslova ve Snowdenově posteli, tvoří jádro dokumentu Citizenfour: ještě ne třicetiletý odhodlaně působící mladík sděluje užaslým publicistům (Guardian pro jistotu vyslal na místo ještě jednoho svého zástupce, zkušeného reportéra Ewena MacAskilla), o jak rozsáhlém vměšování do soukromí amerických občanů přináší důkazy. Vysvětluje, jak se k tajným dokumentům dostal, upřesňuje pozici, ve které pro NSA pracoval, i svou osobní motivaci: touží po tom, aby internet byl zase jako kdysi, kdy jeho prostřednictvím mohly třebas děti rovnoprávně diskutovat s vědci, do otevřené výměny informací se nevměšovaly korporace a už vůbec ne úřady...
Přerod kluka v nechtěnou mediální hvězdu
Snowdenovo „kázání“ je směsí jasně utříděných myšlenek, silného morálního přesvědčení, odvahy a nepřehlédnutelné naivity. Říci, že je v záznamu Laury Poitrasové přítomen nadhled, by bylo příliš silné slovo. Přesto ale její snímek zachycuje budoucí mediální hvězdu nejen jako hrdinu bez bázně, ale i jako kluka, který se teprve rozkoukává v situaci, kterou právě zinscenoval. Výmluvná je v tomto směru pasáž, kdy se Edward Snowden před zrcadlem marně snaží učesat tak, aby po první zveřejněné reportáži změnil podobu...
Edward Snowden ve filmu Cizitenfour.
Sledovat zrod světové senzace očima, respektive kamerou přímé aktérky je napínavé, zajímavé i poučné – byť není nutné se ztotožnit úplně se vším, co Poitrasová a Greenwald bez kritického odstupu předkládají. Dokument Citizenfour Snowdenovi jen mohutně přitakává; informace o jeho azylu v Rusku je dodána jako svého druhu happy end, bez potřeby tuto skutečnost nějak problematizovat. Kladným hrdinou je tu i kontroverzní aktivista Julian Assange. Je to neodstíněná dualita „my“ versus „oni“, přičemž „oni“ jsou z řetězu utržení američtí vládní slídilové, kteří latentně či aktivně monitorují soukromí stovek milionů lidí po celém světě. „My“ jsme všichni, komu se to nelíbí. Citizenfour je dokument jednoho pohledu: to je trochu nebezpečné, ale ještě to nezakládá důvod před tímto pohledem zavírat oči. Protože to, nač Edward Snowden tak dramaticky upozornil, je reálnou hrozbou. Soukromí se stává navždy ztraceným rájem – jistěže nejen v USA.
