Patří téma dat do kultury? Patří, už proto, že data stále více kultivují naše životy, naše vnímání světa i skutečnosti. Pominula éra účinku velkých románů. Doba, kdy čtenáři Goethova Utrpení mladého Werthera páchali sebevraždy. Nastala éra účinku velkých dat. Doba, kdy čtenáři digitálních zpráv demonstrují za Edwarda Snowdena – to on prý odhalil, jak mocní tohoto světa nakládají s osobními daty, osudy i životy nás, plebejců. A že s tím utekl do Ruska, vzal čert.
Fotografie, knihy a glóby
V centru současného umění DOX přistála vzducholoď pro snílky |
I proto je logické, že DOX – ve spolupráci s barcelonským centrem CCCB a Nadací Telefónica – nachystal multimediální výstavu s podtitulem Jak informační exploze mění náš svět. Ale nebojte se. Kdo by se snad předem děsil, že sálu bude vévodit plastika ukřižovaného Snowdena coby spasitele, může se uklidnit. Ideologie je potlačena – o Snowdenovi či WikiLeaks padnou zmínky jen v podobě kamínků do mozaiky faktů či ilustrovaných nálad.
Zato výstava dobře nasvěcuje ty stránky „velkých dat“, jež často pokládáme za samozřejmé a dané, ale až při utříděnějším pohledu zjistíme, že samozřejmé nejsou. Různé exponáty – od informačních tabulí přes fotografie, grafy, modely, mapy, knihy i glóby až po ukázky skutečných podmořských kabelů, jimiž optickými vlákny data proudí – upřesňují či opravují různé představy.
Třeba tu, že internet je elektronický vesmír, který nemá hierarchii, že je to původně idea vojáků a že právě neexistence jednoho „mozku“ má zaručit, aby komunikační centrum nešlo zničit ani válkou. V jádru je to pravda, ale výstava ji klade do ucelenějšího obrazu. Dokládají to již zmíněné kabely a vše, co se kolem nich točí. K nejpůsobivějším sekcím patří geografie internetu či zeměpis dat.
Na podlaze leží ohromná mapa Země a ukazuje, kudy vedou hlavní komunikační kabely. Můžete po ní chodit a zblízka se dívat na místa svého zájmu. Třeba na Africký roh. Ze zpráv ho znáte jako místo rozpadlých států, neustálých válek, guerill a hlavně jako semeniště námořních pirátů. Každá loď tam riskuje. Ale jen tisíc metrů pod tím chaosem vedou po dně moře hlavní kabely informačně spojující Západ s Indií, východní Asií i Austrálií.
Jako s elektřinou před sto lety
Abstraktní elektronický vesmír se až překvapivě zhmotňuje ve svých uzlech i úložištích dat. Jeden z hlavních uzlů leží na Manhattanu blízko Wall Street (nehezká budova z roku 1928). Aukční portál eBay ukládá data v novostavbě v arizonském Phoenixu a v pouštním klimatu je potíž s chlazením.
Proto moc nepřekvapí, že tolik dat hostí Skandinávie. Evropský Google využívá finské středisko Hamina (bývalá papírna, kterou navrhl slavný Alvar Aalto – její adaptaci by ocenil David Vávra). Stockholmské středisko Pionen leží v bývalém protiatomovém bunkru (v roce 2010 hostilo servery WikiLeaks). A Facebook ukládá svá data v severošvédském městě Lulea, čímž ušetří za chlazení. To vše poskytnou snímky a informace v bloku nazvaném Z úkrytu na výsluní.
Dalo by se napsat, že výstava v Doxu je pěknou ukázkou osvěty. Ba něčím víc. Taková expozice by slušela i Národnímu technickému muzeu či podobné slovutné instituci. Ale ve skutečnosti cílí na společenská témata. Na problémy datafikace světa, jež vyvolává podobný přelom jako elektrifikace před sto lety. Na to, co vyvolává víc otázek než odpovědí. Na to, jak digitalizace mění přístup k informacím i právo je využívat. Na to, jak ovlivňuje zaběhnuté obory včetně novinářství (už jste se setkali s datovou žurnalistikou?). I na to, jak ovlivňuje správu státu a podobu demokracie.
Jedním z hesel je i komodifikace soukromí. Že to slovo neznáte? Ale zřejmě znáte praxi. Výstava v Doxu připomíná poučku spjatou se Sítí, službami webu i sociálními médii: nabízí-li vám někdo něco zadarmo, vězte, že zbožím jste vy – vaše data, informace o vašem soukromí. Takže kdo se komodifikuje, dělá ze sebe zboží.
