Výstava Dvě hlavy, čtyři ruce. Tvůrčí dvojice v galerii 8smička

Návod na úspěch je u podobných zařízení vlastně celkem jednoduchý: privátní status bez vazeb na státní správu, dobré nápady a chuť je realizovat. Pod vedením ředitelky Marcely Strakové se v 8smičce daří realizovat program, který vůbec nemusí být finančně přepálený. Tři tematické výstavy do roka a řada vzdělávacích a zábavných programů pro všechny věkové kategorie publika s důrazem na region, ale i pro znalce odjinud či turisty.

Kvalitní program a dobrá atmosféra fungují jako nejlepší reklama. Pověst a zvědavost publika dělají divy. Kdo nevěří, může zkusit – současná, v pořadí teprve druhá výstava kurátorky 8smičky Emmy Hanzlíkové tematizuje tvorbu uměleckých dvojic. Na jedenácti příkladech napříč generacemi demonstruje zavedený model spolupráce a pod názvem Dvě hlavy, čtyři ruce: Tvorba autorských dvojic nabízí nevelkou, ale sevřenou přehlídku v různých médiích.

Kolektivní práce umělců je v historii umění známá přinejmenším od dob avantgard počátku 20 .století. Individualita výjimečného jedince – génia v současném umění již nehraje roli, spíš se někdy stává marketingovou strategií, její obsah je však romantickou iluzí. Divák dnes nepotřebuje vědět, jak dílo vznikalo, z čeho je vytvořeno a kolika rukama, ani jak funguje, důležité víc než kdy jindy zůstává, jestli něco ještě dokáže sdělit. Proto jsou vždycky dvě hlavy víc než jedna. Proto také katalog k výstavě zdůrazňuje počátek a důvod spolupráce dvojic.

Vstup jen na dvojvstupenku

Výstavu architektonicky komponovalo duo známých kreslířů David Böhm a Jiří Franta, kteří vstup do expozice rozdvojili na černý a bílý, jakoby zrcadlově rozdělený prostor s úvodními fotografiemi banální krabice (zepředu a zezadu) Martina Poláka a Lukáše Jasanského. Ovšem vstoupit lze jen na dvojvstupenku. Böhm s Frantou se prezentují kresbou dvojpotrétu převedenou do objektu.

Výstava Bonjour, Monsieur Gauguin. Srdečné pozdravy putují až z Bretaně

Nemohou chybět ani manželské a umělecké dvojice jako Hynek Alt a Aleksandra Vajd (spolupráci již ukončili) experimentující s tělesnou polaritou nebo legendární sklářské duo Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří prosadili moderní sklo ve světě už na Expo 58 v Bruselu. Zastoupeny jsou také práce pionýrů digitálního obrazu Woodyho Vašulky a Steiny Vašulky, kteří v roce 1971 založili v emigraci v New Yorku studio The Kitchen jako zázemí pro videoart a v roce 1992 kurátorovali později slavný festival Ars Electronica v Linci.

Ostatní dvojice vznikly v době společných studií a rezidencí a většinou mají vedle společné práce i vlastní samostatnou. Jako například malíři ruského původu Vasil Artamonov a Alexandr Klyuykov, kteří představují dva obrazy v duchu modernisticky akademického dvojportrétu v ateliéru. Protagonisté zapomenuté dvojice z 90. let MINA (Milan Mikuláštík a Jan Nálevka) se příležitostně spojili a vytvořili pro bývalou textilku obří masky škůdců – molů. Slovenská dvojice Jarmila Mitríková a Dávid Demjanovič ukazují své podvratné řemeslné výtvory vypalovaných překližek a sošek s parodiemi na lidové motivy. Velmi kritické a často šokující duo Ondřej Brody a Kristofer Paetau se inspirovali názvem a ve svém videu stvořili přímo siamského hybrida, aniž by tentokrát pálili do vlastních řad.

Pohled do výstavy. Dvě hlavy, čtyři ruce: Tvorba autorských dvojic.

Násilné či osudové splynutí děl si zkusily ve videu také Aneta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, jež se k sobě přikurtovaly v provazové bondáži. Nejmladší dvojice Polka Julia Grybośová a Slovenka Barbora Zentková se potkala při studiu a spolupracuje od prvního ročníku na kresbách i instalacích; zde vytvořila závěsy z provazů, do nichž zakomponovala posbírané osobní předměty.

Pohled do výstavy. Dvě hlavy, čtyři ruce: Tvorba autorských dvojic.

Velkým plusem 8smičky se jeví promyšlenost a dotaženost všech činností a aktivit, které dohromady vytvářejí velmi pozitivní atmosféru. Platí to i o bookshopu a skvělé kavárně, herně a prostoru k setkávání – špičková úroveň není dána jen finančními náklady, ale úrovní kvality a stupněm současnosti s vizí (víme, že mnoho zdejších institucí stále vypadá jako z jiného století).

Rozvíjení vizuální identity instituce od Štěpána Malovce a Martina Odehnala se odehrává vstřícně vůči konceptu celku galerie i jednotlivých akcí. Také katalog (již první k výstavě Pocta suknu se velmi povedl) je ukázkou důsledné práce a kreativity. Prezentaci uměleckých dvojic doplňuje esej teoretiků manželů Ševčíkových, kteří pracovali celý život ve dvojici, o sestrách malířkách Válových nazvaný Podstatné je dvě. To nám říká i výstava. Celá zóna nám ale sděluje, že vždycky má ještě něco navíc.