19. března 2019 15:09 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Wojnarowicz, Lynch i Bauhaus. Berlín žije velkými výstavami

Z výstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z výstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for... | foto: KW Institute for Contemporary Art

Mezi desítkami výstav, které jsou k vidění v Berlíně, stojí určitě za pozornost tři. Jedna ukazuje tvorbu slavných fotografů, jiná připomíná avatgardního amerického tvůrce, další slaví styl, který světu dalo Německo.

Divácky nepochybně nejvstřícnější je výstava Saul Leiter. David Lynch. Helmut Newton: Nudes, jež je k vidění do 19. května ve státním Museu für Fotografie, domovské galerii berlínského rodáka a jednoho z nejslavnějších módních fotografů Helmuta Newtona, jemuž je zde věnována i stálá expozice osobních archiválií.

Ve specializaci na (ženský) akt stojí ovšem Newton v tomto případě až na bronzovém stupínku. Na jeho často i nadživotních snímcích sice estétovo oko pohlédne na skutečně krásné ženy, od standardní módní produkce mnohdy hraničící až s kýčem se ovšem jeho akty liší skutečně jen tím, že modelky nejsou oblečené a mají ještě o něco lascivnější výrazy než na obálkách časopisu Vogue.

Z výstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for...
Z výstavy David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, KW Institute for...

O dost zajímavější jsou snímky veterána Saula Leitera, kdysi dvorního fotografa Harper’s Bazaaru, pro něhož byly akty, z velké části objevené až po jeho smrti v archivu, jen víceméně utajeným koníčkem. Leiterovy fotografie připomínají často momentky, není v nich prakticky žádná prvoplánová vyzývavost, o to ale mnohé z nich působí erotičtěji. Zajímavost jeho kolekce podporuje i patina, daná tím, že většina fotografií vznikla v 50. letech.

Nejzajímavějším ze tří podílníků výstavy je vcelku logicky David Lynch, a to díky své proslulosti ve filmovém oboru. Jeho vidění ženského těla je detailní, nemá primárně zobrazovat objekt, nýbrž vytvořit obraz. Lynchova hra se světlem a stínem zejména v černobílém provedení je až surrealistická. Svým způsobem připomíná i atmosféru jeho filmů, byť hledání přímých konotací je předem odsouzeno k nezdaru.

Život jako umění

Milovník americké výtvarné, a vůbec kulturní avantgardy by neměl vynechat výstavu David Wojnarowicz: Photography & Film 1978–1992, kterou hostí KW Institute for Contemporary Art do 5. května.

Všestranný umělec, výtvarník, fotograf, filmař, spisovatel, hudebník a performer David Wojnarowicz (1954–1992) je zde prezentován nejen jako člověk, který žil uměním, ale jehož samotný život vlastně byl součástí umění – v tomto smyslu může připomenout některé své předchůdce i současníky, třeba Andyho Warhola.

Součástí Wojnarowiczova uměleckého odkazu jsou například jeho portréty, které vyfotografoval jeho přítel Peter Hujar, jenž se stal stejně jako sám Wojnarowicz obětí epidemie AIDS. A patří mezi ně i jeho nejrůznější poznámky nebo deníkové zápisy, jež v případě tradičnějších umělců bývají považovány spíš za jakousi přidanou hodnotu jejich díla.

Centrem expozice je velká projekční plocha, na niž je promítán v plné verzi Wojnarowiczův slavný film A Fire in My Belly, lidstvu nastavené zrcadlo prostřednictvím koláže často šokujících záběrů, které v minulosti vzbudily kontroverze mimo jiné v náboženských kruzích. A k vidění na jiných místech výstavy jsou i další jeho filmová a fotografická díla, tematizující násilí, homosexualitu nebo odlidštěnost moderní civilizace.

Bauhaus a svět

Německo a s ním celý svět si letos připomíná sté výročí vzniku avantgardní výtvarné školy Bauhaus. Na toto téma se koná nebo připravuje řada výstav po celém světě a jedna z nich byla otevřena minulý pátek v berlínském Hausu der Kulturen der Welt, kde potrvá do 10. června. Nese název Bauhaus Imaginista, v různých podobách už objela půl světa a zabývá se Bauhausem právě v mezinárodním kontextu, jeho vlivy, paralelami, mnohdy překvapivými souběhy s kulturními podněty různých zemí i světadílů.

Propojení výmarského Bauhausu se světem se odvíjí od jeho samotného začátku, kdy v témže roce jako Walter Gropius publikoval Manifest Bauhausu, otevřel v indické Kalkatě slavný spisovatel Rabíndranáth Thákur uměleckou školu Kala Bhavana, postavenou na podobných modernistických principech. A roku 1931 byla v japonském Tokiu založena instituce Seikatsu Kosei Kenkyusho, zaměřená na moderní architekturu a design. Souvislostem všech tří škol je věnován celý jeden sál expozice.

V době nástupu nacismu a likvidaci Bauhausu došlo k „rozběhu“ jeho představitelů po světě, vlivy se dají nalézt třeba i na tak odlehlých místech jako ve stylové architektuře univerzity Ife v Nigérii. Závěrečný prostor je pak věnován přežívání prvků, jež se odvíjejí od Bauhausu až do dnešního umění a designu.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz