Trapas na Oscarech. Filmem roku vyhlásili chybně La La Land, cenu ale bral Moonlight |
Měl to být dojemný moment vzpomínání na zesnulé umělce filmového průmyslu. Zpěvačka Sara Bareilles se snažila ze všech sil svým zpěvem učinit tuto část Oscarů co nejvíce důstojnou a obřadní. Místo toho In Memoriam, pravidelná část oscarového galavečera, dala vzniknout dvěma dalším kontroverzním momentům, které se mohou směle zařadit k prohození obálek internetem záhy přejmenovanému na „envelopegate“.
V rámci In Memoriam jsou za hudebního doprovodu promítány fotky zesnulých umělců. Mezi nimi byla i fotka australské kostymérky Janet Pattersonové. Problém byl, že to nebyla ona. Kostymérka Janet Pattersonová opravdu minulý rok zemřela, ale použitá fotka patřila australské producentce Jan Chapmanové. „Naprosto mě zdrtilo, když jsem viděla svou fotku použitou místo snímku mé drahé kamarádky a spolupracovnice,“ sdělila Chapmanová pro magazín Variety. Janet Pattersonová byla nominována čtyřikrát na Oscara, mimo jiné za snímky Portrét dámy a Piano. „Janett byla krásná a úspěšná a je hrozné, že nebyla chyba odhalena,“ dodává Chapmanová.
Urážka transsexuální komunity
V In Memoriam naopak vůbec nebyla zmíněná herečka Alexis Arquetteová (Californication, Pulp Fiction, Co jsem ti nikdy neřekla). Věc zkomplikoval fakt, že Alexis byla transsexuálka a její sestra Patricia opomenutí nominace vzala jako urážku. „Myslím, že to uráží naši komunitu. Žijeme v časech, kdy transsexuálové ani nemohou chodit na školní záchody a jsou vyloučeni ze společnosti. Je nešťastné, že se při Oscarech rozhodli neukazovat osobu, která byla velkým přínosem pro komunitu,“ vysvětlila pro magazín Vanity Fair Patricia Arquetteová. V roce 2016 akademie připustila, aby byla transsexuálka Kelly Mantleová (sama sebe označuje za genderfluidní) zvažována na Oscara za svou roli ve snímku Confessions of a Womanizer, a to jako nejlepší herečka ve hlavní roli, ale i nejlepší herec ve hlavní roli. Kelly nakonec nezískala nominaci ani jednu.
Část In Memoriam se stala pravidelnou součásti galavečera v roce 1994. Obyčejně trvá pár minut (zpravidla délku doprovázející písně) a prostor v ní dostane okolo třiceti zesnulých.