Tvorba peněz = ďábelský instrument?

Tím se kupodivu zabýval už Goethe v letech 1825-31 ve svém méně známém 2.dílu Fausta: „Ein solch Papier, an Gold und Perlen statt, ist so bequem, man weiß doch, was man hat; man braucht nicht erst zu markten, noch zu tauschen, kann sich nach Lust in Lieb’ und Wein berauschen.“Zajímavě z ekonomického hlediska ho interpretují J.Ackermann a H.C.Binswanger v interview pro FAZ:http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/wirtschaftspolitik/josef-ackermann-und-hans-christoph-binswanger-es-fehlt-das-geld-nun-gut-so-schaff-es-denn-1811056.html

to není ďábelský instrument,

ale  zlodějský" !! QE znamená jen větší počet nul v oběhu, je to jen jako dočasné palivo pro daňové letadlo, je to jen důsledek Ponziho daňového systému! Ve svém důsledku to vede jen k většímu krachu a krizi, která tady nikdy nebyla§ A proč? ECB pujčí komerčnícm bankám cca 2 biliony EUR a co udělají banky, 1/ pujčené peníze schovají u ECB za 0,5%, a vydělají na tom?? No jasně ! průměrná inflace je 3,5% a hlavně můžou vyťukat na klávesnici dalších neexistujících  90 bilionu a to jen diky zákonné možnosti bankovního zajíštění komerčních půjček, např. v ČR to je 2% . A výsledek ? v oběhu je 80 násobek celosvětového HDP.............. takovéto 80 x NIC !! 

Dotazy na gustafu

Dobrý den, prosím o vyjasnění principů, ze kterých plyne, že nelze půjčit víc, než mám a že úroky jsou kryté jakoukoliv hodnotou. Buď jsem nepochopil, o čem je řeč, nebo bych se měl zřeknout titulu z ekonomky. Opravte mě prosím: mám 150 Kč a bankovní licenci, v celé ekonomice je 1000 Kč a nikdo jiný nepůjčí nic. Příjtede a já vám 100 Kč půjčím na 5 %pa. Za rok chci 105 Kč. Kde se vzala vaše 5 Kč, co mi vrátíte? Cením si předem Vašeho vysvětlení.

když QE není ďábelský instrument, tak co tedy je?

QE, big bazooka, grosse Bertha, není nic jiného než credit expansion a tímto jen hra o čas, čili  prodloužení agonie beznadějně zadlužených domácností, podnikatelských subjektů a států, směřujících k bankrotu a snad i přechodné uchlácholení bláhových věřitelů či neinformované veřejnosti. Jádro problému se tím  ovšem neřeší. Ludwig von Mises to řekl zcela jasně: “THERE IS NO MEANS OF AVOIDING THE FINAL COLLAPSE OF A BOOM BROUGHT ABOUT BY CREDIT EXPANSION. THE ALTERNATIVE IS ONLY WHETHER THE CRISIS SHOULD COME SOONER AS THE RESULT OF A VOLUNTARY ABANDONMENT OF FURTHER CREDIT EXPANSION OR LATER AS A FINAL AND TOTAL CATASTROPHE OF THE CURRENCY SYSTEM INVOLVED.”

Díky za přesnou charakteristiku ...

. ..  QE ale je prostě jen  instrument, který je dnes  ponejvíce  po ruce    pro krátkodobé až střednědobé horizonty (se zamlčením odpovědnosti za dlouhodobé dopady), a to při neexistenenci přirozené kontroly a limitů třeba již jen omezeným "zlatým" BW systémem. Vaše charakteristika a von Misesův citát jsou     výstižnou a stručnou charakteristikou fenoménu i doby.  QE  dnes a v současném rozsahu  je nástroj, který přesáhl rozumné meze a  byl dlouhodobě  umožněn právě    pádem specifického BW zlatého standardu v roce  1971. QE  není moje nadšení  (zůstávám u  kontrolní role měnového zlata, ať už v jakékoliv podobě -  na rozdíl od "kontroly" prostřednictvím  politiků). QE ani   není  to nejlepší řešení, ale momentálně   existující technické možné (a maximálně střednědobé /do tří let/)  řešení.  Může být jen  jedním z nástrojů  pro krátkodobé-krizové řešení s cílem  a  vědomím nezbytnosti   zdravého dlouhodobého řešení. 

"Přrozený bankéřský cit pro míru morálního hazardu"

to jste myslel žertem, viďte vy čtveráku? A jinak souhlas s Hassenem Blasquesem. I letmý pohled do učebnic dějepisu vám ukáže, že dluhy v minulosti platil jak kdo, jak kdy a jak komu.

Ano myslel jsem to tak, jak říkáte ....

... tolikeré použití uvozovek (nebo kurzívu či Sic!) mně přišlo v jedné frázi kontraproduktivní. Přiznávám se jako J. Švejk feldkurátu O. Katzovi - ano,  plakal a dojímal  jsem se uměle, spíše  pro legraci. Ta věta už brána postupně  po sousedních spojovaných  slovních dvojicích je násobně  absurdní. BJS

Myslím, že v podstatě

Myslím, že v podstatě existují pouze tři možnosti, co se státními dluhy. 1. Dále s nimi pracovat, to znamená držet je v bilancích národních ekonomik a refinancovat je novými dluhy s malým ale kontinuálním zvyšováním (jak absolutním, tak i proporčním k HDP). Toto řešení vyžaduje zavřít oči nad faktem, že v ruce nemám peníze nýbrž poukázky na politické ovládání států, ze kterých navíc kapou úroky. Riziko je srozumitelné - a sice, kdy někomu prasknou nervy a bude chtít proměnit obligace na peníze. Je zde i jeden pobočný efek, pro jednoho příjemný a pro druhého nikoliv. Existuje ,mnohem véce peněz než odpovídá kumulované hodnotě zboží a služeb a z toho vyplývající rozdělení občanů na dvě kategorie, na ty co něco vytvářejí (zaměstnance, podnikatele) a na ty, co drží peníze. Tento fakt brzdí ekonomiku a nám pomalu ale jistě ujíždí vlak před těmi, kdo to již pochopili (zkušenost nikoliv nová).2. Dluhy z bilancí nějakým způsobem dostat. Jedna z možností je vytisknout peníze a umořit dluhy inflací. Existuje-li x násobně více peněz než je hodnota zboží a služeb, měla by proběhnout inflace a přivést věci opět do rovnováhy. Příjemné pro ty, kdo pracují, nepříjemné pro ty, kdo drží peníze. Průzračné, efektivní a rychlé řešení. Technicky je vše velmi jednoduché. Zakázat státům financovat se na finančních trzích (stejně tak jako omezit penzijní systémy v tomto směru) a staré dluhy v míře jejich splatnosti vykoupit centrální bankou (z nově emitovaných peněz). Takové řešení by, podle mého názoru, přineslo největší konjunkturu v historii lidstva, protože veškeré existující prostředky by byly vloženy do reálné ekonomiky, která by logicky musela velmi rychle růst.3. Prostě dluhy nezaplatit, prohlásit je za špatné, protilidové, nezákonné, rozkradené či tak nějak podobně. To je dílo pro revolucionáře, které by kromě jiného přineslo mnoho negativních efektů - politické handrkování, bouře, blokády, obstrukce a hlavně by zcela rozrušilo systém, který i když není ideální, tak přece jenom jakž takž funguje (potřebuje generální opravu, nikoliv vyhodit do šrotu). Take babo raď co s tím. Blíží se nám konec roku 2012, tak by to chtělo něco dělat, aby se náhodou Mayové se svými předpověďmi netrefili do černého.

jedině 3. něco řeší

Vycházíte z představy, že peněz je více, než zboží a služeb, které by za ně šlo koupit. To naráží na realitu hned ve dvou bodech. 1) Suma všech peněz je podstatně menší než suma všech dluhů. To je dané už povahou peněz, tím jak vznikají. Neexistuje prakticky způsob, jak dluhy splatit. Dokonce nejde ani nedělat nové, stále vyšší dluhy, protože se z ekonomiky peníze postupně odlévaly (podstata fiat money) 2) Peněz v reálné ekonomice je naopak příliš málo. Jinak by nebyla myslitelná situace, kdy existuje ve většině oborů převis nabídky nad poptávkou - tedy nezaměstnanost, plné sklady, nevyužité stroje atd. atd. Je třeba si uvědomit, že autor článku je bankéř, takže nenapadne systém jako takový. Tento monetární systém máme ale od roku 1971 a už z teorie systému vyplývá, že žádný systém není bezchybný a s časem chyba nabývá na významu. Rozhodnutí dluhy nezaplatit a definovat měnu jiným způsobem je nevyhnutelné a není racionální ho odkládat. Toto tvrzení podporuje i historická zkušenost, navzdory tomu, co nás učí propaganda, dluhy se platit NEmusí.