LM Myslíte si, že vám obrovská popularita 80. let po revoluci uškodila?
Na nás padá takovej zvláštní stín, protože jsme bolševickej režim přežili. Třeba Láďa Mišík měl zákaz, Pražský výběr měl zákaz a my jsme sice měli těch zákazů několik, ale žádný absolutní. Nesměli jsme třeba dva roky na Ostravsko nebo jsme nesměli rok do televize nebo natáčet desky. Jednou jsme odmítli zpívat jednu strašnou skupinovou píseň v televizi, v roce ‘89 jsme podepsali petici za propuštění Václava Havla z kriminálu a někdy jsem vlastně ani nevěděl, co jsme vlastně provedli.
LN A kde jste podepsal Antichartu?
V Divadle hudby. Týden předtím byla hromadná podpisová akce v Národním. Někdy je hloupé, když se vytahují ti, co nepodepsali, protože je k tomu podpisu nikdo nepozval, v té době nic neznamenali. Do Divadla hudby byli pozváni zástupci populární hudby a tam jsem se to bál nepodepsat.
LN Řekl jste klukům, ať to taky podepíšou?
Tam jsem byl jenom já, kapelu nepozvali. Pro ně byl každej průměrnej zpěvák výš než Olympic.
Celý rozhovor s Petrem Jandou si přečtěte v příloze Pátek deníku
