25. července 2017 6:27 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

MLADÍ A NEKLIDNÍ: Jak definuje lásku herečka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Lilian Fischerová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lilian Fischerová | foto: Archiv Lilian Fischerové

„Šíleně ho miluju,“ řekla, pohodila hlavou ze strany na stranu a přivřela oči. Dělávala to, když byla nadšená nebo spokojená. Znala jsem ji už tak dlouho, že jsem věděla, co tenhle stav znamená. Krátké či dlouhé odmlčení (podle intenzity zamilovanosti) mé drahé kamarádky Adély.

Bylo to pořád dokola, vždycky se šíleně zamilovala a byla si stoprocentně jistá, že tentokrát to opravdu klapne, že on je ten pravý, který jí přinese do života věčnou blaženost. Před pár měsíci jí však její milostné eskapády dohnaly k psychoterapeutovi. Po jejich prvním sezení mi volala a byla velmi rozhořčena: „Co si ten bídák myslí? Řekl mi, že to, co ve svých vztazích prožívám, není skutečná láska. Že jsem podlehla mýtu o lásce, který s tou opravdovou nemá nic společného. Když jsem mu oponovala, zeptal se mě, jak bych tedy definovala lásku? Chápeš to, copak je to za blbost? Ta tam přeci buď je, nebo není!“

Náš rozhovor ve mně dlouhou dobu rezonoval. Přemýšlela jsem nad vlastní definicí lásky. To spojení zní tak neuchopitelně. Může se něco tak komplikovaného jako láska vůbec definovat?

Vzpomínám si na své „lásky“, na muže, kteří prošli mým životem. Na vášnivé vztahy, které vyprchaly do vzduchoprázdna a také na ty, které se zapsaly hluboko do mého srdce. Naučily mě být laskavější, trpělivější a pokornější. Vybavuji si pocity zamilovanosti, kdy se naše srdce střemhlav řítí do hlubin rozkoše, očekávání a idealismu. A taky to rozčarování, když pocit extatické lásky, jenž toto období charakterizuje, nakonec odejde.

Vzpomínám, jak jsem udělala několik nevratných chyb, protože jsem byla nezkušená, marnivá a v jistých ohledech jistě i sobecká. Stejně tak na to, kdy jsem byla já obětí příliš velkého mužského ega, kdy jsem se nemohla nadechnout bolestí, která mě zužovala, a jak jsem se zoufale učila určit vzájemné hranice svobody.

Nevím, jestli bych obstála u psychoterapeuta, ale vím určitě, že lásku bych v každém věku definovala jinak, i když se jedná o stále stejný cit.

Je mi dvacet a emoce se mnou třískají nahoru dolů. Jsem svobodomyslná, ztřeštěná, plná obav a strachů ze své nedokonalosti a zároveň vybavena maskami, pod kterými se je snažím skrývat. Musela to být děsná dřina. A určitě i pro můj protějšek.

Lilian Sarah Fischerová

Lilian Fischerová pochází z Plzně. Vystudovala Taneční konzervatoř v Praze, Antropologii na ZČU v Plzni a VOŠ hereckou v Praze, absolvovala také půlroční stáž na University for performing and screen arts v Aucklandu na Novém Zélandě. V roce 2007 se stala 2. českou vicemiss v soutěži Česká Miss a téhož roku byla v TOP 15 ve světové soutěži MISS Intercontinental. Působila v řadě divadelních i tanečních projektů. V současné době má angažmá v Městském divadle v Mostě. Založila divadelní společnost Indigo Company.

Dva mladí lidé, zamilovaní, kteří se bojí být sami sebou, protože pak bychom byli určitě jeden před druhým trapní a směšní. Hlavním důvodem, proč spolu trávíme čas je, že se chceme zbavit osamělosti. Což samozřejmě netušíme. Náš stav se nám zdá být dokonalý. Navzájem se cítíme dokonalí. Nemáme pocit, že bychom někam mohli růst. Naopak takhle se zdá vše celistvé. Není co zlepšit, pokud vidíme chyby, považujeme je za bezvýznamné, za směšné maličkosti nebo za roztomilé podivnosti, které zvyšují vzájemné kouzlo a půvab.

Když pomine tenhle stav šílené zamilovanosti, ocitáme se na rozcestí, se kterým si nevíme rady. Je to ta chvíle, kdy byla naše jednota rozbita o tvrdou realitu.

Cítila jsem se tehdy zrazená nedokonalostmi svého chlapce, netušila jsem ještě, že vztah chce mnohem více trpělivosti a laskavosti, než moje ego dovolovalo.

Kdybych tehdy definovala lásku, bylo by to něco ve smyslu: „Neustálá potřeba být s milovaným člověkem a neustálé dokazování si vzájemné dokonalosti a náklonnosti.“

Lilian Fischerová
Lilian Fischerová

V pozdějším věku, když už jsem nebyla tak ztřeštěná a byla zbavena mnoho obav a strachů, odložila část svých masek, věděla jsem, že po zamilovanosti přijde teprve naše vědomé rozhodnutí vydat se na společnou cestu. Je to ta chvíle, kdy posuneme hranici našeho ega. Přistoupíme k sobě a jsme ochotni tomu druhému nabídnout ruku ve chvíli, kdy to potřebuje. Naučila jsem se dávat víc než brát, ale nějak jsem ještě neuměla odhadnout míru, takže jsem nakonec dala skoro všechno i svoji vlastní identitu. Chtěla jsem všechno rozebírat, mučila sama sebe urputností o představě dokonalého vztahu. Myslela jsem, že mlčet ve vztahu znamená, že si nemáme co říct. Že všechno co děláme, musíme dělat spolu. Dostala se do víru domněnek, kdy jsem si byla jistá, že vím přesně, co si ten druhý myslí a na základě toho dělala rozhodnutí. Za důkaz lásky považovala velká romantická gesta, mnoho slov a pocit, že se o mě muž postará.

A dnes? Jak bych definovala lásku dnes? Jako každodenní přátelství, cit bez podmínek, bez vymýšlení strategie, jak z druhého dostat to, co chci. Život v absolutní pravdě, bez masek. Zhroucení hranic vlastního ega. Zhroutit vlastní ego ovšem znamená vzdát se vlastního „já“ ve prospěch někoho jiného. Znamená nejprve to vlastní „já“ najít. Najít ho a milovat ho. Cesta k hluboké lásce k někomu druhému vede přes nás samotné. Bez nalezení vlastní sebelásky nemůžeme očekávat, že vztah poroste.

Takže mojí dnešní definicí lásky je těchto pár vět....

Miluju chvíle, kdy společně v lásce mlčíme. Dnes vím, že je to známka hlubokého porozumění.

Je osvobozující, že mohu být smutná, uplakaná a nedokonalá, protože mi to dovolíš.

Učím se zbavovat domněnek, že vím lépe, co cítíš ty sám.

Nepotřebujeme spolu soutěžit.

Vím, že skutečná láska není závislá. Že je naopak svobodná. V té skutečné hranice padly, a tak se nemusíme přít o náš prostor. Máme ho, kdykoli ho potřebujeme.

Nepotřebuji velká slova, jsou zbytečná. Potřebuji činy. Ty každodenní drobnosti, které dokazují, že víš, na čem mi záleží a co naopak nemám ráda....a taky velké kroky, které občas chtějí odvahu, protože ta k lásce patří. Stejně tak pozornost. Protože pozorností toho druhého rosteme.

Jsem s tebou, protože chci.

Slýchám, že lidé se nemění, ale já vím zcela určitě, že se mění. Že rostou. Rostou právě láskou, kterou nejprve naleznou sami k sobě a pak k dalším bytostem. Rozšiřují svůj kruh duchovního růstu. A pokud jsou k životu a k lásce pokorní, ví, že ten proces trvá do konce našich dní. Teprve pak bude náš život naplněně uzavřen a definice lásky zodpovězena. ̈

Mladí a neklidní

Jsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci?

PS: Definice lásky – Erich Fromm

„Láska je aktivní silou v člověku. Zralá láska je spojení s druhým člověkem za podmínky zachování vlastní individuality. Aktivní charakter lásky lze nejlépe vyjádřit tak, že láska je především dávat, ne přijímat. A kromě dávání se aktivní charakter lásky projevuje také tím, že vždy zahrnuje některé základní prvky společné všem formám lásky: péči, odpovědnost, úctu a znalost.“

PS2: Definice lásky – M. Scott Peck

„Láska je vůle rozšířit své „já“ ve prospěch duchovního růstu, ať už vlastního, nebo cizího. Úmysl milovat ještě sám o sobě láskou není, rozhodují skutky. Opravdová láska je projevem vůle, zahrnuje úmysl i čin. Milovat nemusíme, záleží na tom, jak se rozhodneme.“

PS3: Definice lásky – Dr. J. Richard Cookerly

„Opravdová zdravá láska je silný, životně důležitý a přirozený proces, kdy si milovaného hluboce vážíme, toužíme po něm, často jednáme v jeho prospěch a máme potěšení z jeho blahobytu.“

Lilian Fischerová
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz