Jak vypadá realita?
V 5:50 prořízne ticho snad nad celou Elektrou budík. Vstávání do tmy, hrc frc, rychle na vlak (naštěstí využívám soukromé služby žlutého přepravce, tak letím jen na Stodolní). Zima jak v Rusku, na sobě jarní bunda. Mám se vracet? Nemůžu, ujede mi spoj. Zpocený dobíhám na nádraží, a nečekaně – zpoždění. Mrznu na peróně a poprvé prokleju svoji jarní bundu (těch prokletí bude víc). Za pá minut se líně připlazí lokomotiva z Jablunkova. Naskakuji dovnitř, sedám si. Slečně stewardce nejede tablet, budeme asi bez objednávek (proč jsem nesnídal doma?!).
Ondřej BrettNarodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem. |
Do Prahy přijíždíme s hodinovým zpožděním. Zesláblý vystupuji (přeci jen jsem už několik hodin nejedl) a volá máma, že se na sever z Budějovic chystá i bratr s rodinou. Čára přes rozpočet. Rychle do nákupního centra (už jsme se dlouho neviděli, strejda musí nakoupit nějaké prezenty), které hrdě na své budově hlásí, že v útrobách skrývá přes 200 obchodů (pro koho je to výhoda?). Nakoupeno! Metrem na Černý most a opět využívám služby žlutého přepravce (tentokrát ne kolejové vozidlo). Během hodinové cesty směr Liberec nabereme 30 minut zpoždění. Už se mi nervozitou začínají lehounce potit kouty (i když si myslím, že žádné nemám). Dojedu do Liberce a ujede mi autobus směr Jablonné. Nevadí, za 20 minut má jet přece další. Pan šofér ale k nástupišti dojede až za 40 minut a já konečně někdy v 15:20 přijíždím k našim (jen asi se 3 hodinami zpoždění).
Divoké vítání, objímání s mámou, tátou, bráchou, švagrovou, malou Milenkou (rostou ji zoubky, nemá moc náladu), s Honzíkem (venku prší, je zavřený doma jen s dinosaury, nemá moc náladu). Oběd, rychlá káva, hra s Honzíkem a dinosaury, úklid (přeci jenom dvě malé děti v panelákovém bytě). Obrním se trpělivostí, jdu do zimního oblečení nabalit Honzíka (mě stačí jarní bunda) a jdeme ven na kaštany. Po pár minutách na kaštany vlastně jít nechceme (nejsme malí) a vracíme se.
Milenka pláče (rostou ji zoubky a nemá náladu), nás čeká úklid (přeci jenom dvě malé děti v panelákovém bytě). Hra s dinosaury, během které si ve zkratce řekneme, jak se máme. Úklid (přeci jenom dvě malé děti v panelákovém bytě). Jdu pomoct mámě chystat večeři. Úklid (přeci jenom dvě malé děti v panelákovém bytě). Úklid (přeci jenom dvě malé děti v panelákovém bytě). Pohádka na dobrou noc a ve 20:35 usínám dřív než obě děti.
Nevadí, na Máchu si zahraju zítra...
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Ondřeje Bretta a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
