Čtvrtek 29. října 2020svátek má Silvie 10 °C dešťové přeháňky Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: ‚Poctivý Kocour‘ Luboš Tomíček našel smrt na dráze

Český plochodrážní závodník Luboš Tomíček (uprostřed) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Český plochodrážní závodník Luboš Tomíček (uprostřed) | foto: Archiv Luboše Tomíčka nejmladšího

Trofejí měl požehnaně. Byl domácí jedničkou, vicemistrem světa družstev i finalistou šampionátu jednotlivců. Pro jeho umění ho milovali fanoušci, soupeři jej zase uznávali, protože i přes úspěchy zůstal skromný. Jezdecké schopnosti a skromnost ale nebyly Luboši Tomíčkovi nic platné ve finále dvacátého ročníku populární Zlaté přilby. Tehdy v říjnu roku 1968 se osud nejstaršího z unikátní plochodrážní dynastie naplnil. Bylo mu třicet čtyři let.

Burácivé nadšení, jež opanovalo zaplněný plochodrážní stadion v pardubickém Svítkově, vystřídalo zděšení. Český jezdec, který se ve čtvrtém kole posunul o kousek vpřed, v dalším okruhu ztratil vládu nad strojem a šel k zemi. Slavný Švéd Ove Fundin, obhájce trofeje jedoucí v těsném závěsu, stačil zavřít plyn a jezdci se vyhnout, stejně jako jeho krajan Leif Enecrona, který jel u vnitřního okraje dráhy, a tudíž s tím neměl problém. Další domácí závodník však ze zadní pozice do jezdce najíždí a rovněž padá na dráhu.

V tuto chvíli už nikdo neřeší, že hned po startu udělal školáckou chybu a neukočíroval svůj stroj čerstvý mistr světa Ivan Mauger z Nového Zélandu, který spadl. A jen okrajově diváky zajímá, že Enecrona předjíždí Fundina a dokončuje poslední šesté kolo jako vítěz, zatímco poslední z těch, kteří zůstali v sedlech, Čech František Ledecký, projíždí cílem jako třetí.

Když přijely sanitky

V šestém kole zmíněná trojice míjela dvě bezvládná těla, vyhýbala se povaleným motocyklům, ale také lidem, kteří vběhli do dráhy.

Na místě havárie vládla panika. Na dráze se okamžitě objevily sanitky, mechanici odtahovali motorky.

Zatímco sanitky odvážely v doprovodu lékařů oba závodníky, na stupních vítězů s velkými rozpaky stáli tři muži. Nad Svítkovem zněla švédská hymna, divácistáli v pozoru.

V tu chvíli ještě nikdo z nich netušil, jak tragickou bude mít finále dohru. A že zároveň vzdávají poslední poctu jezdci, který byl tak blízko svého prvního vítězství ve slavném závodě.

V úterý se v tisku objevila smutná zpráva o tom, že v pardubické nemocnici podlehl v pondělí brzy ráno svým těžkým zraněním úspěšný plochodrážní jezdec Luboš Tomíček, reprezentant a pětinásobný mistr Československa, otec tří malých dětí.

Luboš Tomíček.

Luboš Tomíček.

„Byla to rána, nikdo z nás tomu nechtěl uvěřit. Vždyť Luboš byl nejen výborný jezdec, ale taky prima chlap, který nikdy nepokazil žádnou legraci. Avtréninku byl nesmírně poctivý,“ měl jasno Josef Hnidák, který byl pět let Tomíčkovým mechanikem.

Podle něho byl Tomíček stoprocentní profesionál. „Byl tak pečlivý, že si k jednotlivým drahám dělal dokumentaci, zapisoval si třeba, jaké bylo počasí, povrch, jaké jsme v daných podmínkách volili převody. To aby věděl, co ho tam čeká příště, protože u plošiny záleží na každém zubu převodníku,“ líčil.

Luboš Tomíček, který se už na startu hrbil za řídítky víc než ostatní, a tudíž si vysloužil přezdívku Kocour, nebyl „jen“ pětinásobným mistrem republiky na krátké dráze. V roce 1965 se jako člen tehdejší Rudé hvězdy Praha, dnešního Olympu, probil do finále mistrovství světa a ve slavném chrámu ve Wembley obsadil patnácté místo. Byl členem reprezentačních týmů, které ve finále světového šampionátu družstev získaly bronz v roce 1960, stříbro v roce 1963 a v letech 1961, 1962 a 1968 obsadily čtvrté příčky. Respekt si tudíž vybudoval i v zahraničí.

Kamarád se zlatým srdcem

Také Antonín Kasper starší, další z legend tohoto sportu, který jako první Čech v letech 1968 až 1970 jezdil anglickou ligu v barvách Coventry, vzpomínal na Tomíčka rád.

„Byli jsme soupeři, já jezdil za Žižkov a Luboš za Rudou hvězdu. Jenže on byl nejen velmi schopný jezdec, ale i kamarád se zlatým srdcem a měl rád život. V policejním klubu, který byl podporovaný státem, měl mnohem lepší podmínky a možnosti než já v chudičkém Žižkově, když jsem ale měl problém, tak mi půjčil motorku nebo i dal náhradní díl,“ nezapomíná.

Do mozaiky o Tomíčkově osobnosti zapadají i slova Antonína Švába, rovněž jednoho za slavných jezdců minulosti.

„Oba jsme jezdili na Markétě a myslím, že jsme byli vyrovnaní, na klasické krátké dráze byl ale přece jen lepší. A když se před rokem 1968 uvolnily ledy a mohli jsme s Lubošem závodit venku, tedy nejen v Polsku, východním Německu nebo Sovětském svazu, jezdili jsme vyrovnaně se světovou špičkou,“ vzpomínal čtyřaosmdesátiletý doyen, který se v letech 1966 a 1967 stal mistrem Československa a přerušil tak Tomíčkovu sérii pěti titulů. Později, v roce 1970, se stal mistrem světa na ledové ploché dráze a dva roky nato se na ledovém oválu ozdobil stříbrem.

„Právě při těch cestách jsme se poznali ještě víc. Opravdu mimořádný byl Luboš v tom, že nebyl ani trochu ješitný. V Československu byl nejlepší, ale zůstal skromný. Naše reprezentační družstvo, které bojovalo o světové medaile, mělo správného kapitána,“ připomínal Šváb Tomíčkovu roli v letech 1960 až 1968.

Všude Tomíčka uznávali. „Měl svoje charisma, a navíc to na plošině fakt uměl. Jeho výsledky byly kvalitní, a přitom vyrovnané,“ přibližoval Antonín Kasper starší.

Zahraniční kluby prý měly o Tomíčka zájem, hovořilo se o anglickém Bristolu. „Jenže tehdy ještě angažmá v cizině nebylo běžné, navíc to měl v tomto pohledu jako zaměstnanec ministerstva vnitra složitější,“ dodal Kasper.

Smutné finále

„Byl čestný, nikdy nikoho nepodrazil, ani při závodě se žádné prasárny nedopustil,“ dokreslil osobnost hrdiny smutného příběhu mechanik Hnidák.

Pardubický Svítkov, dvacátý ročník Zlaté přilby, 20. říjen 1968.

Hnidák byl pochopitelně u toho, když v polovině zatáčky finálové jízdy najel další domácí jezdec do Tomíčka.

„Když se Luboš chtěl po pádu zvedat, narazil do nějapravou stupačkou mu zachytil přilbu. I v tom řevu motorů jsem slyšel takové prasknutí. Spadli oba, závod pokračoval, tak jsem přeskočil bariéru, běžel k Lubošovi a mával bundou, aby ho v posledním kole někdo nepřejel. Bylo to hrozné, Luboš měl několik zranění a byl v bezvědomí, mluvil jsem na něj, ale neslyšel mě. Oba hned odvezli do nemocnice,“ popsal tehdejší Tomíčkův mechanik situaci, jako kdyby se stala loni, a ne před pětačtyřiceti lety.

Ještě jeden muž v příběhu chybí. Je mu dvaasedmdesát, žije u Kolína, jmenuje se Jaroslav Volf a je oním dalším domácím jezdcem.

„Počítal jsem, že když Luboš v zatáčce upadl, skončí u bariéry. Jenže on se s motorkou přetočil do dráhy – zřejmě do poslední chvíle držel motor pod plynem. Už jsem nedokázal vybočit, navíc mě oslnilo zapadající slunce, bohužel jsem do něj narazil,“ smutnil Volf.

Také on byl v bezvědomí, byť jen v první chvíli. A rovněž jeho vezla sanitka do pardubické nemocnice, měl otřes mozku.

Razítko v duši až do smrti

„Potom mě převezli do Kolína a v tamní nemocnici jsem v pondělí ráno slyšel tu hroznou zprávu v rozhlase. Bylo mi z toho zle, s Lubošem jsme byli kamarádi, i když já jezdil za Ústí nad Labem,“ říkal tichým hlasem.

Chtěl s plochou dráhou skončit, což nakonec udělal o čtyři roky později. „Tížilo mě to čím dál vícatíží mě to pořád. Nejraději bych, kdyby se ten den vrátil, ponesu to v sobě až do smrti,“ hlesl.

Tragickému momentu na svítkovské dráze přihlížel i dvanáctiletý Tomíčkův syn Luboš.

„Potom jsem ho vezl autem domů za mámou, na přívěsu jsem měl obě Lubošovy motorky. Cestou jsem mu říkal, aby se nebál, že všechno dopadne dobře. Tušil jsem, že to bude špatné, ale to samé jsem v Praze na Petřinách řekl jeho mámě. Podobných pádů jsem zažil hodně a naděje ještě žila. Jenže už jen pár hodin,“ povzdechl si bývalý mechanik Josef Hnidák.

Feťáci lásky stále hledají, ale nikdy nenajdou, říká párový terapeut Vojtko

Psycholog Jan Vojtko | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Lásku si často pleteme se zamilovaností, ale vztah je práce, která nikdy nekončí. „Tolerance není ten správný klíč ke...

Můžete skoro všechno, nemusíte nic. Jak probíhají swingers party v Česku

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Swingers kluby, tedy místa neřesti, kde si páry mezi sebou střídají partnery a užívají si i těch nejdivočejších...

Střeva můžou i za naše štěstí či obezitu, říká molekulární biolog Ryšávka

Molekulární biolog Petr Ryšávka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Za civilizační choroby (např. alergie), ale i za vážné nemoci může mimo jiné vybíjení bakterií ve střevní mikroflóře....