Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Basketbalový Amadeus zemřel na dálnici

Lidé

  6:00
Když se ta smutná zpráva v úterý 7. června 1993 rozkřikla, zůstal v němém šoku nejen svět pod koši. Osmadvacetiletý Dražen Petrovič se stal večer předtím obětí autonehody na dálnici Norimberk–Mnichov. Volkswagen Golf řídila přítelkyně basketbalového idolu, vzadu seděla další mladá žena. Obě byly těžce zraněny. Petrovič, jenž nepřipoután pospával vedle řidičky, proletěl předním oknem a byl na místě mrtev.

Dražen Petrovič. foto: sports.yahoo.com

K nehodě došlo v silném dešti. Řidička červeného vozu ani přes intenzivní brzdění nedokázala zabránit nárazu do kamionu, který po smyku zůstal stát napříč dálnice.

„Pořád jsme tomu nemohli uvěřit, bylo nám hrozně, v kanceláři padla láhev whisky a po ní druhá,“ vzpomíná na tragickou událost tehdejší basketbalový odborník z redakce záhřebského deníku Sportske novosti Eduard Tartaglia, nyní již důchodce. „Vždyť ještě v neděli o půlnoci jsme spolu ve Wrocławi, kde naši hráči tenkrát vybojovali postup na mistrovství Evropy v Německu, hovořili. Při loučení mi Dražen, vynikající člověk, řekl: uvidíme se v Berlíně na šampionátu.“

Čechoslováci přibrzdili vycházející hvězdu

Dražen Petrovič, idol nejen chorvatské mládeže, která si bez jeho plakátu nedokázala představit stěny pokoje, zářil na postu středního rozehrávače. Nejprve doma v Šibeniku, v roce 1984, coby obrovský talent, pak přestoupil do Cibony Záhřeb. V předním klubu tehdejší Jugoslávie se v letech 1985 a 1986 výrazně podílel na zisku titulu v Poháru mistrů evropských zemí, elitní klubové soutěži kontinentu, byl také u olympijského bronzu z Los Angeles 1984.

Na jeho umění mají vzpomínky také hráči někdejší československé reprezentace – po premiéře na ME 1983 se Petrovič podruhé představil na evropském šampionátu o dva roky později v Německu. Tam Čechoslováci vedení legendárním trenérem Pavlem Peterou, údajně „přestárlí“ a předem odsouzení k záhubě, dokázali ve čtvrtfinále vysoce favorizované Jugoslávce i s ještě ne jedenadvacetiletým Petrovičem porazit a nakonec vybojovali stříbrné medaile.

To však Petrovičova strmá cesta vzhůru teprve začínala. Jeho další vavříny stály za to. Olympijské stříbro ze Soulu 1988, titul mistra Evropy v roce 1989, zlatá medaile z mistrovství světa v Argentině 1990. Vše ještě v barvách Jugoslávie, v jejíž lize nastřílel Olimpiji Lublaň těžko opakovatelných 112 bodů.

Chorvatská reprezentace, kde zastával roli kapitána týmu, existovala v době jeho úmrtí už druhým rokem. Její vynikající partie z olympijských her v Barceloně 1992, kde Chorvaté jako jediní stačili především v první půli finálového duelu držet krok s americkým Dream Teamem, vstoupily do historie.

Nejlepším hráčem Evropy

Svým uměním si Dražen Petrovič brzy vysloužil přezdívky. Nejprve básník pod koši, potom Mozart nebo Amadeus. Už ve druhé polovině osmdesátých let jej odborníci označovali za nejlepšího basketbalistu Evropy. Sezonu 1988/89 strávil v hvězdném týmu Realu Madrid, v jehož barvách získal Pohár vítězů pohárů, což byla „stříbrná“ klubová soutěž. Pak už se splnil jeho sen, sáhla po něm zámořská NBA.

„V Evropě se mi už nenabízela žádná silnější výzva. Co jsem mohl vyhrát? Titul mistra kontinentu? Ten už přece máš! řekli by lidi. Před vstupem do NBA jsem sice přesně nevěděl, co můžu čekat, ale věděl jsem, že tam můžu hrát,“ vysvětlil svůj odchod za oceán.

Jako velký talent obstál v NBA, při autonehodě ale Petrovič zemřel

Dvě sezony působil v dresu týmu Portland Trail Blazers, v té době jednoho ze tří nejlepších klubů NBA. Šancí předvést se ale jako Evropan moc nedostával. „Vydělávám miliony a sedím na lavičce. Jsem nejlépe placený fanoušek Portlandu,“ prohlašoval.

V týmu Blazers musel neustále něco dokazovat a byl vděčný za každou minutu na palubovce. Proto s úlevou přijal „trejd“ do New Jersey Nets, kde hrál další dvě sezony a kde během roku zázračně ožil. V ročníku 1992/93 se stal jedenáctým nejlepším střelcem prestižní soutěže, v úspěšnosti trojek obsadil třetí příčku a ve statistikách byl nejlépe střílejícím rozehrávačem NBA. Ani jedno se do té doby žádnému Evropanovi nepodařilo. Technika jeho střelby z výskoku byla považována za nejčistší v celé soutěži.

Kvůli přítelkyni vrátil letenku

Mnozí mysleli, že si tak vydláždil cestu mezi superhvězdy NBA. Od 30. dubna 1993 však byl volným hráčem a podle svých přátel chtěl zpátky do Evropy, zájem měly Benetton Treviso, Real Madrid a další kluby. „Jako nejpravděpodobnější se ale jevilo to, že dá přednost Panathinaikosu Atény. Získal by lukrativní smlouvu, ale hlavně tam působil jeho velký přítel a spoluhráč z reprezentace Stojko Vrankovič,“ soudí žurnalista Tartaglia.
Posledním utkáním Petroviče byl zápas proti Slovinsku ve wrocławské kvalifikaci. Chorvatsko prohrálo 90:94 a on dal obvyklých třicet bodů. Postup na mistrovství Evropy však už tato prohra neovlivnila.

Reprezentanti pak letěli z Polska do Frankfurtu, odkud měli pondělní spoj na Záhřeb. Letenku dostal i Petrovič, ale na poslední chvíli se rozhodl jinak – v Německu ještě den dva zůstane se svou přítelkyní, bývalou miss Německa a modelkou Klarou Szalantyovou, která při osudné cestě seděla za volantem. Nehoda se stala v 17.20 u Deggendorfu a jeho spoluhráči v tu chvíli letěli kdesi nad touto oblastí.

V jeho kavárně Amadeus na rohu záhřebských ulic Sávská a Končarova, v těsné blízkosti haly Cibony, se hned druhý den začali scházet basketbalisté, fanoušci, novináři. Od rána kavárnu a chodník před ní zaplňovaly květiny a hořící svíčky.

Dražen Petrovič

* 22. října 1964 v Šibeniku
† 7. října 1993 u Deggendorfu

Z největších úspěchů

  • 1984 Bronz z OH v Los Angeles (Jugoslávie)
  • 1985 Vítězství v Poháru mistrů evropských zemí (Cibona Záhřeb)
  • 1986 Vítězství v Poháru mistrů evropských zemí (Cibona Záhřeb)
  • 1986 Bronz z MS ve Španělsku (Jugoslávie)
  • 1987 Bronz z ME v Řecku (Jugoslávie)
  • 1988 Stříbro z OH v Soulu (Jugoslávie) Vítězství v Poháru vítězů pohárů (Real Madrid)
  • 1989 Zlato z ME v Záhřebu (Jugoslávie)
  • 1990 Zlato z MS v Argentině (Jugoslávie)
  • 1992 Stříbro z OH v Barceloně (Chorvatsko)
  • 1993 Životní sezona v NBA (New Jersey Nets), nominace do třetí pětky soutěže

V pátek pak přišlo do sousední sportovní haly naposled zatleskat milované hvězdě víc než šest tisíc příznivců. „Byl stvořený pro vítězství, jenomže v pondělí nedostal šanci bojovat,“ řekl před slzícím davem Mirko Novosel, jeden z tehdejších šéfů chorvatské reprezentace.

Poslední cestu Petroviče sledovalo v ulicích Záhřebu sto tisíc lidí.

Nad Záhřebem se zvedá vysoký kopec, jmenuje se Medvědín a jeho vrchol se často skrývá v mračnech. Úpatí Medvědína nese název Mirogoj a rozprostírá se tam největší a nejstarší záhřebský hřbitov.

Čtyři náhrobky

„Zadním vchodem, první ulička doleva a tam to najdete,“ nasměrují místní návštěvníka k hrobu Dražena Petroviče. Hrob má čtyři náhrobky, protože velikán pod koši nosil v týmu Cibony dres číslo čtyři, na desce je oblouk basketbalového míče. Květiny, hořící svíčky. Dražen Petrovič, 22. 10. 1964 – 7. 6. 1993, říká nápis na náhrobku.

Kavárnu Amadeus poskytla Cibona Petrovičovi k užívání. Když zahynul, klub si ji chtěl vzít zpět, ale Draženův bratr Aco, rovněž reprezentant Jugoslávie a potom Chorvatska, se vzepřel a s Cibonou se soudil. Po čase soud vyhrál a kavárnu v roce 1996 opět otevřel.

Svíčky zapaluje maminka

U baru visí kromě fotografií slavného hráče také jeho dres s číslem tři, který oblékal v týmu New Jersey Nets. Dnes to tam 7. června, při výročí úmrtí slavného basketbalisty, vypadá tak, že jeho maminka Biserka přinese dvacet svíček, rozmístí je po stolech a zapálí je. „Ostatní už to nedělají, ale Dražen žije v jejich srdcích. Jinak by sem nechodili,“ má jasno obsluhující personál.

Jinak to ovšem v ten den vypadá na hřbitově Mirogoj. „Tam si Dražena, který má pomník v Záhřebu i Šibeniku, připomínají stovky lidí včetně představitelů národního olympijského výboru, svazu či Cibony rok co rok,“ přibližuje Branko Vekič z listu Sportske novosti.

A ony dvě ženy z červeného Volkswagenu Golf? Řidička Klara Szalantyová strávila podle deníku Süddeutsche Zeitung z roku 1996 týden na jednotce intenzivní péče, jedinou stopou po tragické nehodě je malá jizva nad levým okem. Pokračovala dál v kariéře modelky a profesionální basketbalistky a v roce 2001 měla svatbu s německým fotbalovým reprezentantem Oliverem Bierhoffem.

Všechno mohlo být lepší, tesknila druhá žena z auta

Hilal Edebalová, tehdy třiadvacetiletá žena ze zadního sedadla, je Turkyně narozená v Německu, která kvůli těžkým zraněním ukončila studia i kariéru basketbalistky v USA. Po tragédii ztratila paměť a strávila měsíce léčením zlomenin, nyní žije v Istanbulu. Podle reportáže v listu New York Daily News z roku 2011 se jí paměť stále vracela jen pozvolna a měla výpadky, okolnosti neštěstí znala jen z tisku.

„Jasně že nechtěla zabít Dražena, strašně milého člověka,“ řekla na adresu své někdejší kamarádky Szalantyové. „Ale v dešti jela příliš rychle. Nestačila zabrzdit a objet kamion odstavným pruhem jako ostatní, zkazila mi život. Nebýt toho, všechno mohlo být lepší. Dražen i já jsme měli život před sebou.“

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...