Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Lidé

Psycholog Klimeš: Děti mají třeba ve jméně písmeno R, rodiče si tu preferenci ani neuvědomují

Spící miminko. (Ilustrační foto.)

Spící miminko. (Ilustrační foto.) foto: Shutterstock

Rozhovor
Jsou Češi v pojmenovávání svých dětí konzervativní? Na prvních místech letos byla podle Českého statistického úřadu stejně jako loni jména Eliška a Jakub. Ty se v čele drží již několik let. „Existuje několik trendů a také preferencí, podle nichž lidé dávají svým dětem jména. Často si je ale rodiče ani nemusí uvědomit,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz psycholog Jeroným Klimeš.
  5:00

Lidovky.cz: Co probíhá v hlavě moderního rodiče, když pro své dítě hledá jméno? Na co všechno se ohlíží?
Existují dva trendy. Jeden, že se dávají jména stará, zavedená, tradiční. Do této kategorie víceméně spadá i Jakub a Eliška, kteří jsou už nějaký čas na špici. Pak jsou ti, co dávají jména exotická. Škatulkovat ale můžete dále. Jsou rodiče, kteří si potrpí na to, aby jméno bylo rodové či vycházelo z tradice, nebo chtějí, aby se dítě jmenovalo stejně jako oni. Stejně tak jsou rodiče, kteří si to nepřejou ani omylem. Když sledujete rodiče, jaká jména dávají, můžete vypozorovat i určité preference, které si sami ani neuvědomují. Dám příklad. Ač to nejsou židé ani křesťané, vybírají jména židovská jména (Matouš, David, Jákob, Benjamin). Jiní rodiče lpí na tom, aby dítě ve jméně mělo písmeno r. A stejně tak existují ti, kteří písmeno r ve jménu nechtějí. Vyjmenované preference zjistíte ale spíše z dálky. Když někoho upozorníte na to, že má tři děti a všechny mají ve jméně jako druhé písmeno r, řeknou vám, že to nebyl záměr. Sami si tu preferenci neuvědomují. A pak máme „kategorii Sandokanů“, sem spadají jména z filmů a jména vybíraná podle oblíbených postaviček.

Jeroným Klimeš

PhDr. Mgr. Jeroným Klimeš, Ph.D., je český klinický psycholog.

Vyučoval psychologii studenty Policejní akademie, etiku na 3. lékařské fakultě UK, posuzoval zájemce o osvojení dětí. Studoval na texaské univerzitě. Působil jako konzultant pro veřejného ochránce práv, poradce ministra práce a sociálních věcí, vyučoval psychologii na FF UK.

Dnes se věnuje partnerskému poradenství a přednáškové činnosti. 

Mezi jeho koníčky patří programování a hudba. Hraje na klavír, varhany, trumpetu a pozoun.

Lidovky.cz: Jak přemýšlí rodiče, kteří dají svému dítě jméno Madonna Mia či Loki (Loki je bůh ze severské mytologie - pozn. red.)? Co je k tomu vede?

Může to klidně být zvukomalba, to jméno se jim prostě líbí. Když se jich pak zeptáte jestli vědí, kdo to byl Loki, odpoví, že ne, že se jim pouze líbilo, jak to jméno zní. U těchto lidí hraje roli i to, že jsou třeba silně navázaní na nějaké písničky či filmy, to je „kategorie Sandokanů“, kterou jsem již zminil. Já jsem pro svého syna vybral geologické jméno podle horniny. Můj syn se jmenuje Erlan. Když jsem studoval geologii, tak už mě z kamenů bolela hlava, jen tak jsem si listoval knihou Petrologie od Bohuslava Hejtmana a tehdy jsem si řekl, že až budu mít syna, bude to Erlan. Bylo to zvukomalbou, ne tím, že je to vápeno-silikátový rohovec.

Lidovky.cz: Erlan zní sice exoticky, ale je to hezké jméno...
Ale líbí se 20 % lidí. Zkuste se zeptat, většina lidí vám řekne, že to není hezké jméno. Podobně mnoho lidí dnes nemá rádo slovanská jména. Sem patří všichni Jaromírové, Miroslavové, Bohuslavové a tak dále. Český nacionalismus dnes není moc v kurzu.

Lidovky.cz: Když má dítě jméno, které je neobyčejné, může ho vnímat negativně? 
Je zajímavé, že jsou věci, kterých se rodiče bojí, a není důvod, naopak nebojí se, čeho by se bát měli. Rozvodu se nebojí a dítě to nakonec zmrzačí víc než jak to dokáže jakékoli jméno. Řeknu to takto. Když dítě přijde poprvé do školky, ostatním dětem bude znít Eliška stejně exoticky jako Erlan. Budou pro ně totiž stejně nová. Je jim jedno, jak se ostatní jmenují, protože neznají pojem „obvyklá jména“. Největší problém s tím mají paradoxně rodiče, kteří pak spekulují nad tím, proč jiný rodič dal svému dítě jméno Vinetou například. Ale když to dítě je citově spokojené samo sebou, tak je spokojené i s jménem a naopak. Když trpí sebenenávistí, nebude mít rádo ani své jméno. Většinou se prostě jedná o vztah k sobě k samému, než o vztah ke jménu.

Lidovky.cz: Jak se jméno podílí na utváření osobnosti jedince v průběhu jeho života? Jaký věk je pro vytváření vztahu k jménu nejdůležitější? 
Dítě se se jménem identifikuje již v dětství. Řekněme mezi čtvrtým až šestým rokem života. Musí ho mít také spojené s citovým projevem rodičů. Rodiče, kteří mění jméno podle toho, jaký mají momentální vztah k dítěti. Takže když zlobí Eliška, není to Eliška, ale rázem je z ní Elizabeta. Psychologové říkají, že jméno je pak „citově obsazeno“.

Lidovky.cz: A když se dítě se jménem nesžije? 
Tak se nesžilo samo se sebou. My psychologové to chápeme jako „škaredý kouř, který stoupá z komína“, protože podle něho poznáme, jaké „pneumatiky“ se pálí v kotli. Takže, jak jsem říkal, když se dítě nesžije samo se sebou a nemá se rádo, bude mu pravděpodobně vadit i jméno, nebo jeho obraz v zrcadle. Ale to je jen kouř, vedlejší efekt sebenenávisti, ne příčina.

Lidovky.cz: Nenavrhl jste někdy někomu v rámci terapie změnu jména? 
Ne. Psychologové to neradi dělají, protože právě vědí, že je za tím hlubší problém. Naopak. My chceme především to, aby člověk změnil postoj sám k sobě, pak odpustí svému jménu i obrazu v zrcadle, ba i svým rodičům, že ho počali.