Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Lidé

Zásadní je nebagatelizovat informace, které se nám zrovna nehodí do krámu, říká forenzní genetička

Halina Šimková foto: Archiv Haliny Šimkové

Rozhovor
Působila v Thajsku v jednotkách Interpolu při identifikacích obětí tsunami, dlouhé roky byla součástí Kriminalistického ústavu. Dnes se forenzní genetička Halina Šimková soustředí zejména na výuku správného úsudku a popularizaci vědy. Spolu s matematikem Tomášem Fürstem jsou vůdčími osobnostmi Centra pro bayesovskou inferenci 4BIN. Právě bayesovská logika je prokazatelně nejlepší způsob vyhodnocování informací a důkazů. O co se jedná?
  5:36aktualizováno  10:26

Budoucnost pachových stop je nejistá, říká forenzní genetička

Lidovky.cz: Brzy vystoupíte jako jedna z řečnic na největší české konferenci o kritickém myšlení #krimyš. Zde představíte takzvanou bayesovskou logiku. Můžete laicky vysvětlit, o co se jedná?
Bayesův teorém je velmi starý a velmi jednoduchý vzoreček pro počítání s takzvanými podmíněnými pravděpodobnostmi. Celkem dlouho zůstával (až na pár čestných výjimek) na okraji zájmu většiny vědních oborů, protože si nikdo neuvědomil, jak obrovský a naprosto fundamentální význam tahle formulka má. Ztělesňuje totiž právě ten kus logiky, který nezbytně potřebujeme ke správnému úsudku, ale který přitom nemáme vrozený. Náš mozek je obecně velmi slabý v práci s pravděpodobnostmi a při jejich intuitivním hodnocení dělá obrovské chyby. Čím složitější je svět kolem nás, tím snáz nás intuice zavádí úplně mimo. Samozřejmě, když někomu řeknete, že bayesovská logika stojí na nějakém matematickém vzorci, vyděsí se, že při jejím používání bude muset pořád něco počítat. Tak to ale vůbec není, bayesovská logika je především o způsobu, jakým vedu úvahu. Dobrá zpráva je, že tenhle způsob usuzování sice nemáme vrozený, ale můžeme si ho velmi dobře osvojit a pak ho používat zcela automaticky.

Halina Šimková

Vystudovala antropologii a genetiku a šestnáct let působila v Kriminalistickém ústavu.

Přednáší na PřF UK, VŠCHT a Univerzitě Pardubice. V roce 2005 působila v Thajsku v jednotkách Interpolu při identifikacích obětí tsunami. Spolu s matematikem Tomášem Fürstem jsou vůdčími osobnostmi Centra pro bayesovskou inferenci 4BIN, které se věnuje výuce a zavádění bayesovských metod všude tam, kde je třeba dělat správný úsudek z dat - ve vědě, medicíně, právu, ale také třeba v průmyslu a obchodu. Z jejího pohledu je nastupující bayesovská revoluce největší změnou systému myšlení v dosavadní historii lidstva. Právě o bayesovském teorému promluví v rámci 5. ročníku největší české konference o kritickém myšlení #krimyš. 

Lidovky.cz: Je možné tuto teorii aplikovat v běžné praxi, například na aktuální celospolečenská témata?
Už dnes stojí bayesovská logika v pozadí obrovského množství technologií, které pracují s analýzou dat. Používají ji autonomní vozidla, spamové filtry, počítačové tomografy. Když vidíte s neuvěřitelnou přesností přistávat rakety Falcon, vidíte sílu bayesovského úsudku v přímém přenosu. Stejně tak se tento princip usídluje v nejrůznějších oblastech medicíny – když jdete v těhotenství na prvotrimestrální screening Downova syndromu, za výpočtem rizika hledejte Bayesův teorém Ve forenzní vědě – taková identifikace pachatele hodnocením profilů DNA je také založena na bayesovském úsudku. Průmysl 4.0, to je převlečený Bayes. Jenže bayesovská logika sahá ještě dál – její optikou bychom se měli dívat i na úplně běžné věci, v nichž hodnotíme nějaké pravděpodobnosti.

Lidovky.cz: S jakými institucemi a organizacemi aktuálně spolupracujete? Jak vypadá vaše osvěta?
Asi před třemi lety jsme s dalšími bayesovsky nadšenými kolegy z různých oborů založili Centrum pro bayesovskou inferenci 4BIN, v němž jsme spojili své do té doby samostatné úsilí o propagaci tohohle logického principu. Za své hlavní poslání opravdu považujeme především vysvětlovat, jak bayesovská logika funguje, co tak revolučního nám do myšlení přináší a jak ji lze v praxi uplatnit ve vědě, byznysu, technologiích, ale i na úplně běžné problémy každodenního života. Děláme semináře, workshopy, veřejné přednášky pro kdekoho – od středoškoláků přes přírodovědce, právníky, forenzní experty, lékaře až po lidi v HR nebo průmyslové experty. Čím dál víc si ale také uvědomujeme, jak důležité je začít seznamovat lidi s tímhle principem už v raném věku, takže jsme se zapojili do několika projektů týkajících se výuky pravděpodobnostního myšlení na středních školách.

Lidovky.cz: Na vašich stránkách se dočteme, že „všudypřítomné nesprávné hodnocení dat má na život běžného člověka mnohem větší negativní dopad než přírodní katastrofy nebo teroristické útoky.“ Měli bychom tedy vše neustále dopodrobna analyzovat a vést statistiky?
Jako lidstvo ano, jako jednotlivci samozřejmě ne, máme žít, ne pořád něco analyzovat. Když ovšem chcete o světě něco opravdu vědět, je fajn se na data kouknout. Data jsou základ, jenom mamlas dělá úsudek bez dat, na základě svých pocitů. Důležité je hlavně osvojit si ten logický princip, ne se upočítat k smrti. Protože pak se dokážeme na věci podívat úplně nově, pochopíme, jak zásadně se někdy náš intuitivní úsudek míjí s realitou.

Lidovky.cz: V jednom z rozhovorů jste uvedla, že lidé nedokáží pracovat s podmíněnou pravděpodobností, přestože se jedná o podobně klíčovou schopnost, jako základní matematické operace. Jak se tedy naučit s pravděpodobností pracovat, i když nejsme matematičtí geniové?
Dobré je začít tím, že na pravděpodobnost nemyslím jako na něco hnusného matematického, ale jako na něco svého, osobního. Pravděpodobnost je opravdu hlavně míra naší důvěry, že něco je tak a tak, nebo že se třeba něco stane. V dalším kroku je fajn zvládnout pochopit, že neexistuje jistota, a že to, co obvykle považujeme za jisté, je jen extrémně pravděpodobné, ale jisté nikdy. A že nejistoty není potřeba se bát, protože se lze s ní naučit pracovat, odhadovat její velikost a umět se pak podle toho efektivně rozhodovat.

Lidovky.cz: V rámci 4BIN přednášíte také o kognitivním zkreslení, které je zapříčiněno evolučně starým rychlým intuitivním myšlením. Za lepší pak považujete pomalé analytické myšlení. Je intuice špatný našeptávač? Nebo se zkrátka hodí jen pro banální rozhodování?
Intuice je často dobrý našeptavač a jsou situace, kdy je dobré se na ni spolehnout. Především je nenahraditelná ve chvílích, kdy není čas na pomalou, analytickou úvahu. Pokud na vás vyběhne z lesa medvěd nebo vám vjede do cesty traktor, zapomeňte na Bayese. Ovšem pokud vám zavolá ředitel gymnázia, že studentům udělal namátkový test na přítomnost drog ve slinách a vaše šestnáctiletá dcera – premiantka třídy – ho měla pozitivní, jděte se projít a až to vydýcháte, sedněte si a zapojte bayesovské okruhy v mozku. Rázem zjistíte, že i když ředitelem použitý test má vysokou takzvanou přesnost, třeba kolem 97 %, je pravděpodobnost, že dcera opravdu měla ve slinách drogy, mnohem nižší, dejme tomu nějakých 20 %. Tedy jinak řečeno, to, co u ní nastalo, je mnohem pravděpodobněji falešná pozitivita než skutečná přítomnost drogy. Není v tom žádný fígl, je to zrovna typický příklad situace, kdy nás intuitivní logika vede při posuzování pravděpodobností úplně mimo a když jí podlehnete a půjdete dceru seřvat, dopustíte se velmi pravděpodobně nespravedlnosti.

Lidovky.cz: Jakým způsobem propojit pomalé analytické myšlení a emoce, například v případě výběru partnera?
Emoce se s analytickým myšlením absolutně neslučují, protože ho vypínají. Nelze se do někoho zamilovat a přitom ho nezaujatě zkoumat. Vybrat partnera analytickým myšlením vám můžou rodiče nebo dohazovačka, sama to zvládnete těžko. Ale hlavu bych si s tím nelámala, ne všechno v životě bychom měli řešit racionálně, zrovna vztahy vám přece musí sedět především pocitově, intuitivně. Když zvládnete v té „předzamilovávací“ fázi vyhodnotit, že čtyřikrát rozvedený týpek s exekucí na krku a se zákazem řízení pravděpodobně není jen nevinná oběť nepřízně osudu, bude to analytický výkon až až.

Lidovky.cz: Co můžeme udělat proto, abychom se na analytické myšlení dokázali cíleně „přepnout“?
Především vědět, že mozek nás všech má tendenci naskočit na intuitivní skluzavku plnou různých zkreslení a chyb. Naučit se, jak typické chyby vypadají, protože to jsou neustále se opakující věci, a umět je u sebe poznat. Vážně pak dospějete do situací, kdy sami sebe při určité logické chybě přistihnete, je to takové: „Slezte z toho lustru, Donalde, vidím vás!“ Od toho je už jen krůček k tomu začít o věci uvažovat věcně. Ale člověk nesmí být ješitný: pokud si neumí nebo nechce připustit, že velká část jeho úvah obsahuje chyby, těžko se s nimi nějak vypořádá.

Lidovky.cz: Dočetla jsem rozhovor s vámi a mám chuť změnit svoje myšlení a vyhodnocování informací. Co by teď měla být moje mantra? Čím bych se měla snažit řídit?
Hlavně právě nehledat mantry. Ideální je snažit se být sám sobě oponentem. Když mě například pro něco, co vidím, napadne jasné vysvětlení, nespokojit se s ním, ale říct si: ok, ale jak jinak by se to dalo vysvětlit? Zásadní také je nebagatelizovat informace, které se nám zrovna nehodí do krámu. To je obrovsky silné zkreslení úsudku – že si z té reality vyzobu jen to, co podporuje nějaké moje hypotézy, postoje a názory, a o ostatním sama sebe přesvědčím, že je to nedůležité nebo falešné. Tím určitě udělám dobře svému egu, ale nedoberu se pravdy.