Pondělí 17. února 2020svátek má Miloslava 11 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Valentýn je jen zástěrka, v nefunkčním vztahu problémy nevyřeší, varuje psycholog Rataj

Muži jsou prý ve vztahu častěji první, kdo řekne "miluji tě". | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Muži jsou prý ve vztahu častěji první, kdo řekne "miluji tě". | foto: Shutterstock

PRAHA Valentýn jako moderní lásky čas. Červená srdce vévodí snad všem výkladním skříním. Je to ale opravdu upřímné? Zeptali jsme se psychologa, párového terapeuta a autora projektu Cesty partnerství Pavla Rataje. „Valentýn je jen zástěrka,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz.

I když se o Valentýnu mluví jako o americkém „výmyslu“, jeho původ je čistě evropský. Možná, že za něj můžeme vděčit italskému knězi Valentýnovi, který údajně tajně oddával zamilované vojáky. Těm Claudius II. zakázal ženit se ve strachu, aby byli službě plně oddáni a řádně se připravovali na boj. Vojáci ale už tehdy věděli, že by o hodně přišli. Dnešní mladí na to často zapomínají a sami dávají přednost kariéře. „Šťastni ale nejsou,“ říká psycholog Rataj.

Lidovky.cz: Žijeme dnes v době individualismu?
Velmi často se dnes v časopisech objevují články, které ukazují na trend single žití. Píše se, že ti lidé jsou sami záměrně a rádi. Ale ve skutečnosti velká část z nich touží po blízkosti a po kvalitním vztahu. Současný zádrhel je umět nějaký vztah vůbec navázat, natož se o něj dobře starat. Musíme o něj pečovat, aby byl kvalitní.

Lidovky.cz: Proč je tedy tolik lidí o samotě, i když to nechtějí? Podporuje to současná doba?
Myslím, že doba sama o sobě na to nemá vliv. Současní mladí mají přehnaná očekávání, více se bojí, místo srdce používají spíše rozum. Dneska se děti chtějí brzy separovat od rodičů a zakusit všech nových zážitků, které jim doba nabízí. Těch možností je dnes víc než dříve. Tomu doba přeje. Ale do ničeho nás netlačí, jen nabízí. Ve finále záleží na člověku samotném, co přijme, čeho se bude bát a co odmítne. Pro spoustu lidí je ale dnes na prvním místě kariéra či osobní rozvoj.

Mladí lidé si často stěžují, že neví kde a jak navázat nový vztah, ale přitom jsou strašně uzavření. Pořád hledají nějaké příležitosti, ale vlastně si neumí „sednout na lavičku a otevřít oči“. Když je někdo osloví, tak se bojí nebo stydí. Studenti se mě někdy dokonce i ptají: „Mám jít vůbec do vztahu, i když nevím, jestli bych ho chtěl?“ Často nemají ani představu, co hledají.

Lidovky.cz: Je „žití single“ jednodušší?
To si nemyslím. Člověk je primárně nastaven na to, aby byl sám se sebou. To je pud sebezáchovy. Potom ale máme i druhý primární pud - sebetransformace v něco vyššího – v blízkost, v lásku a rodičovství. Je velmi důležité, abychom i v intimním vztahu uměli být sami se sebou. Je to jako polarita života. Naučit se být sám se sebou a zároveň v blízkosti – to jsou dvě důležité esence života.

Psycholog Pavel Rataj.

Psycholog Pavel Rataj.

Lidovky.cz: Je pro člověka, který je zvyklý žít dlouhodobě sám, problém udržet se ve vztahu?
Pravda je, že může narážet. Gró kvalitního vztahu leží na zralosti naší vztahovosti a na emocionálně – vztahových dovednostech, které se naučíme právě v minulých dlouhodobých vztazích. Někdo neumí být sám a do partnerství se vrhne příliš brzy a učí se v praxi. Někdo je naopak raději dlouho sám - tím se mu hodně vytvarují představy o „jeho já, popř. o představách o vztahu“ a naučí se samostatnosti. Ale to nemá nic společného s uměním být v kontaktu s blízkým partnerem, pustit si „k tělu“, otevřít se, přizpůsobit, ale i zdravě se prosadit a neztrácet přitom pocit lásky. Také si musíme dovolit riziko, že nás druhý může zranit. Nebát se i nepříjemných emocí a odlišností.

Lidovky.cz: Když do nějakého vztahu vstoupíme, jaké chování pomůže prodloužit jeho životnost a zajistit kvalitu?
S určitou teoretickou nadsázkou by mohlo stačit, když nebudeme po vztahu házet klacky, které urychlují jeho umírání. Často si myslíme, že když už s někým jsme, bude to fungovat samo. To je stereotyp, který nás vede do pastí a urychluje odcizení ve vztahu. Je velmi výhodné se naladit spíše na partnerské výpravy, na fascinující dobrodružství plné podivných a překvapujících okamžiků - od nudy, bolesti, zklamání až povědomé milování.

Lidovky.cz: Proč je pro lidi problém seznámit se osobně a často k tomu využívají internetové seznamky?
Protože se bojí, mají úzkost, bojí se odmítnutí, netroufnou si, mají třeba nepříjemné zkušenosti, nevěří si, nejsou spontánní, hraví, berou to moc vážně. Rodiče nás učili, ať se nebavíme s cizími lidmi. Hodně dětí vyrůstá nekolektivně, protože se o ně rodiče bojí a ze strachu je izolují.

Lidé se bojí vstupovat do přirozeného kontaktu na základě hravosti. Spíš nad hledáním partnera přemýšlíme jako kdyby šlo o poslední šanci. Bereme to příliš vážně a zodpovědně. Ze seznamování se vytratila hravost.

Lidovky.cz: Jaké další stereotypy máme zažité z dob minulých a jak se jich můžeme zbavit?
Neměli bychom házet všechny ženy nebo naopak muže do jednoho pytle. Mám na mysli vyhnout se určitým předsudkům. To občas máme tendenci dělat. Osobnostní rozptyl je dnes větší než kdy jindy. Je to v současnosti složitější, více nad vším přemýšlíme. Ale i jednodušší v tom, že se nemusíme zabývat tím, jak konkrétní problém řeší ostatní ženy nebo muži.

Poslední dobou se lidé věnují do hloubky přímo svému partnerství. Přestali jsme hledat, jak by věci měly vypadat „správně“. Spíš dneska chceme porozumět tomu, co a proč se děje a konkrétní problém se snažíme vyřešit. Pokládáme si otázky, jak to sami můžeme ovlivnit, jak problému oba přispíváme, a proč tohle dopustíme. V tom je viditelná změna.

Lidovky.cz: Co za tou změnou stojí?
Myslím, že je produktem lidí, kteří prošli nějakým rozvojem a naučili se být sami se sebou v kontaktu. Pochopili, že si většinu záležitostí sami přitahují do života. Umí se sami sebe zeptat: „Proč se mi tohle děje? Čemu se mám tímhle naučit? Proč se mi tohle opakuje, když už se to dělo i v mém předchozím vztahu?“ Mají větší odvahu prozkoumávat sebe a ne jen obviňovat partnera.

Lidovky.cz: Starší generace dnes často mladým vyčítá, že než aby problém řešili, raději utečou. To už tedy neplatí?
Já s tím nesouhlasím. Tyhle stesky rodičů, že mladí všechno rovnou mění, neopravují, platily možná před 15 lety. Dnes se hodně partnerů snaží se vzniklými problémy v určitou chvíli pracovat a ví, že bez otevření to spíše povede k záhubě. To vidím jako pokrok. Když mluvím se staršími kolegy, potvrzují mi, že tolik lidí nikdy dříve nechodilo na terapie a do poraden, aby se vyznali v sobě a ve svých vztazích.

Lidovky.cz: Jsou to spíše muži nebo ženy, kdo chce na vztahu pracovat?
Před 30 lety bylo prokazatelně více žen, kdo vyhledával psychoterapeutickou pomoc, šlo asi o 60 - 70 %. Tahle doba je už ale dávno pryč, v současnosti se dá mluvit o vyváženosti. Z genderového hlediska jsou to velmi zajímavé posuny. I muži začali přemýšlet o svém partnerství, bojí se závazků, přemýšlí jestli a kdy se chtějí stát rodičem.

Lidovky.cz: Co tedy děláme za chyby? Proč se tolik rozcházíme?
Otázka je, jestli jsou to chyby. Prostě jenom jdeme životem a někdo dospěl do bodu, kdy lépe pochopil svou „vztahovost“, lépe porozuměl sobě i partnerovi. Někdo ale ještě musí několikrát vyměnit partnera a doufat, že přijde situace, kdy se zastaví a řekne si, že musí pracovat na své vztahovosti, aby už do budoucna dlouhodobější kvalitní vztah unesl. Patří tam práce s odlišností, emocemi, frustrací, se zklamáním, naučit se chovat v konfliktu, umění zůstat v kontaktu, naslouchat. Každý vztah, který se nachází v krizi, má paradoxně velký potenciál nás těmto věcem učí.

Pokud si myslím, že jsem zamilovaný a to stačí, tak se pletu. Je to jako když přijdete do nového zaměstnání a zpočátku se vám tam líbí, ale pokud tam chcete vydržet, budete si muset spoustu věcí v průběhu osvojit, přizpůsobit se, něco tam nechat, tím i něco získáte. Stejně je to i v partnerském vztahu. Často se rozpadají proto, že lidé odmítají růst, nechtějí se rozvíjet a nic dávat. Chtějí jen dostávat. Někdo zase naopak dává příliš, protože je vnitřně naprogramován, že se musí obětovat. Můžeme říci, že více vztahů se rozpadá z lásky než z nenávisti. Z lásky vydržíme, dovolíme, obětujeme, nestěžujeme si.

Lidovky.cz: Jsou vztahy základem pro štěstí?
Minulé výzkumy tvrdily, že žití ve vztahu přispívá zdraví a delšímu životu. Dneska už ale víme, že to platí pouze pro kvalitní vztahy. Ukázalo se, že z těch, kdo žijí ve špatném vztahu, 30 % žen trpí v depresemi a přestávají o sebe pečovat, objevují se různé tendence k únikům od partnerského vztahu třeba. Lidi se chtějí mít dnes lépe, a tak na sobě více pracují jak individuálně, tak vztahově, a to někdy i předtím něž vkročí do vztahu.

Lidovky.cz: Co byste poradil někomu, kdo už nechce být sám?
Nejdřív by měl poznat, proč se mu to děje. Můžeme být sami ze strachu, kvůli sníženému sebehodnocení, nebo nám třeba někdo ublížil a ještě z toho nejsme venku. To je primárně potřeba zjistit.

A pokud je to prostě jen přirozená touha po blízkosti, svým klientům doporučuji vydat se do zájmových činností mezi skupiny lidí, uvolňovat se, zkusit „to nechtít“ a nelpět na tom. Nechodit tam jen proto, abych si někoho našel. To vytváří křeče, které tu spirálu nespokojenosti prohlubují.

Dobrým základem pro začátek nového vztahu je uvolněnost a hravost. Když máme chuť být zvídaví a navazovat přirozený kontakt s člověkem, ne proto, že to má být partner na celý život, ale prostě jen s radostí z toho kontaktu. Ta vážnost nám brání někoho si najít. Lidi mají pocit, že dělají vše proto, aby byli na vztah připravení, navenek ale stále vypadají obsazení nebo negativně zahlcení něčím, co nemá přitažlivou energii. Pokud chceme aby nás někdo oslovil, musíme tu „oslovitelnost“ vyjadřovat svým postojem a pohledem.

Lidovky.cz: Dá se to naučit?
Ano. Musíme to pochopit. Pochopit, v čem jsme výjimeční a v čem spočívá naše vnitřní krása.

Lidovky.cz: Může nám Valentýn pomoci vylepšit vztah?
Upřímně, myslím, že ne. Podle mě je to jen zástěrka. Valentýn je obecně spojován spíše se zamilovaností než s opravdovou dlouhodobou láskou. Pokud v nefunkčním vztahu využijeme Valentýn pro oživení zamilovanosti - jdeme třeba do wellness nebo na večeři - může nás zaskočit prázdnota toho okamžiku a zahubit tak naše očekávání. Ten jeden den je pro mě spíš „výkřikem“. Můžeme si Valentýn využít, abychom si vztah zpestřili něčím příjemným. Pokud ho ale budeme chtít využít, abychom vyřešili uložené problémy, nepomůžeme si.

Premium

Češi bydlí stále častěji ve sklepech. K extrémním řešením je nutí drahé nájmy

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nedostupné bydlení nutí Čechy ke stále extrémnějším řešením bytové situace. Zejména v největších městech už lidé míří i...

Premium

Sovětská legenda: Fourcadovi pomáhají lékaři. Francouz: Ta žena musí být šílená

Martin Fourcade v závodu smíšených štafet na mistrovství světa biatlonistů v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Slavná sovětská biatlonistka a běžkyně na lyžích, trojnásobná olympijská vítězka Anfisa Rezcovová, si v rozhovoru pro...

Premium

Postavili si malý domek. Přezdívají mu termoska na bydlení

Cestičky okolo domu vydláždili kameníci, u vchodu osadili dva kamenné stupně. Z... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nic z moderního komfortu v něm nechybí, na druhou stranu ani centimetr nikde nepřebývá. Tomáš Staněk navrhl a postavil...