Činí tak totiž vždycky, když mu klesá popularita, což je i případ posledních týdnů a měsíců, kdy hlavní příčinou je dosti drsná penzijní reforma v Rusku. Podobné to bylo při invazi do Gruzie, před zabráním Krymu i před ruskou akcí v Sýrii.
Jak to souvisí s brexitem či italskými tahanicemi s Bruselem? Je to svým způsobem budíček. Státy EU i Británie si musí uvědomit, že jednání o brexitu neprobíhá v bezčasí či v pomyslné vědecké laboratoři (kde mezi sebou soupeří silná ega různých vědců, ale na všechno je svým způsobem spousta času), nýbrž v reálném světě, který nepřestane přinášet překvapení, šoky a akutní krize k řešení. Ukrajina se nachází nejen „na kraji Ruska“, ale hlavně „na kraji“ Evropské unie a NATO.
Evropští a britští lídři mají o důvod víc přistupovat k brexitu konstruktivně, pozitivně, efektivně, konsenzuálně a smířlivě. Zkrátka jako přátelé a spojenci. „Svět venku“ totiž kvůli tomu, že řešíme brexit, nepočká a věci se budou navzdory tomu jaksi dít. EU i NATO se musí soustředit nejen na brexit, a co se Británie týče, ta je druhou nejdůležitější zemí v NATO.
Možná Putinovi nejde jen o vlastní popularitu, je schopen využít i toho, že Evropa je momentálně ještě o něco víc sebezahleděná (a díky tomu nepozornější) než obvykle. Kromě brexitu probíhá tahanice s Itálií o rozpočet. Ta sice snad směřuje ke kompromisu, ale je tu ještě jeden rozměr. Itálie je nejvíc proruská v EU a je nejhlasitějším odpůrcem protiruských sankcí v EU. Třeba se bude snažit tento postoj nějak zobchodovat ve věci jednání o dodržování fiskálních pravidel.
Ve Francii se konají masové protesty, a leckdo dokonce spekuluje, že by se tam, jako v Itálii, mohla spojit krajní levice a krajní pravice.
Samozřejmě – rád se budu ve věci Putinových úmyslů a plánů mýlit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
