Peter Beinart v The Atlantic, ač sám spíše nalevo v rámci amerického politického spektra, odsuzuje pokrytectví americké Demokratické strany a kritiků Donalda Trumpa ve věci summitu se severokorejským lídrem Kim Čong-unem v Singapuru.
Demokraté si vybírají svůj účet. Od roku 2015, kdy Barack Obama uzavřel nukleární dohodu s Íránem, obviňovali republikáni včetně současného prezidenta Trumpa jeho ministra zahraničí Johna Kerryho i Obamu samotného z toho, že se vzdal Íránu, že neoslabí íránské mocenské ambice a že hodil přes palubu dlouho trpící íránský lid.
Ta ironie je nyní neodolatelná. Během summitu v Singapuru odevzdal Trump mnohem více, než odevzdal Obama v Íránu. A získal přitom mnohem méně. Obama nikdy nelichotil a nepodbízel se Rúhánímu nebo Chameneímu a dalším íránským lídrům tolik, jako se Trump podbízel Kimovi.
Pro demokraty je teď zkrátka neodolatelné vysmívat se v tomto Trumpovi. Jenže je to chyba. Spojují se tak s jestřáby jako John Bolton, kteří si přejí dohodu nakonec vykolejit. Důležité přitom je, že Kim může doma prezentovat, že dokáže mluvit nejen s Čínou, ale i s Amerikou a jejími spojenci Jižní Koreou a Japonskem.
Trump sice zrušil vojenské cvičení s Jižní Koreou, ale to lze kdykoli obnovit. Trumpovy poznámky o tom, že severokorejský lid svého lídra miluje, jsou sice nechutné, ale je doložitelné, že sankce situaci s lidskými právy v KLDR nijak nezlepšily, spíše naopak.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.