Psát o propadu trhů je ošemetné a dvojnásob je to ošemetné, když na trzích vládne strach a psychóza. Za prvé se vám klidně může stát, že zatímco ten komentář píšete (a než ho přijdete přečíst třeba do rozhlasu), psychóza se uklidní a trhy se stabilizují nebo začnou zase růst (ano, to se právě děje!). A za druhé se po vás jaksi žádá, že budete umět vývoj na trhu nějak racionalizovat nebo vysvětlit, a přitom může jít o situaci, kdy propad akcií žádný rozumný důvod nemá, krom jakéhosi klišé, že jednou to přece přijít muselo. Budiž – co byl ale spouštěč, vždyť se zrovna nic zvláštního nestalo? Ani spouštěč nemusí existovat, něco se klidně může dát do pohybu bez vnější příčiny. Experti se ale musí tvářit jako siláci, kteří mají vždy po ruce logiku, odůvodnění a vysvětlení. Kdo bude říkat „vím, že nic nevím“, toho nikdo platit nebude, tak to na světě chodí. Takže siláckých expertních jasnozřivců a chytráků bude v příštích hodinách exponenciálně přibývat, to se můžeme vsadit.
K tomu prvnímu – i kdyby se trhy zase uklidnily, nějaká událost, která stojí za rozbor, už se odehrála. V pondělí se odehrál největší propad akciových trhů za jediný den v historii vůbec. A indexy volatility, které jsou indikátorem strachu a nervozity, byly nejhorší od roku 2011.
O trochu logiky se pokusíme i my. Nejprve si ovšem řekněme, proč by se žádný propad akciových trhů nyní logicky konat neměl. Za prvé se nic zvláštního nestalo, neznáme spouštěč. Za druhé jsou fundamenty klíčových ekonomik v zásadě zdravé, resp. jsou zdravější než před rokem, dvěma či pěti lety. Evropská unie i eurozóna rostou, EU je na tom mnohem lépe než před rokem či dvěma, kdy akcie vesele rostly. Americká ekonomika také slušně roste, daňové a deregulační reformy Donalda Trumpa by měly ekonomiku povzbudit, jakkoli mohou ve vzdálenějším období zhoršit stav amerických veřejných financí nebo sociální nerovnost.
A nyní k té logice, proč se to děje, proč se nám trhy hroutí. Nejčastěji se jako důvod uvádí, že éra levných peněz končí. V Americe je velice silný mzdový růst, a očekává se tedy, že tamější centrální banka, které se říká Fed, bude muset rychleji zvedat úroky a ekonomiku brzdit. Taktéž v Evropě, například v Německu, začínají rychle růst mzdy, takže ECB možná rychleji vystoupí z programů na podporu ekonomiky.
Jenže, zase: pokud centrální banky budou předpisově krotit inflaci a nebudou to přitom přehánět a přestřelovat, není důvod, proč by to trhy měly vnímat negativně. Horší by přece bylo, kdyby nechaly centrální banky inflaci ustřelit. Co se Evropy týče, vyšší mzdy v Německu mohou ekonomiku EU vytáhnout z prostředí deflačních tlaků, ale o návratu vyšší inflace nemůže být řeč.
Co bude dál? Pokud budou panika a výprodej pokračovat, mohou se začít přelévat do reálné ekonomiky: do spotřebitelské poptávky, ochoty k riziku, kapitálové vybavenosti bank a podniků. K tomu je ale zatím hodně daleko.
Kratší verze přečtena v úterý v Českém rozhlase Plus.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
