Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHALICKÁ: Vodňanská je překvapena, že čtenáře zajímají jen pasáže o milostném poměru s Havlem

Názory

  6:00
PRAHA - V jihofrancouzském Antibes je muzeum Pabla Picassa s malou, ale kvalitní sbírkou. Zde mi po letech padla do rukou knížka Françoise Gilotové Můj život s Picassem. Bývalá partnerka a matka dvou umělcových dětí zde na své bývalé lásce nenechala nit suchou a za to, jak nehezky s ní Picasso zacházel, mu to spočítala. Náhoda tomu chtěla, že jsem si tuto knížku připomněla v době, kdy se u nás pro změnu propírá knížka Jitky Vodňanské Voda, která hoří, jež má být pamětmi dotyčné.

Jitka Vodňanská. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Čtenáře ovšem zajímají jen ty pasáže, které jsou věnované jejímu milostnému poměru s Václavem Havlem. A autorka je tím překvapena (sic!). Asi jsem staromódní, ale ono pořekadlo „gentleman si užije a mlčí“ vztahuji i na ženy. Ale mnohé dámy to, jak vidno, tak necítí, ať už je za tím odplata, nebo chlubivost. Přitom všechny tak rády ve svých literárních rekapitulacích života s ním zdůrazňují, jak ho milovaly a jaké je díky němu potkalo souznění a životní láska.

Milé dámy, vy, které jste tak učinily nebo chcete učinit, životní láska se přece nepomlouvá ani neznemožňuje, i když se nezachovala tak, jak jsme si přály. Paní Vodňanská není v českém písemnictví zdaleka první, kdo měl potřebu sdělovat, jak bylo v posteli se slavným mužem. Vlastně to začala už Olga Scheinpflugová v Českém románu, která též potřebovala národu sdělit, že Karel Čapek na tom stran naplnění manželství nebyl nejlépe. V kontrastu s dnešními zpověďmi je to ovšem decentní naznačování a kniha věru není úderem proti Čapkovi. Zato paměti novinářky Boženy Neumannové-Hodačové (Byla jsem ženou slavného muže), druhé manželky básníka Stanislava Kostky Neumanna, jsou výživné. S chotěm si tu vyrovnala účty dost drsně, ale neopomněla popsat, jak ji okouzlil a jak ho milovala.

Střez se hněvu uražené ženy

MACHALICKÁ: K čertu s Koněvem. Socha maršála je symbolem čtyřicetileté mizérie

Jitka Vodňanská si prý účty nevyrovnává a jistě tomu i sama věří. Když ona ale realita hraje proti ní a v knize je to též čitelné: nikdy se nesmířila s tím, že po smrti první Havlovy ženy nekráčela po zásluze k oltáři s ním ona, ale nově se vyskytnuvší mladší a půvabnější fiflena. Inu, muži takoví jsou. A tak zapuzená milka vrací úder, neboť jak se praví v Moliérově Donu Juanovi – střez se hněvu uražené ženy.

Jsou názory, že soukromí výjimečných lidí je věc veřejná, že zvláště epistolární formy vztahů jsou cenným pramenem literární a jiné historie. Co asi tak cenného pojde z uveřejnění Havlova dopisu, v němž pisatel svěřuje papíru pochybnosti nad svými rozkolísanými vztahy k ženám, jeho váhání je tu hlavně zprávou o psychické nevyrovnanosti, až depresi, které svěřuje osobě, k níž má důvěru. Opravdu bylo nutné toto předhazovat publiku?

Změní to něco na tom, jak se Václav Havel statečně choval ve veřejném životě, kolik toho pro nás vykonal a jakou autoritou byl? Ne, to je jen střelivo pro ty, kdo ho nenávidí, protože sami mu nesahají ani po kotníky. Jestliže jeho soukromí tak hanebně porušují i ti, kteří vykřikují, jak ho milovali, je to smutné. Nemluvě o tom, že sám o něm nejlépe uměl napsat ve svých hrách a vysmát se své neobratnosti a podléhání ženám. Takové Largo desolato je stokrát zábavnější než celé paměti paní Vodňanské včetně zmíněných dopisů, které se hned staly soustem pro bulvár.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...