Chceme-li mu porozumět a správně hodnotit, potřebujeme rozumět něčemu jinému: co dělá dobře, v čem je jedinečný, v čem se jeho dovednosti pohybují na hraně skutečného mistrovství. Přiznejme: bez mistrovství by se nestal předsedou ČSSD, nesjednotil by roztříštěnou levici, nestal by se premiérem a po více než desetiletém životě v ústraní prezidentem.
ŠLAJCHRT: Není Hrad v magické moci Žiži? |
Krom standardních útoků na novináře a média Chlívek doporučuje věnovat pozornost dvěma sentencím: „Mnohokrát jsem se sešel s ústavními právníky a dospěl jsem k názoru, že když debatujete s třemi z nich, dostanete čtyři různé názory, protože minimálně jeden z nich je schizofrenik,“ pravil prezident poté, co jmenoval vládu, jež se neopírala o parlamentní většinu.
To není pouhý bonmot. Je to přesná metafora Zemanova přístupu k voličům: pečlivě, promyšleně a soustředěně útočí na třídy a skupiny, které si mu dovolí oponovat (novináře, právníky). Záměr je zcela zřetelný – přesvědčuje tak své voliče, že jeho kritici jsou nevěrohodní nikoli v argumentu, ale v principu. Pokud jsou jeho protivníci nevěrohodní dlouhodobě az podstaty, nemusí se namáhat s vyvracením jejich argumentů. Zemanův volič pak buď dá svému prezidentovi za pravdu, v tom horším případě si řekne „kdo ví, jak to vlastně je“.
Druhý pamětihodný výrok pochází ještě z počátku devadesátých let: „Jeden bonmot o spálené zemi je stokrát účinnější než deset novinových článků“.
KAMBERSKÝ: Zeman se baví. Dobře jim tak, slovutným profesorům |
Zeman jako první pochopil, že se může úplně vykašlat na to, co o něm píší v analýzách seriózní média. Stačí mu, aby jeho bonmoty trefily náladu těch, kteří se žádným dlouhým čtením nezdržují. A těch vždy byla a bude většina.
S touto komunikační strategií přišel v Česku jako první a výborně mu vychází. Tak a jedině tak má cenu číst soustavné útoky na „peroutky“ a „kulturní antropology“.
Jediná naděje Zemanových oponentů je skrytá v samotném Zemanovi: je nestřídmý a nekontroluje se. Takže občas hrubě přešlápne a provede něco, co i jeho voliče irituje – jako bylo potácení u korunovačních klenotů nebo „pasy“ v nedělním rozhlase. Díváme li se na časovou řadu prezidentovy obliby, je korelace zcela evidentní: Po každém takovém chybném kroku jeho popularita prudce padne... pak zas dlouhé měsíce nezadržitelně stoupá.
