Komentátor Financial Times Gideon Rachman mezi strongmany jednoznačně řadí Donalda Trumpa, brazilského prezidenta Jaira Bolsonara, filipínského prezidenta Rodriga Duterteho, tureckého prezidenta Recepa Erdogana, indického premiéra Naréndru Módího a maďarského premiéra Viktora Orbána. Podle Rachmana se může zdát přehnané řadit sem i nového britského premiéra Borise Johnsona. Koneckonců, ten založil svou kariéru na tom, že si budoval image dobrého či autentického kumpána, přivětivého, sečtělého a v srdci docela liberálního. Co má tento člověk společného s vyslovenými gaunery, jako jsou Duterte či Erdogan?
Nakonec podle Rachmana hodně. Kult strongmana kvete všude na světě a dávno se to netýká jen diktatur nebo autoritářských států, jako jsou Rusko či Čína. Trump, Orbán i Bolsonaro dokazují, že i v demokraciích volí lidé lídry, kteří si pěstují kult osobnosti a testují politické i právní normy.
Příručka silného muže je jasná. Je to ochota ohýbat zákony, ochota propouštět státní úředníky, kteří nejsou dostatečně loajální, a potřeba podbízet se vlastním podporovatelům politicky nekorektními poznámkami o rase a sexu.
Silní lídři tvrdí, že reprezentují lid proti zkorumpované politické třídě a elitě, která žije v izolaci od obyčejných lidí.
Část britských elit si stále myslí, že to, co se může stát v Maďarsku či Brazílii, by se nikdy nemohlo stát u nich doma. Ale dokonce i Daily Mail, probrexitový a projohnsonovský deník, napsal, že Johnson možná zapomněl, že Britové nepodporují lídry, kteří prokazují brutalitu a gangsterství.
Ale britská uměřenost a smysl pro fair play je možná slabší, než se obecně myslí. Podle průzkumů chce 54 procent Britů mít silného lídra, který je ochoten porušit pravidla.
A v minulých dnech a týdnech Johnson prokázal ochotu ohýbat a porušovat pravidla. Jeho rozhodnutí pozastavit parlament na nejdelší dobu od roku 1945 označil mluvčí parlamentu John Bercow za „prohřešek proti demokratickému procesu“. Johnson a jeho spojenci nyní chtějí Bercowa vyřadit ze hry s tím, že poruší nepsané pravidlo, a sice že mluvčí nemá ve volbách ve svém okrsku protikandidáta. Předseda parlamentu dokonce naznačuje, že neposlechne parlament a nepožádá podle zákona EU o prodloužení brexitové smlouvy.
Dobrá zpráva podle Rachmana je, že se britské instituce vzbouřily a ukázaly se být robustnější, než si Johnson myslel, a také politici se ukázali být odvážnější. Johnsonovo úsilí omezit parlamentní debatu se mu vymstilo a přinutilo členy parlamentu rychle jednat. Johnsonovi se ani nepodařilo vyvolat předčasné volby. Přesto je předčasné slavit. Johnson hodlá vést kampaň podle populistické příručky a mobilizovat lidi ve válce. A nedávno pronesl projev před nastoupenými policejními kadety.
Poznámka Monitoru JM:
Tentokrát nás Rachman moc nepřesvědčil. Začněme odzadu. Proč by nemohl předseda vlády mluvit před nastoupenou policejní jednotkou. Pravicový strongman vadí – a levicový ne? Jaká je alternativa? Šéf labouristů Jeremy Corbyn chce zestátnit půl hospodářství a zbytek tvrdě regulovat. Neplatí náhodou akce a reakce? Nebyl náhodou takový Barack Obama příliš „softman“ nebo nepěstoval si takovou image záměrně? Nebyly náhodou ty poražené politické elity opravdu mimo realitu, nepěstovaly se odtažitost od „obyčejných lidí“ schválně? Ostražitost je namístě, ale jak se pozná politický talent, který rád komunikuje s lidmi přirozeným jazykem, od nebezpečného populisty? A nejsme sice fanoušky brexitu, ale leckomu zas může připadat férové v tradičním britském duchu, že budu respektovat výsledek referenda, kde se lidé pro něco demokraticky rozhodli. A že se lidem budu snažit doručit něco, k čemu oni v referendu politiky zavázali. A ten parlament pozastavila královna.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
