Vlaky jistě nejsou hlavní otázkou italské politiky, ale jsou záminkou, kterou Matteo Salvini a jeho Liga rádi využili.
Tento pomyslně vykolejený vlak se nyní řítí plnou vahou na Brusel. Kdyby v příštích volbách Matteo Salvini vyhrál s velkou převahou, nelze vyloučit další vážnou krizi eurozóny. Rozpad koalice není ještě oficiální, ale Salvini udělá vše pro to, aby nové volby vyvolal.
Důležité je, co by to znamenalo pro vztah Itálie s EU. Salvini je italský silný muž a podle všeho se stane předsedou vlády. Jeho vláda dává přednost vzniku paralelní měny ve formě „minidluhopisů“. Salvini chce snižovat daně, ale i bez toho Itálie příští rok prostřelí maastrichtská fiskální kritéria. Mezitím se Německo zjevně vydává opačným směrem a bude se držet deklarovaného cíle vytváření rozpočtových přebytků.
Evropu tak čeká bitva mezi Salvinim a Angelou Merkelovou. Pokles úrokových měr ve světě nahrává Salvinimu. Se současnými nízkými úroky lze italský státní dluh snadno obsloužit i bez minidluhopisů. Není doba na to, že by investoři do dluhopisů mohli snadno zvyšovat úrokové míry. Pokud někdy byla doba na velké fiskální podpory, je to právě nyní.
Ideu italských minidluhopisů je třeba brát velmi vážně. Během řecké krize se o paralelní měně v podobě minidluhopisů pouze diskutovalo, brzy to ale může být oficiální politika Itálie.
Salvini může Evropě způsobit i jiné trable. Leckdo řeší jeho vztahy s Orbánem a Putinem. Důležitější jsou podle serveru jeho vztahy s Donaldem Trumpem. Může prý totiž vzniknout rozvratná britsko-italská osa podporovaná USA. Itálie se ještě nikdy nepokoušela hrát uvnitř EU svoje strategické hry, protože tamější politika byla vždy motivována krátkodobými zájmy a cíli. To se možná změní.
Důležité mimochodem bude i to, jestli v příštích volbách získá Salvini dvoutřetinovou ústavní většinu. Pokud ano, bude moci odejít z eurozóny, bude moci měnit ústavu, bude moci cokoliv. Pokud bude mít prostou většinu, bude muset vládnout s respektem k síti mezinárodních smluv. Otázkou je, co Salvini vlastně chce a jaké má pro oba scénáře plány.
Komentář Monitoru JM:
Není permanentní operetní drama tak trochu italskou tradicí? Nejsou hrozby předčasných voleb a předčasné volby vůbec taky jakousi italskou tradicí? A není jí i transformace politických radikálů v politický mainstream? Co je tentokrát jinak, že je to víc dramatické? Možná to, co vysvětluje české rčení, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Nebo to, že když se říká, že je něco neudržitelné – jako nerovnováhy v eurozóně –, tak se říká, že je to neudržitelné proto, že to jednou praskne. Uvidíme.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
