Německý deník FAZ píše o tom, že mladí socialisté z SPD v čele s Kevinem Kühnertem zahajují celonárodní kampaň proti velké koalici.
Otázka ale je, jestli bude referendum o koalici mezi členy SPD platné. Už nyní se chystají žaloby, že by výsledky referenda mohly svazovat svobodu volby poslanců Bundestagu a tím i principy parlamentní demokracie.
Těžko říct, jaký vliv bude mít propad preferencí na ochotu SPD vstoupit do velké koalice s CDU/CSU. Buď budou chápat pokles preferencí jako trest za přípravu velké koalice, anebo do velké koalice vstoupí právě ze strachu z předčasných voleb, protože preference mohou padat dál a dál. Nebo mohou členové SPD počítat s tím, že s novým vedením by strana nabrala novou energii, která by se pozitivně projevila v průzkumech.
…
Martin Sandbu má ve Financial Times zajímavý článek o společném evropském rozpočtu i o uvažovaném rozpočtu pro eurozónu. V současné době se v EU začíná projednávat rozpočet Unie na příštích sedm let (na celou dobu to bude jeden bilion eur), což zkomplikuje neúčast Británie, která byla významným plátcem.
Mimoto se v kontextu eurozóny připravuje společný rozpočet pro eurozónu, který má pomáhat makroekonomické stabilizaci a vykrývat makroekonomické nerovnováhy. Z nějakého záhadného důvodu ale nikoho dosud nenapadlo tyto věci nějak propojit.
Ti, kdo hledají nadnárodní mechanismus pro fiskální stabilizaci, by se měli podívat na stávající rozpočet, než začnou plýtvat politickým kapitálem na vytvoření úplně nové instituce, jako je rozpočet eurozóny nebo společný fond na pojištění v nezaměstnanosti, což jsou obě myšlenky, které nyní kolují vyjednávacím éterem.
Tak si lze například představit, že čerpání společných prostředků z rozpočtu EU nějakou zemí bude utlumeno, když tato země bude na vrcholku svého ekonomického cyklu a její veřejné finance budou vyrovnané nebo v přebytku. A naopak země, která bude v recesi, pozastaví či odloží svoje platby do společného rozpočtu EU. Od oslabené země se nebude vybírat, ta bude naopak čerpat. Ve fázi rozmachu se naopak bude platit, ale čerpat se bude, až země oslabí.
Autor samozřejmě přiznává, že překážka je na straně struktury výdajů EU. Většinu výdajů tvoří podpora zemědělství, které by státy musely podporovat z vlastních zdrojů, totéž se týká infrastrukturních projektů.
Jakkoli je to logické a zajímavé, realistický návrh to není. Já osobně vidím velký rozpor v tom, jak se rozliší cyklický výkyv od strukturální krize. A když přijde plošná krize, tak by EU neměla žádný rozpočet?
…
V posledních týdnech a měsících jsme svědky zajímavého jevu. Dolar oslabuje, i když by tomu mělo být „logicky“ naopak. Americká centrální banka (Fed) už dávno skončila s programem kvantitativního uvolňování (tištění peněz) a postupně zvyšuje úrokové míry, což normálně měnu posiluje. Snížení daní může naopak americkou ekonomiku tzv. nakopnout a přilákat investice do dolarových aktiv.
Euro posiluje, i když by to mělo být naopak, protože Evropská centrální banka ještě s nákupem státních dluhopisů a podporou ekonomiky nepřestala. Ano, ekonomika eurozóny i EU nyní roste, do značné míry je to ale cyklická věc, která strukturální problémy eurozóny nevyřeší. Eurozóna se bude nějak reformovat, ale nikdo na trhu ještě neví jak. Svědčí kurzový pohyb o zdraví a dlouhodobých vyhlídkách ekonomických celků?
To je otázka do Debaty JM s ekonomy na serveru Česká pozice pro tento týden.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
