Podle Laka je tu pokušení nahlížet na tuto rezignaci jako na špatné znamení. Džavád Zaríf pomohl v roce 2015 dojednat nukleární dohodu. Mluví plynně anglicky a má dobré vztahy s celou řadou západních diplomatů a vlivných novinářů. Vypadal uměřeně v moři jestřábů a Západem byl vnímán jako brána do režimu, jejž Západ sám už čtyři desítky let moc nechápe.
To je teorie, ale špatná. Odchod Zarífa pro vztahy Íránu se Západem tolik neznamená. Naopak, speciálně Evropě může pomoci leccos vyjasnit. Jeho práce byla přesvědčovat své protějšky o tom, že Írán je normální národní stát, nikoli surový dravec.
Pro tento úkol disponoval šarmantní Zaríf mnoha dovednostmi, exceloval především argumentačně a v protiútocích. Když se ho na nedávné mnichovské bezpečnostní konferenci ptali na uvěznění osmi íránských ekologických aktivistů, zahájil pojednání o vývozu západních zbraní do Saúdské Arábie. Poukázal na to, že sám byl třicet let profesorem lidských práv. Francouzského novináře přesvědčoval o tom, že Írán nikdy nežádal destrukci Státu Izrael, i když existují desítky důkazů o tom, co říká nejvyšší vůdce. Prý to ale nikdy nebyla vládní pozice, stejně jako popírání holokaustu. Též ujišťoval, že Írán nemá politické vězně – a podobné to bylo se vším.
Zarífův šarm přinesl ovoce. Vyjednal dohodu, která na patnáct let pozastavuje obohacování uranu, ale netýká se vývoje a výroby balistických střel. Ihned poté, co dohoda vešla v platnost, se Írán začal angažovat v regionálních válkách v Sýrii a Jemenu.
Rezignaci Zarífa je podle Laka třeba přivítat. Nikdy nehodlal umírňovat íránský režim a nikdy na to neměl sílu. Měl pouze přesvědčovat Západ, že se Írán umírňuje a reformuje. Západ se už nebude moci vymlouvat, že nevidí, co má před nosem.
…
Julian Lee si rovněž na serveru Bloombergu všímá toho, že díky výrobě ropy z amerických břidlic a omezení těžby v zemích OPEC jezdí dnes tankery do USA prázdné. Obvyklá trasa tankeru přitom dříve vypadala tak, že jel plný přes Atlantik do USA a cestou nabral ropu třeba ve Venezuele a přepravil ji například do Číny. Je logické a ekonomicky smysluplné, aby tankery byly naložené na obou cestách. Zlaté časy, kdy tomu tak bylo, jsou ale asi na dlouho pryč.
…
Nejsme tajné služby a neumíme posoudit, zda mají technologie firmy Huawei nějaká zadní vrátka či špionážní zařízení. Lze ovšem jednoduše chápat, že má Západ obavy z vytvoření technologické závislosti na cizí velmoci, a to v klíčové oblasti telekomunikačních sítí? Co může ekonom říci o termínu „technologická závislost“? Leckdo se domnívá, že nastávající doba už nebude doba hayekovského svobodného trhu, ale spíše období souboje technologií a boje o technologickou dominanci – alespoň v některých docela klíčových oblastech ekonomiky. Co o tom soudíte?
To je také otázka do pravidelné Debaty JM s ekonomy na serveru Česká pozice.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
