Ten by mohl spočívat v tom, že Británie zůstane v celní unii – to je koneckonců oficiální názor Labour Party již delší dobu. Dohoda o setrvání v celní unii má několik plusů: je to velmi jednoduché, lze to připravit v řádu dní a není důvod, proč by to mělo někomu v EU vadit, a během dvou let tranzitního období (neplatí pro tvrdý brexit) lze doladit budoucí uspořádání vztahů.
V rámci pondělního indikativního hlasování britského parlamentu o alternativách brexitové smlouvy neprošla celní unie jen o tři hlasy, tedy opravdu o fous.
Doplňme, že celní unie pro Británii znamená, že nebude moci uzavírat skvělé a výhodné smlouvy se zbytkem světa (jak slibovali lidem brexitéři), ale bude moci plně kontrolovat migraci (jak také slibovali brexitéři).
Riziko spočívá v tom, že se v rámci dojednávání kompromisu Mayové vzbouří polovina Konzervativní strany. Možná Mayová ztratí víc příznivců z vlastní strany, než kolik podporovatelů získá s Corbynem z řad labouristů. Další riziko spočívá v tom, že proti kompromisu se vzbouří víc labouristů, než se čeká. Především zastánci druhého referenda a setrvání Británie v Unii raději pomohou přivést zemi k tvrdému brexitu než ke kompromisu.
Anebo se ukáže, že Corbyn vlastně sám žádný kompromis nechce. Zatímco podle současných prognóz labouristé nevyhrají, přijde-li tvrdý brexit a splní-li se prognózy Bank of England o hospodářském propadu o šest procent, dostane opozice volební vítězství na stříbrném podnose.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
