Něco jiného říká Senát a sněmovna, něco jiného prezident, který nakonec začal otáčet a posílat do Sýrie další vojáky, něco jiného ministerstvo zahraničí. Spojenci jsou z americké politiky poněkud zmateni, nicméně věcně je to tak, že zatímco USA se rozhodly „nepřekážet“ turecké armádě, Evropa v Sýrii ani žádnou vojenskou přítomnost neměla a nemá, a může tedy opět leda řečnit.
Nicméně Donald Trump se nyní snaží vyvážit zmatek se Sýrií tím, že předvede rozhodnost jako dealmaker. V pátek oznámil příměří a částečnou obchodní dohodu s Čínou – poté, co po měsíce eskalovalo v obchodních vztazích napětí, které je označování jako příčina oslabujícího růstu nejen v USA a v Číně, ale všude po světě. Trump dohodu potřeboval, protože dopady obchodních tenzí s Čínou začaly už ohrožovat jeho šance na znovuzvolení.
Agentura Bloomberg napsala, že se o žádnou novou gigantickou dohodu nejedná, v zásadě prý jde o malý krůček – a ani úplně nekončí období, kdy Trumpova obchodní politika přinášela nejistotu do světové ekonomiky. Když se prý člověk podívá na výsledky té dohody, musí se tázat: stálo to všechno s tou obchodní válkou s Čínou za to?
Nejdůležitější část dohody a největší Trumpovo „vítězství“ – tedy zvýšený nákup americké zemědělské produkce Čínou – je to samé, co Čína nabízela už před dvěma lety, kdy diskuse začaly. K tomu Čína přislíbila ústupky ve věci ochrany intelektuálního vlastnictví a manipulace měnou, ale neví se ještě přesně co.
Na druhou stranu Bloomberg konstatuje, že dohoda uklidní trhy a sníží obavy z recese způsobené obchodním napětím. Nová dohoda bude podepsána za měsíc v Chile.
Podle deníku Financial Times jsou kontury dohody stejné jako byla dohoda, kterou Trump před dvěma lety odmítl. Jde prý spíše o dohodu lehkou než substantivní. Po několika měsících či letech si Trump osvojil to, co dříve odmítal. Nová parciální dohoda možná časem dospěje v něco komplexnějšího, ale bude to vyžadovat tři různé fáze jednání. Americký prezident sám oznámil, že postupovat ve fázích či krocích je asi rozumnější.
Jaký je závěr? Trump už je v zásadě ve věcech obchodních nerovnováh – schodky považuje za ztrátu – čitelný. Udělá velký hlomoz a humbuk, druhou stranu postraší a zneklidní a pak uzavře dohodu, která není tak revoluční, ale jsou v ní spíše dílčí změny ve prospěch USA. Tak to bylo s Japonskem, Jižní Koreou, Kanadou a Mexikem. A nyní se k tomu blíží první fáze dohody s Čínou.
Druhá otázka je, co to znamená pro Evropu. Pustí se teď se stejným hlomozem do Evropy, respektive německých aut? Možná ano, ale taková hrůza to nebude, protože na předchozích příkladech vidíme, jak to skončí. To znamená, že vlastně docela dobře. Nebo je Evropa jiná, protože nemá lídra jako Čína?
A nakonec – obchodní dohoda s Čínou neznamená, že skončí americká technologická a vojensko-strategická konfrontace s Čínou. Obojí může ještě po nějakou dobu existovat ruku v ruce. Obchodní a investiční partnerství v „normálních“ věcech, konfrontace ve strategických věcech.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
