Pouhých pár minut poté, co byl bývalý hlavní Trumpův manažer Paul Manafort usvědčen z defraudace, se Trumpův bývalý osobní právník Michael Cohen rozhodl spolupracovat s federálními orgány s tím, že bude svědčit ve smyslu, že ho Donald Trump instruoval, aby porušil federální zákony a takzvaně přikryl jeho aféry s pornoherečkou a modelkou. Je to další důkaz, že se Muellerovo vyšetřování blíží k Trumpovi.
Luce rozebírá, jak se mohou věci dále vyvinout.
1. Trump může zvláštního vyšetřovatele Muellera propustit, má na to pravomoci, a už se o to dokonce dvakrát pokusil nebo to málem udělal. Tentokrát poradci Trumpa na uzdě neudrží. To ovšem může vést k tomu, že se zvýší pravděpodobnost vítězství demokratů ve volbách do Kongresu a Senátu, jež se budou konat již za 11 týdnů. Vítězství v těchto volbách může demokraty motivovat k zahájení procesu odvolání prezidenta – a vyšetřovatele Muellera povolají znovu do práce, tentokrát jako šéfa kongresového vyšetřovacího výboru.
2. Trump může spustit sérii prezidentských milostí a abolicí: kromě Manaforta se může jednat o prezidentovy nejbližší lidi: Donalda Trumpa mladšího nebo Jareda Kushnera, jeho zetě. Díky těmto abolicím by vyšetřovatel Mueller přišel o páku ve smyslu, že bude moci předvolat tyto lidi jako svědky proti Trumpovi. Milosti ale mohou motivovat demokraty, aby zahájili proces odvolání prezidenta, respektive impeachmentu.
3. Muellerovo vyšetřování může ale zastavit i justice. Mueller může zkusit Trumpa předvolat k výslechu, ale Trump se odvolá k Nejvyššímu soudu. Brzy má být potvrzen další Trumpův nominant do Nejvyššího soudu, Brett Kavanaugh, takže je dost možné, že Nejvyšší soud bude souhlasit s Trumpem ve smyslu, že úřadující prezident nemůže být nikam předvoláván.
Pravděpodobnost, že Amerika směřuje k ústavní krizi, je podle Luce velká. A podzimní volby budou soubojem dvou nezdravých narativů. Tím prvním je, že zkorumpovaný „deep state“ (hluboko zakořeněný státní establishment) provádí hon na čarodějnice, ten druhý bude založen na tom, že prezident je kriminálník.
Naše dvě poznámky. To, že je Manafort kriminálník zkorumpovaný Rusy, je jasná věc. Na Ukrajině a jinde ale pracoval dřív, než začal pracovat pro Trumpa. Zatím se nic neví o tom, jestli se skrze Manaforta opravdu přelil ruský (finanční) vliv do Trumpovy kampaně. Co se Trumpových afér týče, tak si mnozí voliči naštěstí pamatují, že to, o čem Trump vulgárně mluvil na pár let starých nahrávkách, demokrat Bill Clinton v Bílém domě přímo dělal, a to jako prezident Spojených států. Jinými slovy, je tu jistý rozdíl mezi sprostými řečmi o sexu a skutečném sexu a nevěře přímo „na pracovišti“ nejmocnějšího muže světa. To jen k tomu, jaký vliv tohle všechno bude mít na rozhodování voličů.
…
V témže listě píše David Gardner o ruské diplomatické ofenzivě v Sýrii. Islámský stát skončil. V Sýrii byl poražen především kurdskými bojovníky s americkou podporou. V Iráku šíitskými milicemi s americkou podporou. Ale Američané a jejich spojenci nyní chtějí pryč. Trendem je normalizace vztahů s Assadem. Francie chce dokonce posílat humanitární pomoc skrze Rusko. Rusko zahájilo diplomatickou ofenzivu, která zdůrazňuje několik věcí. Když Západ umožní Asadovi stabilizovat Sýrii, může začít program rekonstrukce země třeba pod kuratelou EU. Šest milionů uprchlíků se bude moci vrátit. Prezident Putin to tento týden navrhl kancléřce Merkelové.
Gardner s touto myšlenkou polemizuje. Assad podle něj zahájil totální válku proti své, většinově sunnitské populaci, která stála půl milionu životů a šest milionů lidí připravila o domov. Proč by ale měl Asad chtít, aby se miliony uprchlíků vrátily domů, když se bojí, že by jeho zemi mohli sunnité demograficky opět dominovat? Zajímavé je, jak Moskva chce diplomaticky zařídit, aby rekonstrukci Sýrie financovaly EU a USA. A třetí věc, kterou navrhl Putin Merkelové, je, že Assad s pomocí ruských vzdušných sil zlikviduje islámské bojovníky v Idlibu. Gardner upozorňuje, že v oblasti se nachází také asi 1,5 milionu uprchlíků, kteří se mohou vydat směrem k Turecku.
Vůči ruským návrhům musí být Západ velmi obezřetný.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
