Slepá ulička bankovního socialismu, do které přivedla republiku Klausova ODS, skončila devalvací koruny, krizí, odlivem kapitálu. Vláda přijala nejprve první reformní balíček, ve kterém se mimochodem zavázala privatizovat banky a standardně regulovat kapitálový trh, který byl de facto rozkradený. Posléze přidala ještě další, detailnější reformní balíček, ale na konci roku 1997 stejně padla. Klaus reformní balíček jako premiér nejprve podepsal, ale pak zásadním způsobem zpochybnil jeho důvěryhodnost, když stejně jako nyní Tsipras prohlásil, že mu balíček „nadiktovali“, že ho podepsal proti svému přesvědčení apod.
Kdo mu ho „nadiktoval“? Klaus měl patrně na mysli koaliční partnery, narůstající vnitřní opozici a kritiku z ODS (Zieleniec, Pilip apod.), centrální banku, nadnárodní instituce jako MMF apod.
Dnes se má za to, že Klausova vláda v roce 1997 padla kvůli sarajevskému atentátu, kvůli tajným kontům a financování politické strany apod. Ekonomická situace a naprostá ztráta důvěry ve vládu a její ekonomickou vizi byla možná podstatnější.
Tošovského vláda měla v první polovině roku 1998 málo času, a tak bankovnímu socialismu učinila přítrž až Zemanova „socialistická“ vláda tím, že banky konečně zprivatizovala.
Skončí brzy i Tsipras, když schváleným reformám jako Klaus v roce 1997 nevěří? Těžko říci. Zatím ale vypadá překvapivě jako velmi schopný politik. Reformy si nechal schválit opozicí a i tu vlastní Syrizu má pořád ještě pod kontrolou. Zůstává populární. Vlastně se dá zatím říci, že má Tsipras jako politik talent, protože ještě před pár týdny to vypadalo na naprostý propadák.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.
