Věřit v Boha a přitom být vědec....

Vážení, nejsem tak odborně fundován jako mí předřečníci. Feyenmana jsem četl (tedy jeho přednášky - v češtině).Ale já v tom rozpor nevidím. Každý z nás potřebuje mít nějakou svou vlastní "víru" v něco. Je jedno, jestli je to křesťanský Bůh, nebo něco z polyteistických náboženství, nebo víra v "bytost" která si hraje s vesmírem a je nám nepochopitelná. Z psychologického hlediska je návštěva kostela v podstatě vnitřní rozhovor s psychoanalytikem, kterého zastupuje to (ten) v koho věřím. Je to taková opora. A nevidím v tom žádný rozpor.Každý z nás si občas potřebuje někomu postěžovat, a nebo alespoň meditovat nad něčím, co mu vrací rovnováhu a umožňuje normálně fungovat.Třeba ve vyrovnání se se skutečností, že třeba 1 + 1 = 2 je jen jedno z nekonečně mnoha řešení výpočtu. Záleží při tom na definici co je 1 a co jsou dvě...Ladislav Strnad

Občas se vztah mezi vědou a vírou

definuje tak, že věda odpovídá na otázku, jak, zatímco víře přenechává odpověď na otázku proč.

Vědec samozřejmě může věřit v boha

Vědec samozřejmě může věřit v boha, zvláště, pokud je to bývalý  komunista.Jedna věc je být zadobře s mocnými tohoto či onoho světa (bolševici, bůh) a jiná je pokora a lidskost.Protože pokora a lidskost je jediné skutečné setkání s bohem bez ohledu na jeho existenci či neexistenci.  

Dekuji za velice zajimavy

Dekuji za velice zajimavy clanek. Obdivuji vasi odvahu o takovem tematu psat v prevazne ateistickem Cesku a jit takto s kuzi na trh. Pouze bych zmenil nazev clanku z "Muze vedec chodit do kostela?" na "Muze vedec verit v Boha?", protoze ne kazdy kdo veri v Boha (jakkoliv definovaneho) chodi do kostela a zaroven ne kazdy kdo chodi do kostela v Boha opravdu veri (i kdyz v Cesku to asi neplati). O tom, jak malo toho vime napriklad o smrti jsem nedavno poslouchal velice zajimavy rozhovor s MUDr. Samem Parniou, a critical care doctor and director of resuscitation research at the Stony Brook University School of Medicine. Dr. Parnia napsal knihu: Erasing Death: The Science that is Rewriting the Boundaries Between Life and Death. Pripojim zde linku a vsem poslech rozhovoru velice doporucuji (v anglictine). Bylo to v poradu Fresh Air na National Public Radio v USA, ktery je velice kvalitni: http://www.npr.org/2013/02/21/172495667/resuscitation-experiences-and-erasing-death

Spíše k diskusi

Příspěvek byl míněn spíše vzhledem k diskusi než k obsahu článku.K obsahu tedy, pokud jsem nepřímo vyzván: Můj názor je, že pokud člověk chce zabránit tomu, aby byl indoktrinován, musí se hodně střežit míst, kde k indoktrinaci dochází. Po letech si myslím, že různě silné verze Stockholmského syndromu, kdy vězeň přebírá názory svých věznitelů, je tím vnitřním principem (nebo důsledkem ?)  hejnování v lidské společnosti. Nikdy si nemůžu být jist, do jaké míry Ss zrovna teď ovlivňuje i mne... Ale můžu se snažit se takovému ovlivnění vyhnout. Nevím, jestli je to dobře, ale jsem už holt takovej ...

Středoškolský základ

Omlouvám se, mám jen 5 obecných...

Hanebná komunistická sekta ovšem

vědoma si své podvodnosti vidí podvod všude. Protože sama není kritická, neváží si ani lidského života, očekává podobné všude kolem. Naštěstí k dějinám lidstva patří i zralost a rozvoj i v tak intimních subtilních věcech, netřeba je nahrazovat lživou ideologií. Je tedy náboženství směřování k celistvosti, úplnosti, jak tradice, kontinuita, tak aktuální realizace v rámci kontextu. Jsou pro školáky inspirativní filosofické konstrukce, je otevřenost i kritické vědy, jsou psychologické modely ba dokonce experimenty s lidskými pocity, náladami, náhledy, zážitky... Je ovšem i pro komunisty nepřípustná lidská dimenze věci, nepřípustná proto, že by s ní museli nést zodpovědnost za destrukci životů i zemí česka zejména. Opilecký prezident jako vrchol vývoje fakt moc pokroku vědeckému nesedí, a Gotwald byl zřejmě horší. K lidství tedy respekt, úcta, empatie, důvěra, naděje... nejen vraždy podle Lenina a Stalina jako řešení.

Poincaré

Specificky se pak domnívám, že pokud jde o vědeckou metodu, nejblíže se k jejímu pochopení přiblížil JH Poincaré např. http://www.iep.utm.edu/poincare/ To byl člověk, která viděl mimálně o 80 let dopředu v matematice a také byl schopen dobře analyzovat jak sám postupuje:Např: "Cílem vědy je předpověď. Abychom jí dosáhli, provádíme zobecnění nad rámec zkušenosti. ... Když hypotéza neprojde empirickým testem, znamená to, že jsme opominuli nějaké důležité jevy ... Vždycky bude určitý rozpor mezi hypotézou a realitou....Samotná zkušenost nemůže vyvrátit teorii, protože teorie často koriguje zkušenost.... "  

Společný středoškolský základ

Obecně se domnívám, že podobné diskuse ve vzdělané populaci by měly vycházet ze slušného a všeobecně akceprovaného středoškolského základu. Takovým mi kurs Theory of  Knowledge na IB připadá. V následujídím uvádím oblasti, které jsou tam diskutovány, protože mi připadají jako rozumný přehled oblastí v nichž by si každý měl ujasnit svou pozici (zdroj http://en.wikipedia.org/wiki/Theory_of_knowledge_(IB_course) ): The TOK course uses a combination, in no particular order ("many entry points and sequences are possible")Ways of knowing: (sense perception, reason, emotion, and language). How do we gain knowledge of the world, and what are the advantages and disadvantages of each way in which we learn of the world and our place in it. Starting in Fall of 2013, the IB curriculum has changed to include four other ways of knowing: intuition, imagination, faith, and memory.Areas of knowledge (mathematics, natural sciences, human sciences, history, the arts and ethics): their distinct natures and methods of gaining knowledge, the types of claim each makes and the issues to consider (e.g. "How do you know that the scientific method is a valid method of gaining knowledge?", "What is the reason for having historical knowledge, and how is it applied in life?").Factors that transcend individual ways of knowing and areas of knowledge:Nature of knowing: what are the differences between information, data, belief, faith, opinion, knowledge and wisdom?Knowledge communities: what is taken for granted in a community? How can we decide which beliefs we ought to check further?Knowers'' sources and applications of knowledge: how do age, education, culture and experience influence selection of sources and formation of knowledge claims? If you know something, or how to do something, do you have a responsibility to use your knowledge?Justifications of knowledge claims: why should claims be assessed critically? Are logic, sensory perception, revelation, faith, memory, consensus, intuition, and self-awareness equally reliable justifications? Use of coherence, correspondence, pragmatism, and consensus as criteria of truth.

Infromace a skutečný střed souřadnic

Drazí pánové,Každý děláme věci tak jak nejlépe umime. Náboženství a současná věda jsou dva kompatibilní systémy, které fungují na bázi já věřím. Věda kupříkladu věří, že odmocnina ze záporného čísla neexistuje.Představme si však skutečný střed vesmíru nazvěme ho dobem nula. Jaký význam v tomto budě bude mít znaménko + a - . Bude-li pozorovatel stát pevně v tomto bodě bude schopen pozorovat, jak se něco vzdaluje a přibližuje. Pokud to bude v nějaké vzdálenosti od něj bude schopen pozorovat, zda předmět rotuje doleva nebo doprava. Znaménka + a - získají význam směru od středu + nebo návratu ke středu -.  Tato kvalita stojí před odmocninou neb odmocňovat lze pouze kvantitu. Neříkám, že všechny, ale celá řada vědeckých zákonů, jsou konvence. A tudíž jsou předmětem víry. Zamyslete se nad tím.Přeji všem krásné dny a hodně pochopení do vašeho života

Víra vs. model

Je rozdíl situaci přiblížit, modelovat, a stanovit pro tvorbu modelů konvence, nebo pouze věřit. A navíc víra je ve své podstatě jen další z modelů, možná v něčem méně přesný než ten věděcký. Nic méně, máte pravdu v tom, že věda řadu věcí (hypotéz), kterým dnes věříme jako dokázaným, ještě skutečně nedokázala. Jsou tedy předmětem víry.Například není zcela zřejmé, jak se v uzavřeném systému (vesmíru) dochází k vyšší uspořádanosti, tj. k nižsí entropii, když entropie samovolně (bez vnějšího zásahu) neklesá (uspořádanost neroste). Jistou odpověď by mohla dát buď víra a nebo kybernetika (vložení infromace při samotném vzniku vesmíru). Další variantou je, že vesmír není uzavřený (izolovaný) systém. S čím pak ale interaguje (či interagoval)?Podobný problém je s evolucí, tedy s jejím započetím. Její průběh už problém nečiní - organizmus není uzavřený systém, provádí látkovou výměnu. Pro něj zákon o neklesající entropii neplatí. Jak ale došlo k prvotnímu spořádání molekul do složitější strukutry (organizmu) proti zákonu o neklesající entropii?Možná už na tyto otázky někdo prokazatelně odpověděl, ale ke mě se zatím žádná taková teorie nedostala.