LN: Světová zdravotnická organizace varovala, že ve vývoji je nedostatečné množství nových antibiotik. Vnímáte to jako naléhavý problém?
Tento problém tady skutečně je posledních minimálně deset patnáct let. To, že nebudou nová antibiotika, je dáno také trochu tím, že bakterie jsou poměrně jednoduchými mikroorganismy. Takže vymyslet proti nim něco zcela nového už prakticky nejde. Druhý aspekt je, že nejsou peníze. Pro firmy je vývoj nových antibiotik v podstatě kontraproduktivní, protože to vesměs k ničemu nevede. Proto nové molekuly s antibiotickým účinkem už do budoucna asi moc rychle přibývat nebudou. Občas se objeví modifikace stávajících antibiotik, to určitě ano, ale pokud jde o něco zcela nového, tak ne.
Proti 12 bakteriím nám chybí antibiotika, varuje svět WHO. U tří je riziko kritické |
LN: Jak silná už je antibiotická rezistence, tedy odolnost bakterií vůči antibiotikům, v Česku?
Co se týká situace u nás, není nikterak růžová. Bohužel patříme ke špičce v Evropě z hlediska poměrně vysoké rezistence bakterií, které vyvolávají močové infekce nebo i těžké sepse.
LN: Už nějakým způsobem pociťujete nedostatek nových antibiotik?
Takhle to říct nemůžu. Máme k dispozici všechna antibiotika, která jsou v současnosti na trhu. U těch drahých je svízelnější prosadit jejich nasazení. Ale když je pacient potřebuje a nic jiného není, dostane je. Po této stránce problém není. A navíc tu zatím naštěstí nemáme extrémně rezistentní, takzvaně panrezistentní bakterie, které nejsou citlivé na žádné známé antibiotikum.
Snažíme se předepisování antibiotik omezit a držet rezistenci na přijatelné úrovni, říká primářka Václava Adámková.
LN: A jinde už jsou tyto panrezistentní bakterie rozšířené?
Určitě. Velký problém je to třeba v jižních státech Evropy, v Řecku a v Itálii. Tam už se tyto panrezistentní bakterie vyskytují řádově v procentech. Možná i v rozmezí deseti až patnácti procent. A samozřejmě v Asii je to podobné. Takže celosvětový problém to určitě je. V České republice obecně máme rezistencí hodně, ale pořád ještě zbývají nějaké rezervy. Některá antibiotika zatím můžeme použít. Jak dlouho to ale vydrží, je samozřejmě otázka. Může se to změnit během relativně krátké doby.
LN: V čem vlastně spočívá vaše činnost antibiotického centra?
Snažíme se předepisování antibiotik omezit a držet rezistenci na nějaké přijatelné úrovni. A musím říct, že se to celkem daří. Když porovnám naše interní data s jinými srovnatelnými nemocnicemi, jsou nadstandardně dobrá. Ale je to boj. Do fakultní nemocnice přijdou pacienti z jiných zdravotnických zařízení už v různé fázi léčby a v těžkém stavu, takže to není úplně jednoduché. Infekce, které u nich propukly, vyvolaly většinou spíše rezistentnější bakterie než ty citlivé. Bohužel ta situace taková dneska je.
Konec antibiotik? V USA se objevila bakterie, která je vůči nim odolná |
LN: Říká se, že v roce 2050 budou lidé umírat na infekční onemocnění vyvolaná těmito rezistentními bakteriemi častěji než na rakovinu. Je to skutečně až takový problém?
To určitě ano. Jestli to bude v roce 2050, je samozřejmě diskutabilní, může to být dřív a může to být později. Ale když bychom zhodnotili současné trendy, tak ano.
LN: Nemělo by se na toto riziko upozorňovat častěji? Lidé o tom moc často neslyší...
Toto téma je zkrátka pro veřejnost těžko uchopitelné. V povědomí lidí je, že antibiotika tady jsou a fungují. Zvláště starší generace si pamatuje, že to fungovalo velmi dobře. Bohužel mnoho pacientů potom tlačí na svého lékaře, že chtějí antibiotikum, aniž ho třeba potřebují, protože mají virovou infekci, na kterou to nefunguje. A hlavně se s tím nedá moc dělat. Co se dalo objevit, se už víceméně objevilo.
LN: A má vůbec smysl se o něco snažit?
Dělat se už toho nedá mnoho, protože úroveň rezistence dosáhla takových rozměrů, že už to nelze vrátit a stlačit zpátky. Existují různé studie, které udávají, že přesáhne-li úroveň rezistence deset či v některých regionech dvacet procent, potom už to běží svou vlastní cestou a nezvrátí se to, ani když se přestanou podávat antibiotika úplně. Na druhou stranu to ale neznamená, že bychom se neměli pokusit aspoň to udržet na nějaké míře, která je jakžtakž únosná, abychom měli čím pacienty léčit. Takže nějaká preventivní opatření a popularizace správného používání antibiotik pořád smysl má.
ANTIBIOTIKA V ČÍSLECH■ Na infekce způsobené odolnými bakteriemi dnes umírá na 25 000 Evropanů ročně. ■ Odborníci odhadují, že v roce 2050 už budou na infekce umírat dva lidé z pěti, více než na rakovinu. ■ Světová zdravotnická organizace (WHO) varovala, že laboratoře vyvíjejí v současné době pouze pět nových typů antibiotik, která cílí na prioritní patogeny. ■ Prioritní patogeny tvoří 12 druhů bakterií, proti kterým je podle WHO naléhavě nutné vyvinout nová antibiotika, protože jejich odolnost proti nynějšímu způsobu léčení představuje závažnou hrozbu. ■ 90 procent bakterií žijících v mořské vodě je odolných vůči alespoň jednomu typu antibiotik. ■ Asi 20 procent z nich je odolných vůči alespoň pěti typům antibiotik. ■ Mikrobioložka Václava Adámková (46) se antibiotiky zabývá jako primářka Antibiotického centra Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Je mj. autorkou knihy Antibiotika v chirurgických oborech |
LN: Nicméně cesta do postantibiotické éry...
… je už otevřená. Pokud se nestane nějaký zásadní zázrak, spadneme do toho. Musíme si uvědomit, že bakterie tady byly před námi a budou tu i po nás, zatímco antibiotika máme k dispozici nějakých osmdesát let. Lidstvo nevymřelo předtím a nevymře ani potom. Musíme k tomu přistupovat realisticky. Ta slepá víra člověka, který si myslí, že je pánem tvorstva a že vyhraje nade vším, vedla k tomu, že nepřemýšlíme úplně o důsledcích některých kroků. Na druhou stranu určitě to byl objev obrovský, ale nevědělo se, jak to funguje a co to udělá. Sám objevitel penicilinu Alexander Fleming sice tušil, že to tak dopadne, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost.
LN: Bude se tedy více umírat na infekce?
No tak logicky, bude to na stejné úrovni, jako to bylo před érou antibiotik. Bude záležet na odolnosti organismu, zda se s infekcí popasuje, nebo ne. Je samozřejmě fakt, že imunitní odolnost lidské populace klesá, takže se dá předpokládat, že bude umírat lidí víc. Ale nemyslím si, že by tím mortalita nějak zásadně narostla. Lidé si zase začnou dávat větší pozor, protože zkrátka už nic jiného nebude. To je ovšem čistě spekulativní. Také je možné, že se vyvinou jiné přístupy, které bude možné vy- užít, třeba na bázi nanočástic. Vývoj jde velmi rychle kupředu.
LN: Proč se imunita populace snižuje?
Je to určitě životním stylem. Faktory zevního prostředí hrají velkou roli. Pak je to otázka reprodukční schopnosti a možnosti udržet třeba nedonošené děti, které se narodí předčasně. Vedou sice plnohodnotný život, ale přece jenom vývoj imunitního systému tam už není takový, jako kdyby běželo všechno podle přírodních zákonů.
LN: Je velký problém používání antibiotik v živočišné výrobě?
To je v každém státu jiné. Teoreticky je používání antibiotik jako růstových stimulátorů zakázáno. Prakticky ale všichni víme, že se to děje. Obzvláště drůbež obsahuje nízké dávky antibiotik, která se na vývoji rezistence podílejí. A určitě je to větší problém než to, že lékaři nevhodně předepisují antibiotika.
LN: A obecně v zemědělství?
Dokonce ještě větší problém jsou antimykotika, což jsou léky proti houbovým onemocněním. O těch se tolik nemluví, protože asi nejsou tak častá jako antibakteriální infekce. Ale jsou možná o to závažnější, protože postihují pacienty, kteří už jsou nějak imunitně oslabeni, například nemocné s rakovinou. Množství antimykotik je velmi omezené. Těch molekul je málo. Nové se vyvíjejí, ale množství podobných přípravků v zemědělství je enormní. Postřiky proti plísni obilí a kukuřice se používají prakticky na stejné chemické bázi jako léky pro lidi, protože to jsou prostě houbová onemocnění. Takže tady se rezistence vyvíjí ještě rychleji než v případě bakterií.
