Jak vyslovovat?

Možná by mohla posloužit následující vzpomínka. Když jsem sloužil u policie, bydlel jsem na ubytovně s plukovníkem Standou Danielem, pěkně tmavým romským policistou, a jezdívali jsme spolu do práce a říkal jsem mu židovské vtipy a on mně cikánské a vůbec. Jednou jsem se ho zeptal, jestli mu nevadí, když mluvím o cikánech a ne o Romech, protože ani ve vtipech Romové nevystupují, ale cigáni ano, a on mi na to řekl: "Vůbec mi to nevadí, protože slyším, JAK TO VYSLOVUJEŠ."Našemu milému fotbalistovi asi na nějaké úzkostlivě přesné výslovnosti jména také nesejde, řekl bych. Ale určitě bude mít dobrý hudební sluch, a rozezná ten podvědomý kontext celého hovoru. A v tom podvědomí se obráží, jak o tom člověku myslíme. A to je ta pointa.Ostatně, mé zdánlivě jednoduché německé jméno dokážou leckterá ústa taky řádně zprasit (a to zdaleka nejsem a tom nejhůř), a člověk se rychle naučí odhadovat, co je za tím. Určitě leckterý čtenář s tím má své zkušenosti, takže vlastně nemluvíme vůbec o ničem novém. A potřebuje-li ještě někdo nápovědu, pak tady je.Kohn je před soudem, protože nazval Abelese zlodějem a šejdířem. Soudce rozhodl, že se Kohn musí omluvit, nebo zaplatit padesát korun. Kohn se chvíli ošívá, ale pak se zeptá, jak že by se tedy měl omluvit. Soudce stanoví, že ta omluvná věta by měla znít: "Omlouvám se. Pan Abeles není zloděj. Pan Abeles není šejdíř." Kohn se rozpálí: "Todle říct Abelesovi, tomu šejdíři a zloději?" Soudce okamžitě zvyšuje taxu za neomluvení se na sto korun. To už je na Kohna dobrý argument. Chvíli se zamyslí a pak povídá: "Omlouvám se? Pan Abeles není zloděj? Pan Abeles není šejdíř?" Soudce se rozčílí, co to jako mělo znamenat, že takováto omluva neplatí. Kohn však trvá na svém: "Řekl jsem, co jste stanovil. Řeč byla o slovech, ne o nigunu (nápěvu)."