Zkraje týdne bylo soudně potvrzeno, že strana může být označována jako podezřelá z extremistických postojů. Krátce nato pak lídr jejího radikálního křídla, šéf durynské organizace AfD Björn Höcke, odešel od soudu s trestem 13 tisíc eur za to, že měl na jednom předvolebním mítinku provolat heslo používané nacistickými oddíly SA.
A aby toho nebylo málo, objevil se tento týden už několikátý průzkum, který naznačuje odliv voličů od AfD. Ještě koncem loňského roku přitom byla stabilně nad dvaceti procenty a zdálo se, že pro její další růst neexistují žádné limity. Nyní se její podpora u veřejnosti hroutí a aktuálně se pohybuje okolo 17 procent.
AfD bude možné sledovat jako podezřelou z extremismu, lze nasadit i odposlechy |
Už se proto zase ojediněle objevují názory, že AfD zajde na úbytě. Podle mého názoru jsou ale mylné a upřímně ani moc nevěřím v nějaký dramatický odliv voličů od Alternativy. Možná se od ní odvrátila část těch, co ji byli ochotni volit z protestních důvodů. Ale tvrdé jádro zůstalo AfD věrné.
Pro její členy jsou všechny výše popsané zprávy pouze potvrzením vlastní výjimečnosti a jejich spravedlivého boje „proti systému“, který prý neumí nic jiného než sáhnout po tak dramatických nástrojích, jako jsou soudní líčení a sledování ze strany civilní kontrarozvědky. Spíš tak budeme svědky toho, že příznivci AfD se budou zase zdráhat přiznat se agenturám, komu by dali ve volbách hlas. O to větší bude překvapení z výsledku.
Jediným způsobem, jak čelit populistům, tak zůstává přímá konfrontace s jejich postoji, a to nejlépe veřejně. Není to úplně pohodlný způsob a ne každému musí sedět. Vyžaduje totiž hodně trpělivosti, investované energie a možná také schopnost přijmout prvotní neúspěch.
Obzvlášť zapotřebí je tento přístup ve východním Německu, kde má AfD dlouhodobě největší podporu. Tam také stále ještě platí, že navzdory všem skandálům a odhalením zůstává podpora pro stranu stabilní.
Jak by takováto konfrontace mohla vypadat, předvedl před měsícem šéf durynských křesťanských demokratů (CDU) Mario Voigt. Tehdy se střetl právě s radikálem Höckem v televizní debatě, která se formálně točila okolo členství v Evropské unii.
Höcke se sice pořád snažil stáčet diskusi do „bezpečných vod“ v podobě migrace nebo války na Ukrajině. Ale jakmile přišla řeč na členství Německa v Evropské unii, vypouštěl perly typu, že „Britům se odchodem z EU také ulevilo a daří se jim lépe než kdykoli předtím“. A když pak Voigt zabrousil do oblasti historie a připomněl Höckemu některá jeho sporná vyjádření ohledně druhé světové války, uhýbal nebo tvrdil, že už si je nepamatuje.
Bylo to pár minut, kdy Höckemu spadla maska. Takovýchto okamžiků by mělo být do podzimních voleb na východě Německa co nejvíc.
