Vážení,
nepíšu do novin často, ale tentokrát tu potřebu cítím.Do Čech přišla výstava Bodies a provázejí ji emoce, jako všude jinde.
Při své návštěvě New Yorku jsem se připojila k těm 16 milionům morbidních voyerů – jak píše pan Neff (konkrétně v NY mezi nimi byli středo i vysokoškolští studenti i se svými profesory) - a výstavu shlédla. Na rozdíl od jiných, kteří se výstavou pohoršují, mě nepobouřila. Ze škol máme všichni jakous takous představu o svém těle, ale pro mě byla výstava opravdu v mnohém objevná – předvedla mi srovnání „poměrů, velikostí, přesného uspořádání“ – např. že tenké střevo není zase až tak tenké, oproti tlustému aj.
Uznávám, že některé exponáty jsou trošku“ přes čáru“, ale na druhou stranu dokonale názorná je kostra, která se drží za ruce se svými svaly…
Prostě – každý si na výstavě najde své, tak jako na každé jiné. Jeden najde na výstavě senzaci a perverzi, jiný poznání, i když v bizarní formě. Jen mě mrzí, že se k „honu na čarodějnice“ připojují mimo církve ( která to má – spolu se zpátečnictvím – v popisu práce) i lidé, kteří plýtvají mravokárnými slovy na nepravém místě. Nejsem zastáncem „hnusů“, ale tohle je mnoho povyku pro nic!
