Od roku 2006 se tak podařilo rozvrátit i poslední zbytky systému maturitních zkoušek a k tomu přibylo dříve neexistující martyrium s přijímačkami na střední školy.
Má generace (přítel Jaroslav Veis k ní patří) netušila, že by s maturitou měl být nějaký problém, poslední ročník gymplu byl věnován opakování předem známých maturitních otázek z maturitních předmětů, v den D jsme vytáhli otázky z pytlíčku a s větším či menším úspěchem odrecitovali (já z povinné maturitní ruštiny dostal – nikdy nezapomenu – „budování Sibiře v sovětské literatuře“ a nevzpomněl jsem si na jiné dílo než Solženicynův Jeden den Ivana Děnisoviče) a bylo hotovo.
