Těžko být prorokem, ale v jednom je nizozemský případ jedinečný. Odehrává se mezi dvěma státy ve volební kampani. Nizozemci ve středu volí do parlamentu. A Turky čeká za měsíc referendum o zvýšení pravomocí prezidenta. Jinými slovy: je to typická situace, kdy ani jedna strana neustoupí.
Erdogan žádá o mezinárodní sankce pro Nizozemsko. Dostanou lekci, hrozí |
Nabízí se srovnání s Německem. I to patří ke státům, jimž se nelíbí, že na jejich území vedou turečtí politici svoji kampaň, oslovují občany s tureckými pasy a lákají je hlasovat pro omezení liberální demokracie. Ale zároveň se ozývá opozice. Místopředsedkyně spolkového sněmu Claudia Rothová (Zelení) je proti zákazu tureckých kampaní, neboť „náš právní stát vydrží i nemilé výstupy, názory a poselství“. Zní to až komicky, neboť táž Rothová žalovala politika Markuse Frohnmaiera (AfD), jenž ji slovně napadl (soud žalobu zamítl). Takže „nemilé“ argumenty od tureckých politiků snášet máme, ale proti „nemilým“ argumentům domácích protestních stran je třeba bránit se soudně?
To v Nizozemsku stát mluví jedním tvrdým hlasem. Snad tím chce oslabit Wildersovu protestní Stranu pro svobodu. Starosta Rotterdamu včera na tiskovce prohlásil tureckou ministryni Kayaovou za nežádoucí cizinku. Jenže starosta Ahmed Aboutaleb je rodilý Maročan. Ano, čtete dobře: rodilý Maročan vyhlašuje tureckou ministryni za nežádoucí cizinku. Co na to řekne Wilders, jenž sbírá body na boji s muslimy a Maročany zvláště? I kvůli této představě mohou mít Nizozemci pocit, že „válčit s Turkem“ se jim vyplatí.
